Boření bariér, snaha o styl, detailní práce na recitativech. Říká Josef Průdek k nové Figarově svatbě na jihu Čech

Rozhovor před dnešní premiérou v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích 

Josef Průdek je osobností, kterou není třeba v operním světě představovat. V letošním roce oslavil v říjnu kulaté jubileum – sedmdesáté narozeniny. Dodejme, že v tvůrčí svěžesti a pohodě. Důkazem je intenzivní režijní práce na nové inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. První premiéra zazní  6. prosince,  druhá bude 8. prosince.

Josef Průdek je absolventem pražské HAMU, oborů zpěv a operní režie. Absolvoval právě komplexně jevištně imponujícím Figarem v Mozartově Figarově svatbě a na základě interpretace Figara získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1969). Poté nastudoval rovněž úspěšně vyšší barytonovou roli hraběte Almavivy v témže díle. Jak mi řekl, krom Bartola zpíval ve Figarově svatbě všechny role basového a barytonového oboru. V roce 1985 mu byla svěřena režie Figarovy svatby v Českých Budějovicích, později ji jako režisér realizoval v Praze, kde byl v letech 1996–2002 šéfem souboru Opery Národního divadla.
A tak moje první otázka zní: Jak se díváš dnes, v době věkové zralosti, na toto operní dílo? Dílo, ve kterém jsi začínal jako student HAMU rolí Figara, poté jsi dílo dvakrát prožil jako režisér… Dnes, potřetí v životě, Mozartovu operu realizuješ na vrcholu své kariéry. Jaká bude nová inscenace Mozarta na jihu Čech?

Mozartovu Figarovu svatbu pokládám za nejperfektnější operní dílo, jaké nemá v celé hudebně-dramatické literatuře obdoby. Je to úžasná, v první řadě komorní záležitost, v níž je plně zainteresováno na jevišti pět hlavních osob děje. Na ně je soustředěna veškerá pozornost. Já se osobně moc snažím, aby právě tato komorní forma maximálně vynikla. Posazením orchestru na jeviště bořím bariéry mezi jevištěm a orchestřištěm. Vždyť v době klasicismu býval dirigent při výkonu zpola obnažen, ale i orchestr byl z publika vidět alespoň částečně, až romantismus přinesl oddělení orchestru od jeviště, čím dál větší, až po jeho překrytí v Bayreuthu. Čili toto boření bariér, snaha o styl, detailní práce především na recitativech je mojí velkou snahou. Láká mě dosažení až filmového efektu v interakci pěvců na jevišti.

Tvoje inscenace jsou oblíbené pro svoji barevnost, smysluplnost jevištního projevu, pro zřetelnou práci s pěvci. Je výhodou pro režiséra, když sám projde na jevišti pěvecky a herecky hlavními rolemi díla?

To nemohu tvrdit, je jistě mnoho úspěšných režisérů, kteří si vlastní pěveckou praxí neprošli. Ale můj vklad jako zpěváka je patrně především v první fázi zkoušek, kdy mám veliké pochopení pro obtížnost práce zpěváka, který musí najednou hudební, pěveckou a hereckou stránku sjednotit. A ono je to neuvěřitelné množství vjemů najednou, vše sladit do jevištního celku. To si z laiků nikdo nedovede ani představit, jak to je těžké vše skloubit. Tak pro tohle mám asi velké pochopení a toleranci. Prostě vím dobře, jak je tahle zpěvácká profese těžká.Dobře pamatuji na tvou režii Figarovy svatby v roce 1985. Nemusím ani moc listovat v archivu, abych si nepamatoval, že pojetím díla s orchestrem na jevišti jsem byl tehdy trochu zaskočen. Ale bylo to originální řešení, to zase klobouk dolů! Tehdy orchestr na jevišti pod Janem Rozehnalem moc dobře zněl i ladil, jsa vytažen z nepříliš akusticky ideálního orchestřiště. Bude mít soudobá budějovická inscenace nějaké podobné rysy tehdejšího ztvárnění?

Sám sleduješ generálky, tak vidíš, že je to určitá reminiscence na inscenaci z roku 1985. Ano, bylo to s Janem Rozehnalem u pultu, ale jen do jisté míry. V Praze jsem naopak Figarovu svatbu stavěl klasicky. Rozdíl zde je patrný. Orchestr je více v hloubce scény než tehdy, čili prostor pro jevištní akce je výrazně větší. Je akcentována především a hlavně komornost tohoto geniálního díla. Muzicíruje se na jevišti jako rovný s rovným, ne jedni nahoře a druzí dole.

Tvrdívá se v kuloárech, že opernímu světu dnes vládnou režiséři. Dirigenti minulé doby, jako byli Jaroslav Krombholc, Bohumil Gregor, Rudolf Vašata či Bohumír Liška, kteří sami ovlivňovali i jeviště, jako by dnes ustoupili do pozadí. Jak se dnes vlastně rozhodujete, komu v alternacích rolí svěříte premiéru? Je dnes víc v popředí jevištní ztvárnění, zjev, jevištní komunikace, nebo zůstává přece jen „klasicky” v opeře podstatnější míra pěvecké disponovanosti?

