Belgický naháč, krvavý výkřik a Miss Universe 2020

  1. 1
  2. 2

Festival 4 + 4 dny v pohybu slaví dvacáté narozeniny 

Skutečně ve čtyřech dnech před dvaceti lety se začalo konat netradiční setkání umělců, divadelníků, výtvarníků, architektů i nadšenců, kteří se rozhodli věnovat intenzivně oživování opuštěných lokalit, starých nevyužitých domů i prostorů původní průmyslové architektury.

Takto poprvé formulovali tvůrci festivalu svou cestu a cíl. Za neustálého pohybu hledají zapomenuté nebo zruinované lokace a přemísťují se každý rok jinam, na jinou pražskou adresu. Tak nutí umělce k přemýšlení a kreativitě.

Nejedná se tedy o přehlídku pouze divadelních, pohybových a tanečních představení, site specific, ale o určité a tematizované kolekce instalací, videoartu, výstav domácích a zahraničních výtvarníků a fotografů a o diskuze, obvykle spojené se zajímavými procházkami městem.

Z rané historie festivalu byla důležitá – a pro mne osobně nejzajímavější – čistička odpadních vod v Bubenči.

4+4 dny v pohybu ‒ Čistička Bubeneč (foto archiv 4+4 dny v pohybu 1998)

Následovala například hala ČKD, palác u Stýblů na Václavském náměstí, sídlo ÚLUV (Krásná jizba) na Národní třídě, bývalé sídlo SSM na ulici 17. listopadu.

Hraje se na různých místech a vždy to bývá Divadlo Archa, které se významně spolupodílí na hostování zahraničních umělců.

Postupně se ke čtyřem dnům přidaly další čtyři, dnes jich je dohromady devět.

Ředitel a dramaturg festivalu Pavel Štorek a Denisa Václavová stáli na úplném začátku organizace. Spolu s nimi tvoří tým Čtyř dnů Markéta Černá a Nikola Böhmová.

Za zpřístupnění úžasných a někdy šokujících zákoutí a zapomenutých míst je nutné poděkovat právě těmto osobnostem, které se mohou pro oficiální proudy kultury zdát zbytečné, všední, nezajímavé a třeba i nudné.

Dvacátý ročník tedy bilancuje svoje široké spektrum uměleckých aktivit a letos se zabydlel v prostorách Desfourského paláce, hned blízko Masarykova nádraží v ulici na Florenci. Přímo na „místě činu“ se odehrává několik výstav, je tu přednáškový i hrací prostor, zahrada i bar.

Desfourský palác (foto 4+4 dny / Libor Svoboda)
Desfourský palác (foto 4+4 dny v pohybu / Libor Svoboda)

Krvavý výkřik z dětství
Z divadelních produkcí zaujala světoznámá Dorothée Munyaneza, zpěvačka, spisovatelka a performerka (původem z Rwandy a žijící nyní v Marseille), kterou možná někdo zná ze soundtracku filmu Hotel Rwanda (nominován na Oscara).

Téma představení Samedi Détente vycházelo z tragických zážitků této charismatické umělkyně, která líčí nešťastné a drastické události svého dětství ve Rwandě.

Samedi Détente ‒ Dorothée Munyaneza ‒ Compagnie Kadidi (foto 4+4 dny v pohybu)
Samedi Détente ‒ Dorothée Munyaneza ‒ Compagnie Kadidi (foto 4+4 dny v pohybu)

V úvodu představení hudebník-zvukař seká nožem a posléze dalšími a většími noži do dřeva i kovových desek. Jistě to evokuje atmosféru zabíjení. Pak se ozývají rány kulometů a zvuk masakru.

Dorothéa vypráví, zpívá. Zpívá krásně a smutně, až běhá mráz po zádech.

Zpívá o pravidelném zvyku, kdy se každou sobotu rodiny sešly, zpívaly a tančily. Děti soutěžily ve zpívání i tančení. A pak to nastalo – otřesné okamžiky, kdy odvlekli a pozabíjeli všechny členy rodiny i přátel. Popisuje vše jako v dokumentárním záznamu.

Rozdílné situace mění Dorothée Munyaneza scénickou změnou a převleky. Tehdejší události v dubnu 1994 zásadně změnily její život i život těch, kdo zbyli. Důsledně cílená a krvavá genocida zmařila zbytečně stovky lidských životů. Zato se však neblaze zapsala do novodobých dějin.

Černé zpěvačce sekunduje dobrý tanečník a performer, rovněž předvádí a expresivně tančí okamžiky zažité hrůzy. Zprostředkovává svědectví o vrazích, o zabíjených i o mrtvých.

Belgický naháč
Centrum Campo, kde se realizuje perfomer a tanečník Pieter Ampe, uvedla dříve několik duetů a malých výstupů, které získaly určitý ohlas. Sólové vystoupení So you can feel by asi mělo diváky vyzkoušet, co všechno mohou vydržet. V anonci programu je napsáno, že „hledá všechny možné způsoby současné mužské sexuality se všemi emocemi“.

Pieter Ampe si hraje s diváky, škádlí je. Zblízka se jim kouká do očí a pokouší se navázat kontakt. Vypůjčí si brýle, zas je vrátí. Převlékne se do cvičebního oblečku jako do posilovny, učí nás, co vydrží jeho svaly. Ale rozhodně cvičeně nepůsobí. Prostě jen dělá frajera. Prochází publikem, lehá si na sedadla i diváky.

Pak se svlékne a převlékne do síťovaného trikotu, ani v něm dlouho nevydrží a zřejmě „po americku“ se svlékne do naha. Tvrdí, že „v New Yorku se nezávislost snoubí s dravou sexuální a emocionální energií“.

So you can feel ‒ Pieter Ampe ‒ Campo (foto Phile Deprez)
So you can feel ‒ Pieter Ampe ‒ Campo (foto Phile Deprez)

Co všechno nám chce svou nahotou a nahým a nevábným tělem ukázat?

Bylo by dobré mít s sebou na představení asi psychiatra, který by nám překládal, co si tím striptýzem malý belgický mužík dokazuje nebo co mu chybí.

Polévá se a sprejuje jakousi bílou hmotou. Barva drží postupně na všech údech, detailně i na jeho kulkách i penisu. Působí tak trochu jako chabý Faun, ovšem bez emoce a bez nadání. Nijinsky to není. A k japonským mistrům tance butó má také daleko. Vypadá hnusně, protože umělecky nemá co předat.

Škoda jen, že kazí svým vlámským a belgickým kolegům reputaci, protože v současném tanečním dění má Belgie stále co říci.

Halka Třešňáková jako Miss Universe 2020
Naopak dost známá divadelnice, performerka a choreografka Halka Třešňáková, opravdu bavila diváky svým sólovým vystoupením v Desfourském paláci.

Für die Macht ‒ Halka Třešňáková (foto 4 + 4 dny v pohybu)
Für die Macht ‒ Halka Třešňáková (foto 4 + 4 dny v pohybu)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Samedi Détente -Munyaneza (4+4 dny v pohybu 2015)

[Celkem: 4    Průměr: 3.8/5]

Vaše hodnocení - So you can feel -Ampe (4+4 dny v pohybu 2015)

[Celkem: 3    Průměr: 3.3/5]

Vaše hodnocení - Für die Macht -Třešňáková/Bárta (4+4 dny v pohybu 2015)

[Celkem: 3    Průměr: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář