Francouzské a italské baroko v komorní hudbě
Poslední květnová neděle se nesla v bohaté nabídce Janáčkova máje ve znamení barokní hudby. V kostele sv. Bartoloměje v Kravařích, které jsou jedním z tradičních pořadatelů koncertů, zazněly hudba francouzského a italského baroka v podání dvou půvabných představitelek mladší umělecké generace: Kateřiny Chrobokové – cembalo a Dagmar Šaškové – mezzosoprán. Zatímco první ze jmenovaných dam je v naší republice poměrně často k vidění a hlavně ke slyšení, druhá z nich – Dagmar Šašková – působí převážně ve Francii, kam se v roce 2007 vydala za studiem barokního zpěvu na jedinečné evropské škole – v Centru barokního zpěvu ve Versailles.
Bylo tedy zcela na místě očekávat jedinečný hudební zážitek, který obě protagonistky svému obecenstvu připravily. Zaměření večera na hudbu francouzského a italského baroka bylo navíc příslibem určitého srovnání obou těchto významných národních barokních stylů. Koncert zahájila Kateřina Chroboková skladbou pro cembalo dvorního varhaníka Ludvíka XIV. Françoise Couperina Suita a moll. Technicky velmi náročná skladba nás velice rychle vtáhla do atmosféry francouzského baroka, jehož skladby a hudební styl popsal v polovině 18. století Jean-Jacques Rousseau pod heslem Baroque ve svém slovníku takto: „harmonie je zmatená, přetížená modulacemi a disonancemi, zpěv je tvrdý a nepřirozený, intonace těžká“. Myslím si, že tato úsměvná definice zcela vyjadřuje vysokou interpretační náročnost skladeb tohoto období. Plně byla podtržena přednesem dalších dvou skladeb francouzských barokních mistrů Nicolase Berniera – Motet a la vierge „Respice in me divina mater“ a Josepha Bodina de Boismortiera – Motet pour St. Pierre „Cantate Donimo“. Dagmar Šašková mě osobně svou pěveckou technikou a interpretací nadchla. Už dlouho jsem neslyšela tak precizní pěvecký výkon. Každá modulace v jakémkoli tempu měla svůj řád, každá nota své místo. Já osobně myslím, že vliv studium barokního zpěvu pod vedením předních evropských odborníků v daném oboru je na výkonu Dagmar Šaškové zcela evidentní.
Druhá část programu byla věnována italskému baroku. Hned v úvodní Stabat mater Giovanniho Felice Sancese jsme se ocitli ve zvukově odlišném prostředí, kdy již toto barokní období podle mého názoru nezapře pověstnou italskou zpěvnost a muzikálnost. Tato poměrně dlouhá skladba byla vrcholem společného vystoupení a souhra obou protagonistek, jejich hluboké ponoření se do tohoto tématu bylo pro mě snad tím nejhlubším zážitkem večera. Následující dvě kompozice Domenica Scarlattiho Sonáta E dur K 215 a Sonáta E dur K 216 byly strhujícím zážitkem zejména díky vlastní interpretaci. Kateřina Chroboková si dokáže obecenstvo získat úžasnou energií, která z ní během hry doslova čiší. Závěr koncertu patřil vrcholnému představiteli italského baroka Antoniu Vivaldimu a jeho árii pro mezzosoprán Care selve, amici prati RV 671.
Během koncertu pokřtil ředitel MHF Janáčkův máj pan Jaromír Javůrek nové CD, na kterém se podílela i Kateřina Chroboková. Ve spolupráci s předním evropským orchestrem Anima Eterna pod vedením Jose van Immerseela natočila Concerto pour deux pianos et orchestre – Suite française – Concert champętre Francise Poulenca.
Francouzské a italské baroko v komorní hudbě
Dagmar Šašková – mezzosoprán
Kateřina Chroboková – cembalo
Janáčkův máj 2011
Kostel sv.Bartoloměje Kravaře 29.května 2011
program:
F.Couperin: Suita a moll
N.Bernier: Motet a la vierge „Respice in me divina mater“
J.B.de Boismortier: Motet pour St. Pierre „Cantate Domino“
G.Frescobaldi: Partita La Monica
G.F.Sances: Stabat Mater
D.Scarlatti: Sonáta E dur Andante K215Sonáta E dur Allegro K216
A.Vivaldi: Care selve, amici prati RV671