Bludný Holanďan na zámku Sondershausen

  1. 1
  2. 2

K dvoustému výročí narození Richarda Wagnera pochopitelně prakticky všechna divadla v Německu považovala za svoji svatou povinnost nastudovat nějaké jeho dílo (samozřejmě se tomu věnují i jindy). Ty menší scény většinou sáhnou po díle scénicky méně náročném než třeba Mistři pěvci norimberští. Ideální volbou se tak stává Der fliegende Holländer – tedy Bludný Holanďan. Historické něco více než stodvacetitisícové durynské městečko Sondershausen, ležící blízko jižního podhůří Harzu, má hlubokou hudební tradici. Nad městem se tyčí rozlehlý zámek, vzniklý na místě původního hradu. Toto sídlo, které přešlo ve čtrnáctém století z rukou původních majitelů do knížecího rodu Schwarzburgů, bylo neustále upravováno a rozšiřováno. Můžeme tak vidět renezanční část i přes barokní stavby, poslední velmi dlouhá čelní fronta byla přestavěna začátkem devatenáctého století v empírovém slohu. Na vévodském zámku, který dominantně ční přímo nad městem, se velmi intenzivně muzicírovalo. Bylo zde zřízeno divadlo a první opera se hrála v roce 1702. V roce 1825 bylo postaveno samostatné dvorní divadlo, které bylo otevřeno Mozartovým Donem Giovannim. V té době se do roku 1830 hrálo neuvěřitelných dvě stě dvacet pět operních představení. Místní orchestr jeden čas řídil dokonce známý houslový virtuóz a skladatel Max Bruch. Mimo něho se zde ale vystřídala řada jiných osobností německého hudebního života. Byli to třeba skladatel Max Reger, Franz Liszt a také v mezinárodním měřítku ne tak zcela známý Carl Schroeder (1848-1935). Tento skladatel, hudebník a dirigent působil také v místní Hofkapelle a později na dirigentských postech třeba v Berlíně. Po něm se také jmenuje zdejší konzervatoř. Uvedené hudební osobnosti se zasadily, aby byla založena v roce 1883 hudební konzervatoř, která funguje dodnes. Navíc byla v nedávné době zřízena Thüringenská zemská konzervatoř, která sídlí v některých kompletně zrenovovaných zámeckých budovách. Z nich je nejpůsobivější tak zvaný Oktagon – osmistěnná stavba na konci zámeckého komplexu. V ní se také nachází krásný barokní hudební sál pro tři sta diváků. Aktivní hudební život pokračoval až do druhé světové války. Bohužel, divadlo těsně po válce vyhořelo a nebylo již obnoveno. Za hudební historii tohoto malého kulturního sídla by se nemuselo stydět nejedno velké město. A tak se nelze divit, že dřívější domácí Hofkapelle – dvorní orchestr, byl jakousi předzvěstí současného symfonického orchestru Loh-orchestr Sondershausen. Ten oficiálně vznikl v roce 2001. Orchestr, který má přes padesát hráčů, také obsluhuje operní soubor sídlící v divadle v nedalekém Nordhausenu. Tento divadelní ansámbl každoročně od roku 2006 na začátku léta provozuje na prostorném zámeckém nádvoří v rámci festivalu Schlossfestspiele Sondershausen operní představení.

Škoda, že se Wagnerovy opery, zejména v jeho jubilejním roce, více nehrají u nás. Letos to byl pouze Lohengrin v Ostravě a na podzim se chystá Bludný Holanďan v Brně. Čekalo by se to obzvláště v Praze, která by v tom měla právě kvůli wagnerovským tradicím, které zde prostě existují, hrát prim. Není tomu bohužel tak, protože onen prim hrají odborně nekvalifikovaní, jenom z titulu politické příslušnosti obsazovaní, ministři kultury a jejich úředníci, kteří rozložili svými amatérskými zásahy operní život v hlavním městě. Samozřejmě jimi dosazovaní vedoucí činitelé pražských operních domů mají na této devastaci svůj podíl také. Zavedli nás tak hodně daleko od evropských standardů. Dílo slavného skladatele však činnost těchto nýmandů může jejich přístupem sice poškodit, ale naštěstí ne zničit.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Der fliegende Holländer (Sondershausen 2013)

[yasr_visitor_votes postid="64933" size="small"]

Mohlo by vás zajímat