Bergova Lulu po letech zpátky v Brně

Je to už hezká řádka let, když se Bergova Lulu hrála u nás poprvé (původní premiéru měla roku 1937 v Curychu). V lednu 1972 Lulu přivedli dirigent Václav Nosek a režisér Milan Pásek společně s výtvarníkem Karlem Zmrzlým do brněnského Janáčkova divadla a stali se tak jejími prvními jejími inscenátory v zemích tehdejšího východního bloku. První československou Lulu byla dlouholetá členka brněnské opery Jaroslava Janská, Doktorem Schönem Jaroslav Souček, Alvou Jiří Holešovský a malířem Walterem Vladimír Krejčík, kuplíře Schigolcha představoval Richard Novák. Pražské Národní divadlo se k uvedení Lulu neodhodlalo dodnes.

Lulu, operní zpracování předloh německého dramatika Franka Wedekinda (1864-1918) Lulu (1903) a Die Büchse der Pandora (1904 – Pandořina skříňka) rakouským skladatelem Albanem Bergem (1885-1935), má svoji dosti pohnutou historii vzniku – ať už kvůli tomu, že ji Berg nestihl dokončit, tak i kvůli dalším osudům nehotové partitury. Podrobně o díle, o jeho vzniku i samotné hudbě, psala před časem na Opeře Plus muzikoložka Vlasta Reittererová, při příležitosti uvedení Lulu na Wiener Festwochen. Tento článek najdete zde.

Po bezmála čtyřiceti letech od svého prvního brněnského uvedení se teď Lulu do Janáčkova divadla vrátila, jako prakticky jediný letošní nejanáčkovský “velký” titul festivalu, věnovaného hukvaldskému rodákovi. Do moravské metropole přivezl Lulu operní soubor z německého Essenu. Shodou okolností soubor, který Lulu uvedl v roce 1953 v premiéře německé (ještě v podobě nedokončeného fragmentu; pařížská premiéra úplného znění, dokompletovaného Rakušanem Friedrichem Cerhou, se konala o více než čtvrtstoletí později, v roce 1979).

Dvaašedesátiletý německý činoherní, muzikálový a také operní režisér Dietrich Hilsdorf (umělecký ředitel divadla Courage v Essenu) přistoupil k Bergově opeře (inscenace měla v Essenu premiéru letos v lednu) s respektem, bez zbytečných extravagancí, s důrazem na samotný příběh a psychologii vztahů. Během symfonických meziher mezi jednotlivými obrazy nechává před zraky diváků běžet film – věrnou kopii přestavbového dění za zataženou oponou, podtrhující svým „zcizujícím“ efektem zákonitost a neodvratnost osudu především hlavní hrdinky příběhu. Tím spíš sugestivně pak vynikne obraz závěrečný, kdy divák poprvé zjišťuje, že to, co se po vytažení opony objevuje na jevišti, s předchozím „přestavbovým“ filmem nesouhlasí…

Vedle nesmírně vyrovnaného kvalitního pěveckého obsazení v čele s interpretačně věru přetěžkou Lulu pěvecky i výrazově skvělé Julie Bauer (především v koloraturním repertoáru je k vidění nejen v Essenu, ale docela často i v opeře chemnitzské) patří hlavní chvála večera jednoznačně jednašedesátiletému maďarskému dirigentovi Stefanu Solteszovi, intendantovi a hudebnímu řediteli essenského operního souboru (a dlouholetému členu Vídeňské státní opery). Dramaticky nesmírně působivou Bergovu partituru tlumočil s ohromným vnitřním zaujetím, smyslem pro detail i strhující sugestivnost příběhu. Bezpochyby jeden z vrcholů festivalu Janáček Brno 2010, nejspíš shodou okolností načasovaný právě do jeho závěrečných dnů.

Alban Berg:
Lulu
Dirigent: Stefan Soltesz
Režie: Dietrich Hilsdorf
Scéna: Johannes Leiacker
Kostýmy: Renate Schmitzer
Philharmonie Essen
Opernchor Essen
Premiéra 23.ledna 2010 Aalto Theater Essen
Psáno z pohostinského vystoupení 27.11.2010 v Janáčkově divadle Brno
(Festival Janáček Brno 2010)

Lulu – Julia Bauer
Gräfin Geschwitz – Bea Robein
Dr. Schöns Verlobte – Marie-Helen Joël
Ein Gymnasiast – Ieva Prudnikovaite
Maler – Andreas Hermann
Dr. Schön – Heiko Trinsinger
Alwa – Arnold Bezuyen
Athlet – Almas Svilpa
Schigolch – Günter Kiefer
Theaterdirektor – Michael Haag
Kammerdiener – Albrecht Kludszuweit
Medizinalrat – Thomas Böckstiegel

www.janacek-brno.cz