Ne, nemyslím, že by dnes vládli režiséři, je to trochu fáma, mediálně živená. V zásadě je to podobné jako v dobách ansámblových divadel. Režisér s dirigentem rozhodují o obsazení první premiéry zhruba padesát na padesát procent. Jistě, je to případ od případu, jak kde, ale globálně vzato, nemyslím si, že vládnou režiséři. U dnešní premiéry jsme se rozhodovali zejména podle hudební jistoty pěvců na jevišti. Musí sledovat dirigenta na obrazovkách po straně, přizpůsobovat se pro ně nové situaci, že nemají dirigenta před sebou a orchestr tak, jak jsou zvyklí.Zaslechl jsem též v kuloárech divadel, že dnes, na rozdíl od ansámblových souborů, hraje roli i otázka, kdo kdy má čas. Jsou hosté, kterým se termín premiéry třeba zrovna nehodí…

Ne, opravdu ne. To mohu zcela vyloučit. Vše je v tomto směru ošetřeno ve smlouvách, takže nám ani host zdaleka nemůže říci: „Já v době premiéry nemohu, mám něco jinde.“ Ne, to nelze. Na tato úskalí stagionového charakteru divadel smlouvy pamatují. Jinou věcí jsou reprízy, tam je určitá dohoda možná.

Směřoval bych k obsazení rolí Figarovy svatby na jihu Čech, zdá se mi atraktivní. Poslední dobou opera Jihočeského divadla dovede sympaticky sázet na mladé, dosud neznámé tváře a vhodně je kombinovat s již zavedenými pěvci. Který z výkonů pěvců nové inscenace naplňuje z pozic režie nejvíce tvé představy?

To se mi v den premiéry těžko říká, když vyzvednu jednoho, trochu se dotknu druhého. Ne, nechci se tvé otázce vyhnout, tak to jen řeknu trochu jinak. Požádal jsem Ivana Kusnjera, jako vedoucího pěveckého oddělení na pražské HAMU, aby nám navrhl nějaký zřejmý talent ze školy, který by mohl obstát na profesionálních prknech. On nám navrhl pro roli Figara Lukáše Bařáka, abychom to s ním zkusili, na škole si prý vede moc dobře. A jsem pozitivně překvapen, jak dobře si vede i tady, ač je to jeho první vstup na profesionální platformu. Je mu třiadvacet let, uvidíš ho na první premiéře. Takhle si já představuji spolupráci divadel a uměleckých škol, aby se vzájemným kontaktem dávala šance mladým lidem již v době jejich studentských let. Za našich studijních let bývala stipendia ministerstva kultury na rok, tím se řada z nás mohla v divadelní profesi zachytit. A moc dobře se mi pracovalo s paní Marií Bisso, bude Zuzankou na první premiéře.Jak se díváš na operní režie z pozic zkušeného operního režiséra? Dělíš také režie na moderní a jakési tradiční?

Ne, určitě ne. Moderní je přece hlavně režie smysluplná, která vychází z partitury díla, z autora, kterého respektuje, z díla, jehož výraz a styl chce vyjádřit a umocnit. Některé dnešní režie, takzvané moderní, jsou spíš výstřednosti, s dílem ani autorem nemají často nic společného. Režisér v opeře přece musí rozumět hudbě, když už opravdu nic jiného, tak by měl mít aspoň hudební sluch. Víš, ale ona to je generační záležitost. Ti třicátníci jsou prostě jinde, oni musejí nějak ohromit za každou cenu tak, jako je v televizi samá vražda, teče plno krve, lidé jsou zavaleni spoustou protichůdných informací… Osobně vyznávám službu skladateli a jeho dílu, jak se snažila česká režijní škola od dob legendárního Ferdinanda Pujmana. A doplním tvůj původní dotaz k jakési údajné hegemonii režisérů, o níž jsi hovořil. Vždyť bez hudebního nastudování, pokud nebude bezvadné, bude se to „sypat” v ansámblech, pěvci budou zápasit s partem, nebudou v rytmu, v souladu s orchestrem, tak je veškeré úsilí režisérů zhola zbytečné. My režiséři hudební nastudování umocňujeme, bez něho bychom byli bez práce… (V této chvíli se Josef Průdek až rozohnil, musel vstát a gestikulovat, že proboha přece nejlepší hudební nastudování a pěvecké osobnosti jsou pro režiséry základ práce. Jak tohle někdo nechápe? – Připadal jsem si v ten moment jako snad obhájce čehosi jiného, třeba někdejší plzeňské inscenace Šárky Zdeňka Fibicha, odehrávající se v Solženicynově souostroví gulagu… Ne, to určitě ne, s pohledem Josefa Průdka se naopak ztotožňuji jako se zcela logickým a muzikantsky opřeným pohledem. Přece jen se původem pěvec, barytonista, žák Teodora Šrubaře, ale i absolvent operní režie na pražské HAMU, nemůže zapřít…)

Děkuji za otevřený rozhovor před premiérou Figarovy svatby, nechť se dobrá věc podaří a vše se odvíjí podle tvých představ. Za sebe i za Operu Plus ti přeji moc pohody k významnému životnímu jubileu a mnoho šťastných okamžiků do následujících let!

