Další příležitost srovnat dvě produkce téhož titulu v nastudování dvou předních světových operních domů se naskytla včera, při pokračování zahraničního projektu Opera in Cinema, ke kterému se u nás (i na Slovensku) přidala společnost Palace Cinemas.
Verdiho Aida, loni na podzim nabídnutá v přímém přenosu newyorskou Metropolitní operou, měla s včera promítnutým záznamem inscenace z La Scaly společné hned dva představitele, Violetu Urmanu v titulní roli a Carla Guelfiho jako Amonasra. Společná byla vlastně tak trochu i režijní koncepce, v obou případech tradiční, od Sonji Frisell v MET a Franca Zeffirelliho v La Scale. A v neposlední řadě společný měly oba večery i punc výjimečnosti, kterého se jim dostalo – v New Yorku kvůli přímému přenosu, v La Scale zase kvůli četným celebritám, které byli na sklonku roku 2006 v hiedišti společně s kamerami přítomny. Tím spíš se srovnání obou večerů nabízí.
Těžko říct, zda to je zhruba tříletým časovým odstupem mezi oběma představeními, ale v La Scale působila Violeta Urmana přece jen o trochu jistějším a také svěžejším dojmem, než loni v MET. Jedno je ale jisté: Rozhodně nebude přehnané tvrzení , že na lepší představitelku Aidy v současné době hned tak nenarazíte. Všechno jí prostě vycházelo skvěle, a to včetně přetěžké nilské scény. Třeba jen ta skvělá piána! Také Roberto Alagna je výtečný Radames (určitě zcela jiný, především lyričtější, než Johan Botha v MET). Má sice tak trochu smůlu, že Luciano Pavarotti byl jen jeden (Celeste Aida!), a navíc nejedno zkušené ucho mohlo na několika místech postřehnout, že přece jen už nějaký ten odzpívaný pátek je na Alagnově hlase znát. Ale že už za pár dnů dojde k onomu tak hojně v té době hlavně bulvárem propíranému Alagnově vybučení, kdy uražený tenor budovu divadla uprostřed představení opustil a Radama za něj musel dozpívat náhradník, to určitě nikoho z přítomných ani ve snu nenapadlo.
Výtečná byla v Aidě z Milána také Ildiko Komlosi jako Amneris, a to bez debaty o hodný kus vpředu před Dolorou Zajick v MET (být to Zajick před pěti desety lety, srovnání by možná dopadlo jinak). Nejen nádherný hlas, ale Komlosi je excelentní i herecky. Naopak Carlo Guelfi jako Amonasro ani před čtyřmi lety v La Scale nezpíval o mnoho lépe, než tutéž roli nedávno v Metropolitní. Přísně vzato: Solidní, ale nepříliš výrazný, nejlepší již mající za sebou.
Ještě poznámka závěrem: I přesto, že Aida z La Scaly je už delší dobu k mání na DVD, tak alespoň do pražského Slovanského domu se na ni přišlo podívat docela dost lidí.
Giuseppe Verdi:
Aida
Dirigent: Riccardo Chailly
Režie a scéna: Franco Zeffirelli
Kostýmy: Maurizio Millenotti
Choreografie: Vladimir Vassiliev
Teatro alla Scala Milán (7.12.2006)
Opera in Cinema 11.5.2010
Aida – Violeta Urmana
Amneris – Ildiko Komlosi
Radames – Roberto Alagna
Ramfis – Giorgio Giuseppini
The King – Marco Spotti
Amonasro – Carlo Guelfi
Messaggerro – Antonello Ceron
The Priestess – Sae Kyung Rim
Dancers – Luciana Svignano, Roberto Bolle, Myrna Kamara
