Belgický naháč, krvavý výkřik a Miss Universe 2020
Festival 4 + 4 dny v pohybu slaví dvacáté narozeniny
Skutečně ve čtyřech dnech před dvaceti lety se začalo konat netradiční setkání umělců, divadelníků, výtvarníků, architektů i nadšenců, kteří se rozhodli věnovat intenzivně oživování opuštěných lokalit, starých nevyužitých domů i prostorů původní průmyslové architektury.
Takto poprvé formulovali tvůrci festivalu svou cestu a cíl. Za neustálého pohybu hledají zapomenuté nebo zruinované lokace a přemísťují se každý rok jinam, na jinou pražskou adresu. Tak nutí umělce k přemýšlení a kreativitě.
Nejedná se tedy o přehlídku pouze divadelních, pohybových a tanečních představení, site specific, ale o určité a tematizované kolekce instalací, videoartu, výstav domácích a zahraničních výtvarníků a fotografů a o diskuze, obvykle spojené se zajímavými procházkami městem.
Z rané historie festivalu byla důležitá – a pro mne osobně nejzajímavější – čistička odpadních vod v Bubenči.
Následovala například hala ČKD, palác u Stýblů na Václavském náměstí, sídlo ÚLUV (Krásná jizba) na Národní třídě, bývalé sídlo SSM na ulici 17. listopadu.
Hraje se na různých místech a vždy to bývá Divadlo Archa, které se významně spolupodílí na hostování zahraničních umělců.
Postupně se ke čtyřem dnům přidaly další čtyři, dnes jich je dohromady devět.
Ředitel a dramaturg festivalu Pavel Štorek a Denisa Václavová stáli na úplném začátku organizace. Spolu s nimi tvoří tým Čtyř dnů Markéta Černá a Nikola Böhmová.
Za zpřístupnění úžasných a někdy šokujících zákoutí a zapomenutých míst je nutné poděkovat právě těmto osobnostem, které se mohou pro oficiální proudy kultury zdát zbytečné, všední, nezajímavé a třeba i nudné.
Dvacátý ročník tedy bilancuje svoje široké spektrum uměleckých aktivit a letos se zabydlel v prostorách Desfourského paláce, hned blízko Masarykova nádraží v ulici na Florenci. Přímo na „místě činu“ se odehrává několik výstav, je tu přednáškový i hrací prostor, zahrada i bar.
Krvavý výkřik z dětství
Z divadelních produkcí zaujala světoznámá Dorothée Munyaneza, zpěvačka, spisovatelka a performerka (původem z Rwandy a žijící nyní v Marseille), kterou možná někdo zná ze soundtracku filmu Hotel Rwanda (nominován na Oscara).
Téma představení Samedi Détente vycházelo z tragických zážitků této charismatické umělkyně, která líčí nešťastné a drastické události svého dětství ve Rwandě.
V úvodu představení hudebník-zvukař seká nožem a posléze dalšími a většími noži do dřeva i kovových desek. Jistě to evokuje atmosféru zabíjení. Pak se ozývají rány kulometů a zvuk masakru.
Dorothéa vypráví, zpívá. Zpívá krásně a smutně, až běhá mráz po zádech.
Zpívá o pravidelném zvyku, kdy se každou sobotu rodiny sešly, zpívaly a tančily. Děti soutěžily ve zpívání i tančení. A pak to nastalo – otřesné okamžiky, kdy odvlekli a pozabíjeli všechny členy rodiny i přátel. Popisuje vše jako v dokumentárním záznamu.
Rozdílné situace mění Dorothée Munyaneza scénickou změnou a převleky. Tehdejší události v dubnu 1994 zásadně změnily její život i život těch, kdo zbyli. Důsledně cílená a krvavá genocida zmařila zbytečně stovky lidských životů. Zato se však neblaze zapsala do novodobých dějin.
Černé zpěvačce sekunduje dobrý tanečník a performer, rovněž předvádí a expresivně tančí okamžiky zažité hrůzy. Zprostředkovává svědectví o vrazích, o zabíjených i o mrtvých.
Belgický naháč
Centrum Campo, kde se realizuje perfomer a tanečník Pieter Ampe, uvedla dříve několik duetů a malých výstupů, které získaly určitý ohlas. Sólové vystoupení So you can feel by asi mělo diváky vyzkoušet, co všechno mohou vydržet. V anonci programu je napsáno, že „hledá všechny možné způsoby současné mužské sexuality se všemi emocemi“.