Vizitka:
Josef Průdek (1944) se narodil v Praze, studoval na konzervatoři a na AMU. Po absolutoriu roku 1969 nastoupil do operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jako sólista. Současně se jako asistent režie podílel na přípravě inscenací.

Jeho první samostatnou režijní prací byla Smetanova Čertova stěna (1974). Z české tvorby pak režíroval na své domovské scéně Smetanovu Prodanou nevěstu a aktovky Bohuslava Martinů Ženitba a Veselohra na mostě, ze světového repertoáru Pucciniho Manon Lescaut, Donizettiho Nápoj lásky, Gluckova Napraveného opilce a balet Don Juan, Cimarosovo Tajné manželství a Mozartovu Figarovu svatbu. Z klasických operet, které budějovický soubor také uvádí, inscenoval Lehárovu Veselou vdovu, Kálmánovu Čardášovou princeznu a Hraběnku Maricu a připravil také Sto dukátů za Juana od Zdeňka Petra.

Od roku 1990 byl šéfem operního souboru Jihočeského divadla. Souběžně s režijní tvorbou se v Českých Budějovicích stále věnoval i dráze sólistické (mimo jiné plejáda postav mozartovských, verdiovských, pucciniovských, zpíval i Gounodova Mefistofela a Wagnerova Bludného Holanďana). V roce 1990 se tu představil i ve své „erbovní” roli mlékaře Tovjeho v muzikálu Jerryho Bocka a Josepha Steina Šumař na střeše. Jako režisér hostoval v Ústí nad Labem (Straussův Netopýr, Flotowova Marta), Banské Bystrici (Smetanova Hubička) a Meiningenu (Smetanova Prodaná nevěsta). V Národním divadle inscenoval v roce 1993 Dvořákova Jakobína, o rok později Mascagniho Sedláka kavalíra a Leoncavallovy Komedianty.

V letech 1996 až 2002 byl šéfem Opery Národního divadla, zároveň opustil pěveckou dráhu, ale režii se věnuje dále. V dubnu 1997 vytvořil na scéně Národního divadla Janáčkovu Její pastorkyňu, která byla v roce 1999 při zájezdu do Japonska vyhlášena tokijskými novináři za inscenaci roku. Pro Pražské jaro 1997 připravil Ebenova Jeremiase a v roce 1999 Smetanovu Prodanou nevěstu. V roce 2000 připravil v kooprodukci Národního divadla a Teatro Nacional de Sao Carlos v Lisabonu Janáčkovu Její pastorkyňu a v Národním divadle melodram Zdeňka Fibicha a Jaroslava Vrchlického Smrt Hippodamie. Jeho poslední režií v Národním divadle byla v roce 2002 Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta.

Před Otáčivým hledištěm inscenoval Dvořákovu Rusalku (2005), Verdiho Sílu osudu (2008), Leoncavallovy Komedianty (2011) a muzikál Divotvorný hrnec (2013).

(Zdroj: ND Praha, JD České Budějovice)
***

Wolfgang Amadeus Mozart:
Figarova svatba
Hudební nastudování a dirigent: Mario De Rose
Režie: Josef Průdek
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Tomáš Kypta
Sbormistr: Martin Veselý
Choreografie: Sergej Škalikov
Orchestr opery Jihočeského divadla
Sbor opery Jihočeského divadla
Baletní škola Sergeje Škalikova
Continuo – Marie Žáková / Josef Žák (violoncello), Jan Krejča / Přemysl Vacek (theorba)
Premiéry 6. a 8. prosince 2014 Dům kultury Metropol České Budějovice

Hrabě Almaviva – Alexandr Beň / Jiří Brückler
Hraběnka Almaviva – Marie Fajtová / Petra Perla Nôtová
Zuzanka – Maria Bisso / Yukiko Šrejmová Kinjo
Figaro – Lukáš Bařák / Miloš Horák
Cherubín – Šárka Hrbáčková / Kateřina Jalovcová
Marcellina – Miroslava Veselá / Dagmar Volfová
Bartolo – František Brantalík / Pavel Klečka
Basilio – Josef Moravec / Aleš Voráček
Don Curzio – Josef Moravec / Jan Ondráček / Aleš Voráček
Barbarina – Kristýna Fílová / Jana Málková
Antonio – Josef Falta
Družičky – Světlana Juránková, Gabriela Burianová / Michaela Korychová, Zuzana Peschíková

www.jihoceskedivadlo.cz

Foto JD České Budějovice