Berlín: Generálka na Pražské jaro

Výborně připraveni pro hostování na Pražském jaru, ke kterému dojde již tuto sobotu, se prezentovali Berlínští filharmonici v čele se svým šéfem Simonem Rattlem 1.června v berlínské Filharmonii. Po úvodních Třech kusech pro orchestr op.6 Albana Berga, kde Ratlle krásně vykreslil rozdíl mezi Bergem a Webernem, zazněla Šestá symfonie Gustava Mahlera: málokdy jsem slyšel Filharmoniky s Rattlem v tak výborné formě.

O orchestrální úrovni netřeba zvlášť mluvit, i když oproti koncertu s Abbadem před týdnem (naši recenzi najdete zde) imponovala stroprocentní koncetrovanost do posledního tónu náročné partitury. Není vlastně možné ani zvlášť vyzvednout nějakou nástrojovou skupinu. I Guy Braunstein konečně pochopil, že funkce koncertního mistra je odlišná od vystupování sólového hráče, a tak si už nesedá o kus dál od skupiny 1.houslí. Krásně v první větě zahrál téma, které se ve zpracování Maxe Steinera stalo nesmírně populární jako téma Scarlett O’Harové z filmu Jih proti Severu.

Co ovšem orchestr a Rattle předvedli interpretačně, to už sotva kdy mohou překonat. Je znát, že Šestou už spolu dělali, že jim „sedí“, a že do budoucna lze čekat interpretační novátorství čili něco jako „mahlerovskou tradici“. Ta u Filharmoniků dosud chyběla – žádný ze šéfů před Abbadem Mahlera nemusel, a tak výjimečné mahlerovské kreace byly dílem hostů, například Bernsteinova Devátá, na kterou dodnes hráči vzpomínají.

Jen na okraj: Kapitola Mahler v Berlíně je spjatá s Richardem a Pauline Straussovými, se kterými se zde setkával. Strauss komponoval Elektru, Pauline si Mahlerovi stěžovala na jejich finanční a sexuální nesnáze. Mahler pobýval v luxusních hotelích, mimo jiné v hotelu Kaiserhof, který patřil jednomu z Mendelssohnů – později oblíbený hotel nacistické smetánky, dnes na jeho místě stojí naše ambasáda. Ale přesto měl Mahler v Berlíně nejraději rohové hospůdky, o kterých psal Almě se stejným nadšením jako o oddaném propagátorovi jeho hudby, dnes zapomenutém Oscaru Friedovi. Hlavní obavy v hlavním městě Německa míval Gustav Mahler z konkurence Arthura Nikische – tehdejšího šéfa Filharmoniků, který vyrůstal stejně jako Mahler na Moravě, v daném případě v Bučovicích.

Ve Filharmonii jsou vystaveny dopisy Wilhelma Furtwänglera ze sbírky Christiana Thielemanna: zajímavé ukázky dirigentova poválečného postoje k postavení Židů v orchestru za války nebo jeho varování před „trustem“ Karajan. Jediné bohemicum je program koncertu s naším Gerhardem Taschnerem. Vůbec by stálo za zpracování, jak dnes v širších kruzích nedotknutelný Furtwängler opovrhoval například Dvořákem. Jeho poznámky na téma česká hudba jsou zakotveny plně v duchu Třetí říše.

Ale zpět k chystanému koncertu Berlínských filharmoniků v Praze: Generálka na něj se Rattleovi v německé metropoli skutečně vydařila, posluchači závěrečného koncertu Pražského jara se mají na co těšit. Návštěvu doporučuji i premiérovi Nečasovi – nehledě na prospěch všeobecnému vzdělání se zachová určitě líp, než když bude do světa vypouštět podobné věty, jako předevčírem při své návštěvě německých Drážďan.

Berliner Philharmoniker, Sir Simon Rattle
Berliner Philharmoniker
Dirigent: Sir Simon Rattle
1.a 2.června 2011 Philharmonie Berlín
(psáno z koncertu 1.6.2011)

www.berliner-philharmoniker.de