Brněnská Aida vstala z mrtvých

  1. 1
  2. 2

V obnovené premiéře uvedlo 22. ledna 2010 Národní divadlo v Brně inscenaci Verdiho operního evergreenu v režii Václava Věžníka. Inscenace měla svoji premiéru 12. ledna 2003. Zatím poslední představení, jehož recenzi zde přinášíme, se konalo poslední březnovou sobotu.
Připomeňme, že titulní role Verdiho triumfálního opusu z roku 1871 na libreto Antonia Ghislanzoniho byla zkomponována přímo pro hlas původem české sopranistky Terezy Stolzové. Verdi pro tuto neobyčejnou zpěvačku později přepracoval part Leonory z opery Síla osudu a také pro ni napsal sopránový part svého Requiem, jehož partituru jí věnoval. Šperky, ve kterých pěvkyně ztvárňovala svou Aidu, byly navrženy samotným skladatelem a později zdobily také Aidu sopranistky Míly Kočové.
Ačkoliv je Aida jedním z pilířů snad všech operních domů světa, nelze říci, že by pokorné Aidy s kovovým hlasem či hrdí a zároveň hrdinní Radamové nebo dokonce povýšené Amneridy s poněkud poníženým a zvučeným hlasem čekali za každým portálem. Doby Emy Destinnové, Enrica Carusa, Marty Krásové či výše zmíněné Terezy Stolzové jsou nenávratně pryč, a tak je potřeba jít dál a žít současným jevištěm, kam se nyní vrátíme.
Nechcete-li se nechat zvedat ze sedaček v důsledku moderních režijí a scénografií, pak je brněnská inscenace Aidy možná právě pro vás. Cílem inscenačního týmu bylo evokovat dávný Egypt se vším všudy. Od prvního představení této inscenace, které jsem zhlédl před sedmi lety, již nějaký den uběhl, což je nejvíce patrné na scéně Vladimíra Soukenky, která dnes již působí velice levně a opotřebovaně. Kostýmy Josefa Jelínka byly realizovány ve stylu typické egyptské módy, kterou není třeba představovat. Na rozdíl od dekorací a scény kostýmy stále vypadají dobře.

Mou osobní motivací pro dlouhou cestu byla především Csilla Boross, která je pro mne primadonou nejen brněnské operní scény, ale českého operního jeviště vůbec. Minulou sezonu jsem po zhlédnutí jejího ztvárnění Verdiho Lady Macbeth odjížděl se vzácným pocitem, že jsem konečně zažil něco, kvůli čemu mělo cenu se na tak vyčerpávající cestu vůbec vydávat. Nejinak tomu bylo i v případě Verdiho egyptské hrdinky. Ačkoliv repertoár Csilly Boross zahrnuje díla spíše lyrického charakteru typu Violetty, Fiordiligi či Taťány, těžiště jejího umění spočívá převážně v úlohách vysokodramatického sopránu. Hlas této pozoruhodné umělkyně je průbojný, ale zároveň barevný, a to bez rušivého vibrata, kterým trpí většina jejích kolegyň. Aida Csilly Boross je herecky přesvědčivá snad právě proto, že se umělkyně vyhnula obvyklému trpitelskému přístupu k roli, a tak na jeviště přivádí mladou dívku, která, ač pronásledována svou panovačnou sokyní, stále vyzařuje mladost, lásku a duchovní sílu. Umění, které tato pěvkyně svému publiku předává, má v sobě vždy ukryto něco víc než jen skladatelův či režisérův záměr. Její soprán dominuje jevišti, a to i v přehnaně hlučných ensemblových scénách, které nejsou v představeních brněnské Aidy ničím neobvyklým.

Orchestr pod vedením Jaroslava Kyzlinka odváděl v první polovině představení naprosto podprůměrný výkon. Ani po přestávce se žádná revoluce nekonala. Již při prvních taktech předehry bylo patrné, že dirigent volí příliš rychlá tempa, která ovšem tím více upozorní na nedostatky, se kterými se orchestr potýká. Situace se opakovala i během již zmíněných ensemblových scén, které byly dynamicky vyhrocené. Dirigent by měl mít vždy jasno, které hlasy v dané scéně dominují, aby výsledkem nebyl jen hluk, který publikum surově ubíjí. Tímo neduhem trpělo každé představení brněnské Aidy, které jsem na této scéně doposud zažil.
Michal Lehotský v roli Radama, který je na prknech Janáčkovy opery v podstatě doma, bohužel neměl svůj den. Kašel je silný soupeř, a tak spíše než válečné tažení egyptského vojevůdce publikum ocenilo souboj člověka s touto protivnou chorobou. Vzpomeňme na Simona Šomorjai, jehož Radames také nedezertoval a na stejných prknech odzpíval celé představení oberlený a s nohou v sádře.
Role Amneris je výzvou především pro dramatické mezzosopranistky, jakými jsou na dnešních jevištích například Dolora Zajick či Luciana D´Intino. V obsazení brněnské inscenace figuruje také jméno Elišky Weissové. Snad se její rodná země již brzy dočká a bude svědky představení, které by se dle zahraničních kritik mohlo díky výkonu této mladé umělkyně klidně přejmenovat z Aidy na Amneris.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Aida (ND Brno)

[yasr_visitor_votes postid="16386" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments