Bennewitzovo kvarteto a hosté: Detaily v kompozici a interpretační perfekce

Dramaturgie večera byla rozdělena do dvou samostatných celků. První ležel plně na bedrech Bennewitzova kvarteta a obsahoval stěžejní díla české, potažmo i světové kvartetní literatury. Sem byl zařazen nejdříve Smyčcový koncert č. 2 „Listy důvěrné“ od Leoše Janáčka poté Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ od Bedřicha Smetany. V rámci druhého celku zazněl Smyčcový sextet č. 2 G dur Johannese Brahmse. Kvartetní soubor zde byl rozšířen o violoncellistu Lukáše Pospíšila a violistu Karla Untermüllera. Jak vidno, sled provedených skladeb nebyl řazen chronologicky podle data jejich vzniku. Ukázalo se to však jako výhoda, protože byl ještě lépe srovnatelný stylový rozdíl v interpretaci hudby Bedřicha Smetany a Johannese Brahmse. Byl značný. Interpretační profilaci tohoto rozdílu pokládám za jeden mimořádných příspěvků sledované akce. Smetanův první kvartet odhalil koncertující soubor jako „bytost s otevřeným srdcem a zjitřenou myslí“. Brahmsova hudba proti němu vyzněla jako ušlechtile aristokratická. V uvedených charakteristikách je skryt obrovský komplet talentu, umu a koncízní práce při studování a nácviku skladeb. A také vysoký umělecký zážitek publika. Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ ukázal v české zjitřené romantické linii její další stupeň – extatické pojetí lásky k ženě – múze. V rámci romantismu se tento stupeň jeví již jako krajní. Jsme zde svědky toho, jak se romantické zařazení Janáčkovy hudby zdá jako neadekvátní a vnucuje se fenomén „moderní hudba“. Tyto charakterizační položky naplnilo Bennewitzovo kvarteto nadmíru svrchovaně.

Transparentní obsah zahrnující dokonalé technické zvládnutí skladeb, jejich dynamickou plasticitu, tempovou výstavbu celků i menších částí a další aspekty kvality interpretace jsou dílem všech členů Bennewitzova kvarteta. Je třeba vyzdvihnout důležitý fenomén – popisovaný umělecký soubor je mimořádně vyrovnaný. Každý jeho člen přispěl nemalou měrou k velkému úspěchu koncertu. Z projevu Bennewitzova kvartetu plane obrovská energie, angažovaně vložená do interpretačního výkonu. Dominovala ve svém nejžhavějším stádiu v provedení Janáčkova opusu. Nelze však mluvit jen o vypjatých dynamických, akcentačních či tempových pasážích této čtyřvěté skladby. Elektrizující byla i mnohá ztišení či lyrická zákoutí. Už první violová a violoncellová sóla „sul ponticello“ v první větě osvědčila hluboký ponor. Hráli je Jiří Pinkas a Štěpán Doležal. Z provedení Janáčkova druhého kvartetu vysvitlo, jaký vypjatý stav mysli i těla Janáček ve svém díle popisuje. Bylo mu v době kompozice (1928) sedmdesát čtyři let, jeho múza Kamila Stösslová nedosáhla ještě ani čtyřicítky. Lékaři Janáčka před podobnými vypětími již dlouho varovali. Optikou hudebně sděleného je pochopitelný důsledek, že nedlouho po premiéře partitura ztratila svého tvůrce natrvalo.

Smetanův Smyčcový kvartet „Z mého života“ chápou kvartetisté také jako obraz zjitřeného stavu duše skladatele. Je k tomu pádný důvod. Kvartet vznikl již v době hluchoty a tento zlom hudebníka zdrtí. Těžko si takový stav náhlé životní limitace umíme představit. Umělecký soubor modeloval skladbu s velkými dynamickými vzryvy a pády. Dramaticky vypracoval průběh každé fráze. Vrcholem pak byly závěrečné fáze skladby, kde jsou zobrazeny bolestné úvahy autora o chabých vyhlídkách v následujícím životě. Posluchače mohlo překvapit, že polková stylizace druhé věty vyznívá v poněkud přeslazeném sentimentu, ale i nastíněný způsob interpretace Smetanova korespondence může vysvětlovat. Snobské kruhy, které ho v mládí někdy obklopovaly, byly často protkány falešným citem. Bennewitzovo kvarteto dalo Smetanovu dílu zřetelný obsah, jenž plně konvenoval s biografickými prvky skladby.

