Bergovy Písně a Mahlerova Sedmá v FOK

10. února se konal 5. abonentní koncert řady A Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. V první polovině zaznělo Sedm raných písní Albana Berga (jak málo se u nás hraje 2. vídeňská škola!). Jejich interpretkou byla mezzosopranistka Stella Doufexis, která nyní zpívá hlavně v Komische Oper v Berlíně (Oktavián, Cherubín, Múza-Niklas), v minulosti sklidila úspěch jako Meg Page na Salzburských slavnostních hrách nebo Dorabella s Berlínskými filharmoniky. Její sametový hlas je balzám pro uši. Při exponovaných tónech nekřičí, hlas celou dobu lehce plyne, přímo hladí. V držených tónech ani náznak vibrata. A bylo rozumět snad každému slovu. Bohužel celý cyklus netrvá ani dvacet minut, doufejme, že si této zpěvačky někdo všimne a přizve ji na další spolupráci nebo dokonce recitál (co takhle zase nějaký písňový?) – i když to není žádná mediální hvězda.

Stella Doufexis

Orchestr byl mimořádně dobře disponovaný, a tak se holandskému dirigentovi Jacuvan Steenovi podařilo z Mahlerovy Symfonie č. 7 udělat opravdový skvost. Úvodní věta byla skutečně monumentální, druhá (Noční hudba) jemná a romantická. V kratším Scherzu si dirigent vyhrál se všemi hudebními žertíky. Po čtvrté větě (také Noční hudba) následovalo monumentální závěrečné Rondo. Je třeba pochválit celý orchestr i vyzdvihnout jednotlivé hráče (sólo trubky a horny) – provedení bylo ukázkové, ani v exponovaných žestích se neobjevily chyby a to skladba trvala osmdesát minut. A já se nemusel – jako většinou u Mahlerových symfonií – dívat na hodinky.

Jac van Steen

Koncert bude opakován 11. února od 19.30. Pokud máte čas, neváhejte!

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Dirigent: Jac van Steen
Stella Doufexis
Smetanova Síň Obecního domu, Praha, 10. a 11. února 2010

program:
Alban Berg: Sedm raných písní
Gustav Mahler: Symfonie č. 7 

www.fok.cz

Související články


Komentáře “Bergovy Písně a Mahlerova Sedmá v FOK

  1. Koncert to byl bezesporu krásný. provedení orchestru obzvláště v 7. symfonii bylo vskutku brilantní. Přesto jsem měl, jako posluchač, který nepoměrně častěji navštěvuje Rudolfinum pocit, že v "obecňáku" to opět není ono. A tím rozhodně nemyslím výkon orchestru, dirigenta či sĺistů. Ti byli vskutku vynikající. Ale v Mahlerovském díle se prostě v tom ohromném prostoru ztrácela artikulace některých nástrojů. Smyčce se mizely kdesi ve výškách nad pódiem a dolů, jakoby nechtěly sestoupit. Dominance dechů byla v některých pasážích taková, že se ozval pouhý "band koncert" žesťů, jak by možná řekl Bernstein. Naštěstí záverečná věta byla provedena ve volnějším tempu, které byl prostor Obecního domu s to absorbovat.

    Celkově však hodnotím jako velmi příjemný zážitek.

    Praha by si rozhodně zasloužila novou a akusticky vyrovnanou koncertní síň.

Napsat komentář

Reklama