Bratislavské hudební slavnosti vkročily do sedmého desetiletí Titánem

Bratislavské hudební slavnosti vstoupily 23. září 2026 do svého sedmého desetiletí koncertem, který měl od prvních tónů ambici překročit rámec pouhé festivalové slavnosti. V Koncertní síni Slovenské filharmonie se pod taktovkou Simone Young setkali Slovenská filharmonie a mladý japonský klavírista Mao Fujita, aby večer vyvrcholil Mahlerovým Titanem. Právě jeho provedení ukázalo, že i po šedesáti letech mohou Bratislavské hudební slavnosti vykročit do nové dekády s pozoruhodnou energií.

Pavel Unger
7 minut čtení
Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Slovenská filharmonie (foto Alexander Trizuljak)

Slovenská filharmonie poprvé pod taktovkou Simone Young

Po jubilejních výročích, zpravidla vyšperkovaných nejsilnějšími z dostupných osobností a těles, se od následujícího ročníku – mluvíme o Bratislavských hudebních slavnostech po loňské šedesátce – logicky nepředpokládají další gradace. Nemluvě o aktuálním a evidentním útlumu dění ve slovenské kultuře globálně. Navzdory tomu se vstup do sedmého desetiletí BHS vydařil.

První festivalový večer 23. září 2026 patřil rezidenčnímu orchestru, Slovenské filharmonii, přičemž tradici si zachovalo i zahajovací číslo vždy z pera slovenského skladatele. Za dirigentský pult se postavila osobnost světového renomé, australská rodačka a pravidelný host předních operních a koncertních domů mnoha kontinentů, Simone Young. Na Bratislavské hudební slavnosti se vrátila po čtrnácti letech, tehdy stála v čele Filharmonického orchestru z Hamburku.

Se Slovenskou filharmonií se tedy setkala poprvé a stejně tomu bylo zřejmě i s partiturou krátké Koncertní předehry Es dur od Jána Levoslava Belly. Nejde o žádné exkluzivní číslo domácí hudební literatury, pozoruhodné je spíše předpokládaným datem vzniku v roce 1876. Tím otvírá okénko do historie slovenské tvorby po druhé třetině 19. století. Pro dirigenta není v pětiminutovém opuse příliš matérie na odkrývání hudebních tajemství či originálnosti, takže Simone Young se ho zhostila s náležitou pokorou.

Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Mao Fujita (foto Alexander Trizuljak)
Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Mao Fujita (foto Alexander Trizuljak)

Mao Fujita s orchestrem dosáhli až perlivého zvuku

V druhém čísle, Koncertě pro klavír a orchestr č. 21 C dur, KV 467 od Wolfganga Amadea Mozarta, dostala nejprestižnějšími světovými orchestry ověřená, usměvavá a temperamentem nabitá dirigentka za partnera 27letého japonského klavírního virtuóza Maoa Fujitu. Na jeviště zavítal opět srdečný úsměv, tentokrát z jiného kontinentu, který tokijský rodák hned při vstupu na pódium vykouzlil.

Mao Fujita má však za sebou kromě laureátských titulů z referenčních soutěží už mnoho vystoupení s prvotřídními orchestry, dirigenty, ale i sólové recitály. V nejbližší době ho čeká také hamburská Elbphilharmonie, amsterdamský Concertgebouw či Chicago.

V Mozartově klavírním koncertě se po prvních taktech zdálo, že se v sólistovi a dirigentce střetly dvě silné osobnosti s ne zcela totožným vnímání mozartovské poetiky. Mao Fujita vstoupil do objemného orchestrálního úvodu přímo antagonisticky. Jemným, lyrickým tónem, aby ve střídmé dynamice, ale s účinnými kontrasty formoval a využívaje ohromující techniku, vnášel hravost i údernost maestosa úvodní věty. V kadenci (pravděpodobně s vlastním rukopisem) vzplanula jeho do té doby dávkovaná energie do výbušných rozměrů.

V druhé větě Andante, umožňující sólistovi rozvinout emoce až na hranu romantiky, se Fujitovu „snění“ přizpůsobila i Slovenská filharmonie a dirigentka. Přiblížili se k modelování plastického a zároveň perlivého mozartovského zvuku, který pro naše filharmoniky nebývá pravým šálkem kávy. A nejsem si jistý, jestli Mozart patří k dirigentčiným doménám.

