Hned zkraje: Zvláště jedna z Verdiho nejznámějších oper si zasluhuje serióznější přístup, než jaký předvedla berlínská Staatsoper na prvního máje. Ten den je v německé metropoli už tradičně spojený s demonstracemi a pouličním násilím, ale brutalitu určitě není třeba vnášet i do budovy Schiller Theater, kde Staatsoper Unter den Linden hostuje po dobu renovace své vlastní budovy.
Výhrady je bohužel třeba mít k hudebníkům. Že italský dirigent není garantem kompetentnosti v italském repertoáru, konstatoval drastickými slovy ve svých denících již Svjatoslav Richter. A tak i Massimo Zanetti jen zřídka opustil monotónní sled výkonu řadového kapelníka.
Bohužel ani René Pape, ohlašovaný jako nejlepší basista současnosti a ověnčený obvyklými „exkluzivními smlouvami“ obvyklých labelů, v roli krále Filipa II. nijak zlášť nezářil ani hlasově, ani herecky. Fabio Sartori v úloze Dona Carla, Alfredo Daza jako Rodrigo či Rafal Siwek jako Velký inkvizitor podali v nejlepším případě průměrný výkon. Ovšem ani ženské role – Alžběta z Valois v podání Amandy Echalaz a princezna Eboli zpívaná další takzvanou hvězdou Nadiou Krastevou – z celkem nízké úrovně nevybočovaly. Prozpívat celé první jednání dynamicky mezi fortem a fortissimem je nekultivovanost, která nejen sem nepatří a která je výrazem despektu vůči skladateli.
Orchestr Staatskapelle Berlin – tak jak doposud často – i tentokrát bolestivě poukázal na své slabé stránky. A sbor, který přece právě u Verdiho je nepostradatelným nositelem nejen hudebních myšlenek, mě přivedl na myšlenku, proč Staatsoper raději neangažuje třeba špičkové české sbory? Pražský nebo Český filharmonický sbor by si s Verdim uměli poradit líp!
O režii Philippa Himmelmanna raději pomlčím. Obvykle postpubertální hry či „provokace“ bez sebemenší reflexe a kultury takzvaného režisérského divadla v Německu, kterému dodnes nedošla Adornova slova o tom, že nic nestárne tak rychle, jako nová hudba – což samozřejmě lze parafrázovat.
Tak nevím, koho chtějí zodpovědní vzrušit, když na jevišti pověsí nahé komparzisty, kteří zřejmě mají znázorňovat oběšence, hlavou dolů? A už raději vůbec nepřemýšlím o tom, jestli by realizačnímu týmu prospělo, kdyby si vybral pařížskou verzi Dona Carla o pěti dějstvích.
Viděl vlastně vůbec Daniel Barenboim tuto produkci ve svém vlastním domě? A co tomu říkal?
Giuseppe Verdi:
Don Carlo
Dirigent: Massimo Zanetti
Režie: Philipp Himmelmann
Scéna: Johannes Leiacker
Kostýmy: Klaus Bruns
Sbormistr: Eberhard Friedrich
Staatskapelle Berlin
Staatsoperchor Berlin
Premiéra 13.června 2004 Staatsoper Unter den Linden Berlín
(Psáno z reprízy 1.5.2011 – Schiller-Theater Berlín)
Philipp II – René Pape
Don Carlo – Fabio Sartori
Rodrigo – Alfredo Daza
Der Grossinquisitor – Rafal Siwek
Ein Mönch – Andreas Bauer
Elisabeth von Valois – Amanda Echalaz
Prinzessin Eboli – Nadia Krasteva
Tebaldo – Evelin Novak
Graf Lerma – Paul O’Neill
Ein Herold – Abdellah Lasri
Stimme von oben – Adriane Queiroz