Pieter Ampe si hraje s diváky, škádlí je. Zblízka se jim kouká do očí a pokouší se navázat kontakt. Vypůjčí si brýle, zas je vrátí. Převlékne se do cvičebního oblečku jako do posilovny, učí nás, co vydrží jeho svaly. Ale rozhodně cvičeně nepůsobí. Prostě jen dělá frajera. Prochází publikem, lehá si na sedadla i diváky.
Pak se svlékne a převlékne do síťovaného trikotu, ani v něm dlouho nevydrží a zřejmě „po americku“ se svlékne do naha. Tvrdí, že „v New Yorku se nezávislost snoubí s dravou sexuální a emocionální energií“.
Co všechno nám chce svou nahotou a nahým a nevábným tělem ukázat?
Bylo by dobré mít s sebou na představení asi psychiatra, který by nám překládal, co si tím striptýzem malý belgický mužík dokazuje nebo co mu chybí.
Polévá se a sprejuje jakousi bílou hmotou. Barva drží postupně na všech údech, detailně i na jeho kulkách i penisu. Působí tak trochu jako chabý Faun, ovšem bez emoce a bez nadání. Nijinsky to není. A k japonským mistrům tance butó má také daleko. Vypadá hnusně, protože umělecky nemá co předat.
Škoda jen, že kazí svým vlámským a belgickým kolegům reputaci, protože v současném tanečním dění má Belgie stále co říci.
Halka Třešňáková jako Miss Universe 2020
Naopak dost známá divadelnice, performerka a choreografka Halka Třešňáková, opravdu bavila diváky svým sólovým vystoupením v Desfourském paláci.
Roztomilá Miss Universe Halka, na vysokých kramflecích a v plavkách i s korunkou na hlavě, má ve svém plánu pro rok 2020 agitovat heslem Chlebem proti hladu. Křížem krážem přes kontinenty a přes jazykové bariéry i všemi „hatla matla“ jazyky přednáší, školí a znovu agituje, jen aby všechny zaujala pro svůj ambiciózní cíl. Je vtipná a zábavná.
Hodnocení autorky recenze:
– Samedi Détente 80 %
– So you can feel 20 %
– Für die Macht 70 %
4+4 dny v pohybu 2015
Samedi Détente
Režie a propagace inscenace: Emmanuel Magis, Anahi
Supervize: Mathurin Bolze
Světelný design: Christian Dubet
Scénograf: Vincent Gadras
Kostýmy: Tifenn Morvan
Asistent režie: Marion Piry
Produkce: Cie Kadidi
(koprodukce Théâtre de Nîmes – scène conventionnée pour la danse / Théâtre La Passerelle – scène nationale de Gap et des Alpes du Sud / Théâtre des Salins – scène nationale de Martigues / L’Onde – Théâtre Centre d’Art de Vélizy-Villacoublay / Pôle Sud – centre de développement chorégraphie en préfiguration Strasbourg / Théâtre Jacques Prévert – Aulnay-sous-Bois / Le Parvis – scène nationale de Tarbes / Théâtre Garonne – Toulouse / Réseau Open Latitudes 2 avec le soutien du Programme Culture Europe / Théâtre de Liège / Théâtre de la Ville – Paris / BIT Teatergarasjen – Bergen)
Účinkují: Mani Asumani Mungai (tanec), Alain Mahé (hudba a improvizace), Dorothée Munyaneza
Premiéra 2014
(psáno z reprízy 5. 10. 2015 Jatka78 Praha)
***
So you can feel
Autor a performer: Pieter Ampe
Hudba: Jakob Ampe
Pomocná dramaturgie: Jakob Ampe, Pol Heyvaert, Laura Eva Meuris & Femke Platteau
Supervize: Alain Platel & Sarah Thom
Technika: Piet Depoortere
Produkce: Campo
(koprodukce: Moving in November Helsinki / Kaaitheater Brusel / BIT Teatergarasjen Bergen)
Premiéra 1. listopadu 2014 Helsinky
(psáno z reprízy 7. 10. 2015 Divadlo Archa Praha)
***
Für die Macht
Idea: Halka Třešňáková, Jan Bárta
Režijní supervize: Apolena Vanišová
Zvuk: Krusha
Světla: František Fabián
Halka Třešňáková Stiftung
Hraje: Halka Třešňáková
Premiéra 6. října 2015 Desfourský palác Praha
(psáno z reprízy 7. 10. 2015)
Foto archiv 4+4 dny v pohybu 1998, 4+4 dny v pohybu / Libor Svoboda, Phile Deprez, archiv
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