V rondovém závěrečném Allegro vivace assai se sólista prezentoval jako mladý, ale už stylově vyzrálý umělec, schopný svůj primárně lyrický přístup k partituře dotovat energií, podloženou bravurní technikou, ale i mnohými výrazovými finesami. Dirigentka a orchestr sledovali dané stylové pojetí a snažili se Maovi Fujitovi vytvořit co nejkomfortnější prostor pro jeho muzicírování.

Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Slovenská filharmonie (foto Alexander Trizuljak)
Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Slovenská filharmonie (foto Alexander Trizuljak)

V Mahlerově symfonii se ozval skutečný Titán

Pro dirigentku a orchestr přišla „hodina pravdy“ po přestávce. Čtyřdílná, bez pár minut hodinová Symfonie č. 1 D dur „Titan“ od Gustava Mahlera. Po Mozartovi další génius, spjatý s úmrtím – o 120 let později – v nedaleké Vídni. Zazněl skutečný „titán“. Přestože velké začáteční písmeno se odvozuje od literární inspirace, v paralelním slova smyslu šlo o velkolepou tečku za úvodním festivalovým koncertem. Dirigentka Simone Young, která má snad nejblíže (zejména v operní oblasti) k dílům Richarda Wagnera a Richarda Strausse, bez záměru otevírat rodové téma, je první ženou, která na Bayreuthském festivalu dirigovala kompletní Prsten Nibelungův. A nejde o jediné prvenství. V tomto repertoáru (ale také nastudováním Halévyho Židovky) zanechala ve mně silné vzpomínky na představení ve Vídeňské státní opeře.

Gustav Mahler v koncepci Simony Young byl zážitkem nevšedním. První symfonii D dur dodala stejně pevné vnější kontury, jako vnitřní obsah. Jinak řečeno, strhla celkem i vytříbřenými detaily jednotlivých vět. Vzácně jsme hned v úvodu (Langsam, schleppend – Immer sehr gamächlich) slyšeli pianissimo smyčců, z kterého se postupně, v citlivě stínovaných vrstvách, otvírali dveře do kresby barev přírody, čarovalo se s orchestrálními motivy z cyklu Písně potulného tovaryše.

Atmosféru druhé věty udal skladatel přímo v jejím názvu (Kräftig bewegt, doch nicht zu schnell), kde na jeho podkladě dirigentka rozvinula motivy stavebně diferencovaného rakouského, do tříčtvrťového taktu oděného ländlera. Ten nakonec byl Mahlerovým oblíbeným a tvarovatelným prvkem i v jiných symfoniích. Simone Young svým neokázalým, ale nesmírně přesným a trefným gestem zformovala a z orchestru vytěžila aktuální maximum sil i v další části. Slavnostně-smuteční opar, s kapkami parodie, dýchal ze třetí věty s čistým kontrabasovým sólem.

Závěrečná věta Stürmisch bewegt může lákat k primárnímu efektu díky explozím dechů či perkusí, v koncepci Youngové však tyto kulminace protkávaly filozofií díla sycená ztišení. V takové míře kontrastů, aby o to mocněji vyzněla D durová života budicí apoteóza závěrečného chorálu.

Bratislavské hudební slavnosti 2026 dostaly v zahajovacím večeru povzbuzující injekci. Opět se potvrdilo, že náš první orchestr, ač už druhou sezónu pracující bez šéfdirigenta, má potenciál pod velkými osobnostmi dosahovat kvality. Jsme na začátku festivalu. Čekají nás umělci, které už známe, ale i nové tváře (škoda, že mezi orchestry není žádný u nás debutující), takže maraton hudby nad Dunajem má volné pole na lámání uměleckých rekordů.

Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Mao Fujita a Simone Young (foto Alexander Trizuljak)
Zahajovací koncert Bratislavských hudebních slavností, 23. září 2026, Koncertní síň SF – Mao Fujita a Simone Young (foto Alexander Trizuljak)

Otvárací koncert 61.ročníka Bratislavských hudobných slávností
23. září 2026, 19:30 hodin
Koncertní síň Slovenské filharmonie, Bratislava

Program
Ján Levoslav Bella: Koncertná predohra Es dur
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pre klavír a orchester č.21 C dur, KV 467
Gustav Mahler: Symfónia č.1 D dur Titan

Účinkující
Mao Fujita
– klavír
Slovenská filharmónia
Simone Young – dirigentka

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted