Branické Miniatury se profilují

Konferenciér Justin Svoboda pojal program s osobitou přípravou a kolikrát se zdálo, že především díky jeho výstupům nabývá celé představení celovečerních rozměrů. A nebyly to banální vtípky sesumírované cestou tramvají, ale cílené komentáře, kterými pomohl právě oné volné dramaturgii dotvořit jednotící linku. Nebude ostatně nikterak jednoduché ji udržet vždy, pokud budou pořady Miniatur na repertoáru často.

Delší a divadelnější kus tentokrát program začínal, byl také vážnější svou tematikou, a tak by se jím vzhledem k tomu, že akce má přece jen spíš zábavní charakter, ani nehodilo večer uzavírat, ačkoli by pak v divákovi zůstalo zřejmě víc onoho naladění. Klára Hajdinová, akrobatka se zaměřením na vzdušnou akrobacii představila svůj ucelený půlhodinový kus In the Circle / V kruhu, ve kterém zpracovává téma úzkostné poruchy a deprese, nemožnost vystoupit z onoho pomyslného „začarovaného kruhu“ nemoci, snahy o její přijetí a přemíry dobrých rad laického okolí, jemuž člověk, který trpí neviditelně, zpravidla čelí. Tento sólový projekt měl premiéru v prosinci 2021 v KD Mlejn, ke konzultaci si autorka pro svůj debut přizvala performerku Cecile da Costa a akrobatku Elišku Brtnickou, syrovost první a poetika druhé mentorky na kuse jistě zanechaly otisk. Klára Hajdinová pracuje s tělem a rekvizitou způsobem současného tance, dává důraz na jeho expresi i expozici, třeba jen nepostřehnutelným otvorem v oblečení, kterým proniká zranitelnost. Když bolí duše, tak totiž bolí i tělo, ale člověk bez osobní zkušenosti na takovou samozřejmost často zapomíná, nebo své vlastní špatné zážitky vytěsňuje.

V půlhodinové inscenaci zaznívají úryvky zpovědí lidí trpících panickými či depresivními stavy, Klára samotná pak se pak stává mluvčí nevyžádaných rad a komentářů, které jsou někdy více zraňující a výsměšné než obyčejné bezradné ticho. Problém rozmáhajících se psychických poruch je komplexnější a nedá se tak snadno zjednodušit na odhalení příčiny v tom, že jsme zrušili staré dobré pořádky a nevíme, co se svými životy. Jakkoli jedna pointa platná je – všechno si to způsobuje lidstvo samo, společnost je tvořena lidmi, vznikl celosvětový problém a na celospolečenské úrovni je potřeba jej i řešit a zastavit. Zkratkovitá řešení v pozitivním myšlení a fyzické námaze ale v této fázi nikomu nepomohou. Pokrytectví těch, kteří problém odmítají a zjednodušují, na scéně ilustruje třpyt zlaté. Ať už je to legie japonských kočiček štěstí maneki, po jejichž vzoru by člověk měl mít optimistický výraz a gesto nasazen jako stroj, aby prosperující celek neurazil, nebo zlatá termofolie, která krásně jen vypadá.

Akrobacie na kruhu fyzickou performanci dotváří, ale není ústředním motivem, autorka výšku nad zemí využívá samozřejmě, lehce a obratně, ale bez přehnaného důrazu. Její kruh připomíná spíš bidýlko, na které je možné se uchýlit do bezpečí a získat nad problémy spíš nadhled. V podstatě každé akrobatické náčiní uzpůsobené k zobrazení síly, obratnosti a optického efektu samo limituje škálu pohybových, a tedy i výrazových prostředků, které na něm nebo s ním umělec může využít a vytvořit. Tím bezkonkurenčně nejlepším nástrojem pro zobrazení vnitřního stavu je stále samotné tělo čerpající svou sílu ze vztahu se zemí a vztahující se k prostoru kolem sebe.

Autorka před premiérou svou performanci avizovala slovy, která by mohla zaznít i zde: „Poprvé se pouštím do dobrodružství být na jevišti sama a se svým vlastním tématem. S depresivními stavy mám bohaté zkušenosti. Během prvního lockdownu jsem cítila potřebu se s tímto tématem vypořádat, sama a na jevišti. V kruhu je moje veřejné přiznání a zároveň otevření tématu i zpráva pro ostatní, kteří mají podobné problémy, že v tom nejsou sami.“ Jako prvotina působí projekt poměrně vyzrále, o prospěšnosti otevírání takového tématu nemluvě.

