Rozverný i dojímavý Harlekýn Karla Dohnala

Pětačtyřicetiminutové hudebně dramatické dílo Karlheinze Stockhausena Harlekýn pro sólový klarinet bylo na programu Moravského podzimu v neděli 11. října v 15 hodin v Besedním domě. Ač šlo o soudobé a poslechově náročné dílo, odpolední čas napovídal, že cíleně míří na dětské publikum. Po koncertě čekala na děti ve foyeru Besedního domu výtvarná dílna Namaluj si svého Harlekýna vedená lektory Moravské galerie. Další vtipný nápad, jak naplnit motto festivalu, zaujmout a tvůrčím způsobem propojit hudbu s výtvarným uměním.

Karlheinz Stockhausen (1928–2007) patřil k vůdčím představitelům západoevropské poválečné avantgardy a ke stěžejním skladatelským osobnostem druhé poloviny dvacátého století. Jako neúnavný novátor a radikální experimentátor proslul nejen svou kompoziční činností, ale i přednáškami o nové hudbě v Darmstadtu a experimenty ve studiu elektroakustické hudby v Kolíně nad Rýnem. Stockhausen opustil tradiční pojmy jako téma, provedení, harmonie, kontrapunkt a nahradil je výrazy struktura, grupa, parametr či proporce, pocházejícími spíš z oblasti matematicko-fyzikální. Stockhausen byl skutečně jakýmsi hudebním inženýrem; dokázal však svá díla naplňovat živou hudbou, na rozdíl od desítek vděčných následovníků, kteří zůstali jen těmi hudebními inženýry.

Hudebně scénický taneční kus Harlekýn pro jediného sólového hráče-herce-tanečníka je inspirován tradiční postavou italské commedie dell’arte. Byl dokončen v roce 1975 a určen Stockhausenově „dvorní“ klarinetistce, Američance Susanne Stephens. Ta před premiérou 7. března 1976 v Kolíně nad Rýnem absolvovala fyzicky náročnou důkladnou taneční průpravu. Stockhausenova partitura obsahuje velmi podrobné instrukce nejen k interpretaci (včetně detailních časových údajů, jak dlouho má trvat ten který dlouhý tón či pauza), ale také množství pokynů k pohybově tanečním akcím. Samotný sólový part Harlekýna je mimořádně obtížný, i kdyby se měl hrát „jen“ koncertně, tj. bez další akce. Pouhé udržení nástroje v rukou, klarinetové hubičky v ústech a zachování kvality nátisku během pohybu těla vyžaduje dlouhý trénink. Je pravdou, že ve světě přijalo tuto obrovskou výzvu s úspěchem jen několik málo interpretů.

Karel Dohnal, třiačtyřicetiletý absolvent hry na klarinet na ostravské konzervatoři a AMU v Praze, studoval dále na vysokých školách v Londýně, Berlíně, Petrohradě a Hilversumu. Laureát šesti významných mezinárodních soutěží v Londýně, Seville, Ostende, Bayreuthu, Praze a Římě je nadšeným propagátorem soudobé hudby a dramaturgicky objevná díla neúnavně zpřístupňuje posluchačům na svých koncertech. Nastudování Harlekýna věnoval mnoho sil a času. Především absolvoval interpretační kurz u samotného Stockhausena, jenž na jedné straně vyžadoval absolutní dodržení všech pokynů k interpretaci, na straně druhé předpokládal volnost v nalézání dalších rovin ve ztvárnění postavy. Několik měsíců Dohnal pracoval jen na nastudování pohybů v souladu s notovým zápisem. Nadmíru náročné bylo naučit se kolosální sólové dílo zpaměti, skloubit hudební, choreografickou a pantomimickou přípravu v jeden funkční celek, absolvovat náročný fyzický a dechový trénink. Dohnal také uplatnil skvělý komediální talent a svému Harlekýnovi vdechl všechny rysy postavy známé od dob baroka, která uměla pobavit, rozesmát, překvapit, ale také dojmout.

V úvodních deseti minutách diskutoval sólista ještě „v civilu“ s dětmi v sále na téma, kdo vlastně Harlekýn je a o co ve skladbě jde. Všichni se shodli na tom, že Harlekýn je vlastně šašek. Na otázku „Může si šašek dělat legraci ze všech?“ odpověděl nějaký skeptický chlapeček: „Může, dokud ho nezavřou“. Dohnal se pak bleskurychle převlékl do charakteristického kostýmu a představení mohlo začít.Skladba se dělí (velmi orientačně, neboť ve skutečnosti jde o jednolitý celek) na sedm částí, sedm stylizovaných proměn charakteru a konání hlavní postavy. Harlekýn přitančí na pódium jako Posel snění v otáčivých spirálovitých figurách. Mění se v Hravého konstruktéra, když vytváří melodii notu po notě jako stavbu. Když je hotová, okouzluje jí coby Zamilovaný lyrik a snaží se ji naučit ostatní jako Pedantický učitel. Často se však projevuje také jako Drzý posměváček, utahuje si ze všech a ze všeho a zlomyslně žertuje. V této fázi si protagonista s chutí vybírá v první řadě cíl, do kterého se opakovaně strefuje. Kdo z nás už Dohnalova Harlekýna viděl, raději se první řadě vyhne. Tentokrát nevděčnou úlohu sehrál nic netušící mladý dirigent, jenž zde seděl se svými ratolestmi. Když se Harlekýnův klarinet jakoby pokazí, Harlekýn se zlobí, zoufale lamentuje, modlí se všemi světovými způsoby a nakonec (za účasti dětí) pomocí kouzelného vytěráku klarinet opraví. Nástroj opět zázračně hraje, melodie je zpět a Harlekýn se převtěluje ve Vášnivého tanečníka (tuto část Stockhausen později upravil jako samostatnou skladbu Der kleine Harlekin). Šašek však stále častěji zapomíná na noty a melodie je víc a více děravá, až se úplně rozpouští, mizí. Spolu s ní odlétá i Harlekýn, proměněn v Uchváceného rotujícího ducha. Zůstal jen křik ptáků. Ze sálu odběhli i předtím nadšeně aplaudující malí posluchači, aby se chopili pastelek a barviček a zvěčnili své dojmy výtvarně.

Dohnalova hudební interpretace Harlekýna byla i tentokrát nesporně vynikající. Je až paradoxní, že tak náročná kreace se stává vlastně vedlejším vjemem jedinečného gejzíru tanečně-pantomimických akcí. Klarinetista je velmi nadaným mimem. Základní dějovou osu nepřestává dále domýšlet, přizpůsobuje ji reakcím publika i svým okamžitým nápadům. Náhlé střídání nálad od veselí k dojemnému smutku, vtípky, jinotaje, mnohoznačnosti, pohybové složitosti ve spojení s náročnými nástrojovými pasážemi, to vše bylo velmi dobře provedeno a dotaženo téměř k dokonalosti. Spontánní veselé i smutné reakce malého publika uchvacovaly. Toto minimalistické absolutní divadlo bylo skutečně mimořádně působivé, výmluvné a srozumitelné. Díky tomu náročnou moderní kompozici bezvýhradně přijali i nezkušení posluchači. Stockhausenova idea tak došla díky všestrannému mistrovství Karla Dohnala maximálního naplnění.

Hodnocení autora recenze: 95 %

Moravský podzim 2015
Karlheinz Stockhausen:
Harlekýn
Karel Dohnal (klarinet)
11. října 2015 Besední dům Brno

www.mhf-brno.cz

Autor je členem orchestru Filharmonie Brno