Bratři Hozovi pojali recitál na Festivalu Petra Dvorského jako platformu pro bratrské škádlení

  1. 1
  2. 2
Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského přinesl v pondělí 16. srpna 2021 recitál bratrů Romana a Tadeáše Hozy. Nevšední koncert těchto barytonistů se odehrál v historickém sále zámku Valeč za klavírního doprovodu Kostiantyna Tyshka.

Roman Hoza a Tadeáš Hoza (foto Ilona Sochorová, zdroj Národní divadlo Brno)
Roman Hoza a Tadeáš Hoza (foto Ilona Sochorová, zdroj Národní divadlo Brno)

Festival Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou má za sebou již dlouhou historii. Od roku 1998 se zde pod patronací kdysi slavného slovenského tenoristy Petera Dvorského realizovaly koncerty mnohých velkých jmen. A to nejen v prostorách zahrady a zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, ale i na místech, které se zámkem sousedí. Objevili se zde i mladí umělci, kteří uspěli v pěvecké soutěži Plácida Dominga „Operalia“ a mladí pěvci zde dostali příležitost i tentokrát. 

Bratři Roman a Tadeáš Hozovi, oba vládnoucí zvučnými barytony, se představili na recitálu, který překvapil hned několika aspekty. Už místem konání, na zámku Valeč nedaleko Jaroměřic, jenž byl po vyhoření v 70. letech 20. století zrekonstruován na moderní luxusní wellness hotel, který však ponechal prostory připomínající dějiny zámku. Koncert se konal v historickém sále, vyzdobeném replikami fresek, které vkusně navozují pocit historie, a který má příjemnou akustiku i atmosféru.

Je to vlastně unikát. Dva bratři, které dělí jen čtyři roky, prožili stejným způsobem své mládí a oba vystudovali zpěv na JAMU u stejného profesora Zdeňka Šmukaře a oba se profilují jako barytonisté. Kdo očekává rivalitu, bude zklamán. Spolupráce a vzájemná inspirace se projevila v projektu, ve kterém se bratři setkali nad písňovou tvorbou. Nicméně recenzent je postaven před úkol srovnávat, což neznamená konstatovat, kdo je lepší nebo horší, ale spíše říci, co kterého pěvce více charakterizuje a co je navzájem odlišuje. Neboť ani bratři nemohou být stejní.

Dramaturgie večera představila písňové cykly, které jsou v našich koncertních sálech unikátní. Už to je počin, který také avizoval výjimečnost večera. Zazněly písně impresionistů, Maurice Ravela a Clauda Debussyho a skladatelů 20. století, o kterých slýcháme jen málo. Přestože se Erich Wolfgang Korngold narodil v Brně a v Hollywoodu získal Oscara, jeho písňová tvorba nám zůstává utajena. A anglický skladatel Ralph Vaughan Williams, který tvořil v první polovině 20. století, je nám utajen zcela. Proto mělo průvodní slovo Jaromíra Javůrka významné poslání, neboť uvedl fakta, která v programu nebyla, a která byla důležitá pro další pochopení uvedených písňových cyklů. 

Písně Martinů v brněnských vilách 5. 10. 2019 - Roman Hoza (foto Vojtěch Kába)
Roman Hoza (foto Vojtěch Kába)

Recitál ale překvapivě začal úplně jinak než bylo avizováno. První dvě písně byly mimo program – zazněla píseň německého skladatele 19. století Friedricha Silchera Frisch gesungen! v dvojhlasém podání, stejně jako následující Lípa Franze Schuberta, jejíž provedení ve zkrácené verzi pěvci převzali z úpravy pro sbor. Tento neobvyklý úvod avizoval, že koncert pojali jako platformu pro bratrské škádlení a přetahování.

První cyklus Maurice Ravela Don Quichotte à Dulcinée je z roku 1932 na texty francouzského básníka Paula Moranda. Cyklus pro filmové zpracování byl původně zamýšlen pro basistu Fjodora Šaljapina, ale již nemocný skladatel dokončil jen tři písně, které v tento večer zazněly. Jako první se interpretace ujal Roman Hoza, starší z bratří. Jeho hlas se ani zdáli nepodobá Šaljapinovi, a proto moudře zvolil jiné podání. Důraz na niterné emoce, práce s dynamikou a barvou hlasu daly písním duši a vnesly do jejich provedení něhu a napětí. Píseň romaneskní (Chanson romanesque) je vyznáním, Píseň epická (Chanson épique) je modlitbou a Píseň pijácká (Chanson à boire) je radostné a bojovné odhodlání. 

Tadeáš Hoza se ujal druhého cyklu Fünf Lieder od Ericha Wolfganga Korngolda. Písně jsou vesměs z roku 1938 a jsou protiváhou filmové produkce. Zajímavá na nich je skutečnost, že jsou na texty různých básníků a pěvec přecházel z němčiny do angličtiny. První dvě písně jsou německy – Glückwunsch (Přání štěstí, Richard Dehmel) je poděkování za lásku, druhá píseň Der Kranke (Nemocný, Joseph von Eichendorff) je o touze po životě. Další dvě písně byly na anglické texty Howarda Kocha, Alt-Spanish  (Stará španělská) je milostná romance a Alt-English (Stará anglická) je naopak plná bojovnosti, opěvující vítězství královny Alžběty I. nad španělskou flotilou. Závěrečná píseň My Mistress’Eyes (Oči milenky, William Shakespeare) je parodické opěvování krásky, ne nepodobné muzikálovým áriím. Pěvec písni tento muzikálový rozměr přidal a spolu s energickým podáním a znělým hlasem skutečně zaujal. První polovinu večera ukončila píseň Clauda Debussyho Nuit d’étoiles (Hvězdná noc), L.4,  které se ujal Roman Hoza. Pojal ji jako skutečnou impresi, pohrál si s výrazem a s dynamikou, použil jímavá měkká piana a okouzlil tím publikum.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments