Brahms trio Praha a violoncellista Ivan Vokáč zahráli české soudobé skladby bravurně

Brahms trio Praha hraje ve složení Ondřej Vrabec – lesní roh, Xenie Dohnalová – housle a Daniel Wiesner – klavír. Do programu byly zařazeny speciálně pro soubor napsané kompozice českých současných skladatelů Aleše Pavlorka a Miloše Orsona Štědroně, jehož skladba zazněla dokonce ve světové premiéře. Po české soudobé hudbě bylo provedeno repertoárové dílo Johannesa Brahmse Trio Es dur pro lesní roh, housle a klavír. Početné publikum Sukovy síně ocenilo potleskem objevnou dramaturgii večera i solidní výkon všech protagonistů.

Přijmeme-li tezi, že pojem hudba je synonymem pro takovou souhru nástrojů, hudebních vrstev, popřípadě kontrapunktů, která ve svém výsledku působí jako nedělitelný zvukový celek, musíme do této skupiny zařadit především skladby Aleše Pavlorka a Johannesa Brahmse. Nutno však říci, že výše uvedená teze je značně zastaralá a opotřebovaná. Nové paradigma je daleko širší – do hudby je dnes započítán i řízený nesoulad a ostrá konfrontace nesourodých vrstev. I to může přinést hudební obsah. V rámci intencí aktuální hudební estetiky se pak pohybovala skladba Miloše Orsona Štědroně. Je nanejvýše chvályhodné, že soubor Brahms trio Praha podněcuje soudobé skladatele k vytváření nových skladeb a že je pak zařazuje i do tak prestižních koncertů, jako byl právě tento.

Z pera Aleše Pavlorka, ve Zlíně působícího komponisty střední generace (nar. 1971), zazněla Hudba pro trio „In memoriam S. Prokofjev“. Skladatel se v ní opírá o prokofjevovské hudební inspirace, které zasazuje do fantazijně laděné jednověté skladby. Jak z rozeznělé partitury vyplývá, byly pro její vznik podstatné především takové intonace velkého ruského skladatele, které mají méně romantizující zvuk. Lukáš Pavlorek ve svém řešení skladby přijímá poněkud archaická projasnění do konsonantních pasáží a směřuje k nim přes vertikály s disonantním tónovým složením. Jeho hudba vykazuje logiku a pevnost tradičního typu. Svojí hudební řečí dociluje i dramatických gradací. V jednověté Hudbě pro trio „In memoriam S. Prokofjev“ nelze vyposlouchat přehledný strukturální rozvrh, který bychom mohli zařadit do takzvaných formových typů (například sonátová, rondová forma atd.), přesto jeho hudba má ucelený charakter a stále poutavý průběh. Tento faktor považuji za hodný pozornosti. Brahms trio Praha zahrálo Pavlorkovu skladbu na výborné úrovni. Dokonce lze toto tvrzení ještě posílit – skladba i její interpretace zaznamenaly nejvyšší stupeň srůstu z celého večera.

Kompozice Instinkty pro lesní roh, violoncello a klavír Miloše Orsona Štědroně (nar. 1973), která zazněla ve své premiéře, vykazuje rysy brněnského vysokoškolského kompozičního vzdělání jejího autora. To těžilo ještě koncem 20. století, tedy v době autorových studií, z jiných tvůrčích idejí než škola pražská. Tón brněnského přístupu té doby lze charakterizovat dnes již ikonickou knihou Miloslava Ištvána (1928–1990) Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě (Panton 1973). Autor publikace byl ve své době pedagogem skladby na brněnské JAMU. Jak již bylo řečeno, Miloš Orson Štědroň představil na koncertě dvouvěté Instinkty pro lesní roh, violoncello a klavír. Skladatel ve svém komentáři, který je zveřejněn v programovém lístku, k nové kompozici uvádí, že se v první větě snaží „vyjádřit instinkty, kterými člověka vybavila příroda a které fungují automaticky, bez rozumové kontroly, jako jakési obranné reflexy“. Volí zdánlivě neslučitelné hudební motivy v jednotlivých nástrojích, kdy violoncello hraje dvojhmaty s převažující frekvencí prázdných kvint a kvart, lesní roh provádí melodický motiv uzavřený drobným ornamentem a klavír opakuje s obměnami romanticky rozevlátou akordickou rozkladovou pasáž. Uvedené elementy skladatel někdy prezentuje samostatně, jindy zase pospolu. Tím vytváří dramaturgickou linii věty. V druhé větě pak připojuje vtipné miniaturní rondo vystavěné z extrémně malých hudebních motivků. Pro mne je především otázkou, zda skladbu Instinkty řešit jako dvouvětou. 1. věta je experimentálního typu, což znamená, že ani negeneruje možné paradigma klasické cykličnosti. Kdyby kompozice zůstala jen jako jednovětá, naplnila by podle mého názoru svůj obsah lépe. Interpreti Ondřej Vrabec – lesní roh, Ivan Vokáč – violoncello a Daniel Wiesner – klavír přistoupili ke skladbě zodpovědně a předali její poselství publiku se všemi jejími technickými i obsahovými náležitostmi.

Druhou polovinu večera vyplnilo Trio Es dur pro lesní roh, housle a klavír, op. 40 Johannesa Brahmse. Dílo vzniklo v roce 1865. Jeho výraz je ovlivněn okouzlením přírodou, též však chmurnými náladami autora ze smrti jeho matky. Ty dominují nejen ve třetí větě čtyřvětého cyklu, ale také v kontrastech mezi lyrickými a energickými částmi vět ostatních. Hudební výraz přinášející optimismus do života však nakonec převládne a skladbu uzavře. Sféra interpretace skladby je zatížena dvěma specifickými úkoly. První plyne z již popsané skutečnosti. Subjektivismus temných nálad skladby přináší totiž hudební úseky, pro Brahmse poněkud neobvyklé, které nejsou autorem zcela dokomponovány, a tak do nich interpret může iniciativně vložit svoji uměleckou kreaci. Například rytmická stránka melodické linie začátku 1. věty je zjednodušena, a dává tak prostor pro individuální dořešení interpretem. Druhý specifický úkol pak vyplývá z nástrojového obsazení díla, které neoprávněně vybízí k tomu, aby bylo pojato jako sólo lesního rohu za doprovodu houslí a klavíru. To je však omyl. Partitura skladby totiž vyžaduje, aby lesní roh byl „jen“ nedílnou součástí komorního tělesa. Sólově má výrazně vystupovat pouze ve slavnostních, popřípadě dramatizujících náladách. V rámci popisovaného provedení byl však lesní roh zvukově preferován více, než partitura povoluje. Možná, že jeho dynamika vyšla jako nepatřičně silná a průrazná také proto, že houslový part nebyl na mnoha místech proveden s větší zvukovou pregnancí a nevyrovnával fakturu do předepsaných poměrů. Zmíněné poznatky jsem získal nejenom jako výsledek sluchové analýzy z místa, kde jsem seděl, ale i studiem nahrávek z jiných koncertů. Na vrub malé individualizace instrumentálních partů v místech, která to vyžadují, lze také připsat celkově menší obsahové rozpětí Brahmsova díla, než je obvyklé.

Koncert Brahms tria Praha ukázal silnou stránku souboru. Tou je bezpochyby interpretace soudobé hudby. Těšíme se tedy, že zmíněný soubor budeme ještě častěji vídat na platformách, které moderní a postmoderní styl podporují.

Český spolek pro komorní hudbu • Brahms trio Praha
14. února 2023, 17:30 hodin
Rudolfinum, Sukova síň

Program
Aleš Pavlorek: Hudba pro trio „in memoriam S. Prokofiev“ (15′)
Miloš Orson Štědroň: Instinkty pro lesní roh, violoncello a klavír (světová premiéra) (20′)
Johannes Brahms: Trio Es dur, op. 40, pro lesní roh, housle a klavír (30′)

Účinkující
Brahms trio Praha
Ondřej Vrabec – lesní roh
Xenie Dohnalová – housle
Daniel Wiesner – klavír

Ivan Vokáč – violoncello