Po přestávce bylo Bennewitzovo kvarteto rozšířeno o violoncellistu Lukáše Pospíšila a o violistu Karla Untermüllera a provedlo Smyčcový sextet č. 2 Johannese Brahmse. Na koncertech sledované komorní řady zazněla tedy v poslední době obě sextetní díla tohoto autora. V pořadí druhý opus je dílo nadpozemské krásy. Představuje sice čtyřicetiminutový sonátový cyklus, v zajetí poslechem se však tato doba jeví jako nepodstatná. Ve stavbě skladby se odráží běžné vlastnosti jednotlivých vět, jako je sonátová forma věty první, scherzosní zaměření věty druhé, lyrika věty pomalé či motoričnost posazená do rondových návratů věty poslední. Atraktivitu hudby zapříčinily na koncertě detaily v kompozici a interpretační perfekce. V první oblasti lze zmínit například nápadité doprovodné hybné sekundy v první větě, které se houpají na velkém prostoru a dávají tematické rovině poněkud laškovný charakter. Na náladu lehké úsměvnosti navazuje pak vylehčené scherzetto věty druhé, poskakující jen ve vysokých smyčcích v g moll. Trio (střední díl) pak překvapí lidovou zemitostí jakoby vypůjčenou z Dvořákových Slovanských tanců. A tak by se mohlo pokračovat dále. Jeden okouzlující detail střídá druhý. Pestrý celek však přináší nemalé nároky na prováděcí aparát. Především je třeba se rozloučit s myšlenkou, že smyčcový sextet vznikne pouze tím, že se ke smyčcovému kvartetu připojí další violoncello a viola. Dochází totiž k zásadní změně v rozložení dynamických sil. Vůči kvartetu je posílena basová a tenorová poloha, zatímco sopránová zůstává nezměněna. A to se nezmiňuji o nové nabídce zdvojení, možnostech menších nástrojových kombinací atd. Vynikající provedení Brahmsova opusu odráželo velké pracovní zaujetí všech hráčů a schopnost jejich adaptace do nové nástrojové kvality. Je třeba vynést jednotu frázování, plasticitu vytváření složitých polyfonních přediv, ale především vůli podřídit se brahmsovskému naladění hudby. Je prostě jiné než náš romantismus.

Publikum ocenilo vysoké hudební umění, které mu bylo předloženo, velkým aplausem, který přiměl umělecký ansámbl přidat Dvořákův Furiant. Na tomto místě je třeba také zmínit dvě nemilé události, které se staly v průběhu koncertu. Na jeho začátku vyjádřil soubor nejistotu, jakou skladbou má být koncert zahájen. Vznikla poněkud trapná debata mezi publikem a souborem. V průběhu druhé věty Brahmsovy skladby praskla primáriovi struna a musel ji vyměnit. Skvělý dojem z vynikajícího koncertu to však neovlivnilo. Velké hudební umění je totiž nezničitelné.

Smetana. Janáček. Brahms.
27. května 2024, 19:30 hodin
Barokní reflektář Profesního domu, Praha

Program:
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“
Johannes Brahms: Smyčcový sextet č. 2 G dur op. 36

Účinkující:
Jakub Fišer – housle
Štěpán Ježek – housle
Jiří Pinkas – viola
Štěpán Doležal – violoncello
Lukáš Pospíšil – violoncello (koncertní mistr Prague Philharmonia)
Karel Untermüller – viola