Druhá část večera pak připomínala v Braníku už spíše novocirkusové gala, ačkoli jak již bylo řečeno, téma vztahu, které by mělo večerem rezonovat, lze najít prakticky ke každé variaci. Hosté se rekrutovali především ze spřátelené Airgym Art Company. Z loserské podskupiny nové generace „Baby Losers“, pro kterou je postaveno mimo jiné celovečerní představení Konkurz, svůj tanečně akrobatický duet předvedl pár Adam Rameš a Sára Stoulilová, přesně v duchu efektního čísla, kde je důležité ukázat především dovednost a dispozice, jakkoli každý duet signalizuje téma vztahu. Akrobatické duo na hrazdě Tomáš Pintér a BáraBartoňová předvedli náročný, a přece mnohem niternější duet Hold Me If You Can, který na druhou stranu ukazuje, že pokud je výchozím bodem ukázat hravost a aktivní komunikaci, pak je akrobatická dokonalost podpůrným, ale ne hlavním prostředkem. Tito dva skutečně vytvořili jiskřivou atmosféru dvojice, která k sobě patří a která si užívá svou přítomnost a důvěru. Narazili-li na něco, pak jedině na limity prostoru, který je v Divadle BRAVO přeci jen omezený, a to stropem…

Duet Tomáše Pražáka a Michaely Kadlčíkové In Yourself otevřel vděčné téma dvou tváří jedné osobnosti, či mužské a ženské podstaty jedince. Mohou se doplňovat, svářet nebo jedna dominovat druhé. Nápaditý byl zejména začátek s vizuální iluzí překrývajících se těl, ale odhalených končetin. Trio Tomáš Pražák, Bára Bartoňová a Tomáš Pinter propojili tanec a vzdušnou akrobacii a oblíbené téma loutky, respektive zdánlivě umělé bytosti. Vtipné bylo především úvodní slovo konferenciéra, ale duet tanečnice na závěsném postroji a tanečníka či akrobata na zemi lze jistě rozvíjet dál a objevovat nové možnosti. Technologicky se objevují omezení, paradoxně především pro performerku, která je opravdu více ovládána, než aby sama svůj pohyb ovlivňovala, ale kontrast dvou principů určitě lze využít. Nicméně by si autoři neměli myslet, že objevují nový světadíl, stačí si zajít na Kouzelný cirkus, ve kterém Josef Svoboda svou sólistku nechal s přáteli tančit ve vzduchu jako motýlka už před víc jak čtyřiceti lety.

Akrobatka Martina Illichová je jednou z nejvýraznějších členek Losers Cirque Company, nejen jako spoluautorka chytané a dočasně odložené premiéry. Na scénu poslední dobou přivádí svou dávnou lásku, gymnastiku, zároveň se věnuje závěsné akrobacii, kterou objevila už během první vlny pandemie, ale tentokrát pro svoje vlastní sólo nezvolila kruh, ale šály. A obruč zůstala rekvizitou, velmi náročnou na koordinaci. V jejím vystoupení jde o čistokrevnou radost z pohybu, potěšení z postupného ovládání nových disciplín a jejich propojování, dobrodružství v objevování, co takové kombinace mohou přinést, a to vše se samozřejmým rizikem, že rekvizity si občas dělají, co chtějí, a právě proto divák živá vystoupení vyhledává. Jsme vlastně svědky osobní výzvy a jejího překonávání v přímém přenosu, což je stejně motivující jako otevírání vážnějších témat. Vznikne další představení? A samozřejmě – bez jištění to nejde, jako nic v životě.

P.S.:
Proč Miniatury 2.0, mi vrtá hlavou. V podstatě by to měla být „nová generace“, cosi výrazně se odlišujícího od oněch Miniatur bez dodatku, extrémně otevřenějšího, neobvykle inovovaného, měnící princip zážitku. Je to samozřejmě lákavé označení, protože z prostředí IT, byť šlo spíš o sociální než technický jev, uniklo už před lety do běžné řeči a usadilo se v marketingu a v chytře vypadajících názvech projektů, ale nedala bych mnoho za to, že většina lidí, kteří toto označení dnes módně používá, už sotva tuší, kdy a kde se vzalo a co vlastně ve své oblasti znamenalo. A jak málo často má společného má už teď jeho skutečný význam a aktuální používání. Žijeme ve zrychlené době, na proměnu nebo ztrátu významu jakéhokoli pojmu stačí bratru patnáct let. Baví mne však všeobecně sledovat, jak se v mainstreamu zabydlují pojmy a termíny, a třeba i široce vžité předpony s kořeny v řečtině nebo latině, a jak se odpojují od svých původních významů. Ačkoli s tou příponou 2.0 se především začínám cítit jako pamětník z jiné generace…

Miniatury 2.0
In the circle / Klára Hajdinová
Duo Areté / Adam Rameš & Sára Stoulilová
Hold me if you can / Tomáš Pintér & Bára Bartoňová
In yourself / Tomáš Pražák & Michaela Kadlčíková
Aerial Hamasilk & Gymhoop – šáloobruč / Martina Illichová
Harness Dance Show / Tomáš Pražák & Bára Bartoňová & Tomáš Pintér
Uvedeno: 14. 2. 2022, Divadlo BRAVO!