Osobnosti české opery: Jarmila Novotná

„Jarmila Novotná, československá sopranistka, ukázala svoji inteligenci, jemnost a tvárnost již v dřívějších vystoupeních v jiných partiích. Avšak Violetta je beze vší pochybnosti jejím vrcholným úspěchem. Zpívá virtuózní pasáže bezprostředně a brilantně. A co je mnohem důležitější, hudbu pojímá od první až do poslední noty dramaticky a zosobňuje povahu role s aristokratickou citlivostí a prostotou, která jí propůjčuje plný význam i výraz. Je to podivuhodná herečka, která nikdy nepřehání a neopomene výrazné detaily. Její Violetta je krásná postava, jejíž vášeň či bezmocnost nikdy neznamená ztrátu důstojnosti nebo zradu na velikosti žalu. Slovo a tón jsou nerozlučně spjaty, frázování je hodno inteligentní muzikantky. Jarmila Novotná je opravdu velká Violetta, jakou Metropolitní opera ještě neviděla a neslyšela.“

Výše citované věty napsal The New York Times v únoru 1940 po vystoupení naší slavné sopranistky na prestižní newyorské scéně, v titulní roli Verdiho populárního kusu. Upřímně: Víte o nějaké dnešní hvězdě, která by v tak notoricky známé roli, tolikrát před tím jinými divami skvěle odvedené, měla podobnou kritiku? Tedy – že je její nejlepší představitelkou v celé historii Metropolitní opery?

G.Verdi: La traviata

Jarmila Novotná se narodila v Praze 23.září 1907, v rodině krejčího, velkého vlastence a zpěváka hned několika amatérských spolků. Chtěla být učitelkou a ráda hrála a zpívala na nejrůznějších besídkách a také v dětském pěveckém sboru. Ještě nebyla plnoletá, když stala elévkou v činohře Národního divadla, setkala se s Emou Destinnovou a na její doporučení se začala učit zpívat u barytonisty (ale také malíře a sochaře) Hilberta Vávry.

Z.Fibich: Bouře (Ariel)

Několik víceméně příležitostných vystoupeních s různými soubory pak vystřídal v životě Jarmily Novotné další osudový okamžik: Po několika pohostinských vystoupeních, mimo jiné v roli Mařenky ve Smetnově Prodané nevěstě a ve Verdiho Traviatě, ji v necelých devatenácti , od ledna 1926, angažoval do Národního divadla Otakar Ostrčil. Jarmila Novotná tu má úspěchy také jako jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně, ve Fibichově Bouři jako Ariel, v Pucciniho Bohémě jako Mimi, v úloze Gilda z Verdiho Rigoletta či coby Taťána z Čajkovského Eugena Oněgina. Brzy o Jarmilu Novotnou projevila zájem cizina – a to ne jen tak nějaká: Nabídku angažmá ve Vídeňské státní opeře ale Novotná odmítá. Důvod? Chce se dál ve zpěvu zdokonalovat. (Kolik podobných příkladů ze současnosti známe?) Zhruba roční studium v Miláně Jarmila Novotná zakončuje s nebývalým úspěchem ve Veronské aréně jako Gilda.

Další nabídky se jen hrnou, Jarmila Novotná si z nich vybírá Berlín, kde nakonec zůstává čtyři roky. Následovala pro dalších pět let Vídeň a nakonec šestnáct (!) úspěšných sezon v newyorské Metropolitní opeře (v roce 1939 Jarmila Notovná do USA se svojí rodinou emigrovala).. Při čtení životopisu slavné české sopranistky, která měla operní svět u nohou, má člověk pocit, jakoby četl dějiny samotné opery. Kolik jen legendárních osobností Jarmila Novotná potkala! S kolika z nich vystupovala! U kolika historických milníků byla! Kolik poct se jí dostalo! Však taky její knihu memoárů Byla jsem šťastná musí snad každý, kdo má k opeře jen trochu hlubší vztah, doslova hltat…

Ch.W.Gluck: Orfeus a Eurydika (s K.Thorborgem)

O hlase Jarmily Novotné se lze dočíst z dobových pramenů prakticky samé superlativy. O ve všech polohách harmonicky vyladěném, oplývajícím stříbrným zvukem, se ztemnělými hloubkami a neobyčejně lehkými a zářivými výškami, s jemným, nikoli rušivým, ale naopak vzrušivým vibrátem, s virtuózním uměním trylku, s uvědomělým frázováním a s příkladnou výslovností. Obdivuhodně široký byl její repertoár, zahrnující třeba Smetanovu Mařenku, Jitku či Karolínu, Dvořákovu Rusalku, Mozartova Cherubína i Hraběnku, Fiordiligi, Donnu Elvíru, Královnu noci i Paminu (Arturo Toscanini Novotnou důvěrně oslovoval Mia cara Pamina).

Jarmila Novotná zpívala i Gluckovu Eurydiku z Orfea a Eurydiky, Donizettiho Adinu v Nápoji lásky, Rossiniho Rosinu z Lazebníka sevillského, Verdiho Violettu či Nanettu z Falstaffa, Pucciniho Mimi a Čo-Čo-San z Madamy Butterfly, Aničku z Weberova Čarostřelce, velmi uznávaný byl i její Oktavián ze Straussova Růžového kavalíra. Ztvárnila též všechny tři hlavní ženské postavy v Offenbachových Hoffmannových povídkách, k nimž ještě přidala i Stellu. Úspěchy měla i jako Massenetova Manon, Debussyho Mélisanda, Ravelova Conception ze Španělské hodinky či Markétka z Meyerbeerových Hugenotů. Zpívala ovšem také například Křenka (Život Orestův) a Schönberga (Šťastná ruka), stejně jako i operetu – Rosalindu ze Straussova Netopýra, Offenbachovu Krásnou Helenu, Franz Lehár napsal přímo pro ni Giudittu.

Do poválečného Československa se Jarmila Novotná vrátila v roce 1946, kdy měla v Národním divadle koncert. Koncertní turné po své vlasti uspořádala o rok později, v Národním si zopakovala Mařenku a Taťánu. Známé jsou i filmy s ní – třeba The Search (nominovaný na Oscara) či The Great Caruso, v němž hrála po boku Maria Lanzy.

Opravdové uznání u nás přinesla Jarmile Novotné až doba po listopadu 1989. Jedna ze světově nejúspěšnějších hvězd české opery zemřela 9.února 1994 v New Yorku. Bylo jí sedmaosmdesát. Pochována je společně se svým manželem Jiřím Daubkem v Litni u Berouna. Od roku 1907 má v pražském Národním divadle bustu, o deset let později – k jejím nedožitým stým narozeninám – vydala Česká národní banka stříbrnou pamětní minci. Její příjmení nese také – na její počet – jedna z hvězd ve vesmíru.

S použitím archivu ND a Ludmily Matrtajové