Jsou hned dva důvody, proč je vhodné, možná téměř povinné, oslovit skladatele Jana Klusáka v narozeninové sezoně Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK ku zkomponování nové skladby. Zaprvé: je to špičkový český skladatel, což je samozřejmě to nejpodstatnější. Zadruhé: je stejně mladý jako Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK. Vlastně trochu starší, narodil se v dubnu 1934. Orchestr pravděpodobně až na podzim. 
S dílem Jana Klusáka, rovněž tak s ním osobně, se Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK potkává od začátku šedesátých let. Dle všeho první koncert s jeho hudbou se odehrál v Mariánských Lázních 13. září 1961, konkrétně v Zotavovně Leningrad. Dirigoval Václav Smetáček, kterému je skladba věnována. Pacienty na kúře potěšila Klusákova První symfonie (1956) a dále Janáčkův Taras Bulba, symfonie Césara Francka a Karneval Antonína Dvořáka. První symfonie zazněla pak ještě druhý den v Plzni, dále na novoročních koncertech 1962 v Obecním domě a tak dále. Mimochodem Smetáček ji prováděl nejen se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, ale také s mnoha dalšími orchestry a snad na všech kontinentech. (Dle Jana Klusáka jen ne na Antarktidě.)
Ovšem ještě v roce 1961, konkrétně jedenáctého října, provedl se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK tentokrát ve světové premiéře Třetí symfonii (1959–60) tehdejší hlavní dirigent orchestru Václav Neumann, dedikant kompozice. 
Aby toho nebylo málo, už na podzim roku 1962, se znovu ve světové premiéře na pultech hudebníků objevuje Druhá symfonie (1959) a její dedikant, opět (!), doktor Smetáček, s ní hned vyjíždí, jak bylo jeho dramaturgickým zvykem, mimo Prahu – Bad Homburg a dvě provedení v bratislavské Redutě. A šedesátá léta byla dále klusákovská – rok 1963 a další dílo provozované ve Smetanově síni. Tentokrát Variace na téma Gustava Mahlera (1960–62), dirigent Václav Neumann. (Premiéru má na kontě Orchestr Komické opery v Berlíně, ale pod taktovkou Václava Neumanna.) Pak panuje chvilkový oddech, aby v roce 1967 opět Smetáček se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK premiéroval jemu věnovanou skladbu Le forgeron harmonieux – Variace na Händelovu árii (1966).
Poté však tento krásný srůst autora a orchestru, resp. jeho dirigentů, nebyl možný. Během normalizace se Jan Klusák stal zakázaným autorem, prováděným velmi výjimečně. Přece se ale odehrál jeden záblesk, totiž v lednu 1981 Vladimír Válek s Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK provedl Svatební kantátu pro mužský sbor a orchestr (1979), Pražský mužský sbor vedl Jan Maria Dobrodinský.
Naštěstí přichází sametová revoluce a i dílo Jana Klusáka se plně vrací do hry. Hned v lednu roku 1990 Petr Altrichter se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK provádí znovu Variace na téma Gustava Mahlera a zase se rozbíhají premiéry: 1995 – Petr Vronský, Jana Koubková a Koubkokvok, Fantazie pro Janu Koubkovou a orchestr, 2000 – Petr Altrichter, Pražský filharmonický sbor a Proverbia per coro místo ed orchestra da fiato, 2004 – znovu Petr Altrichter a Axis temporum.
V v těchto dnech se blíží další světová premiéra, tentokrát cyklu sedmi písní na teskné verše Josefa Václava Sládka Hořkosti. Autor je věnoval barytonistovi Romanu Janálovi. Na koncertech 10. a 11. prosince Hořkosti provede Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s dirigentem Tomášem Braunerem a samozřejmě Romanem Janálem. Nové dílo Jana Klusáka bude v sousedství dalších českých klasiků – Bohuslava Martinů, v rámci jehož Dnů koncerty probíhají, a Antonína Dvořáka.
Autor je dramaturgem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK
Foto archiv, Jaromil Jireš, Hugo Jelínek
