Brněnská Dáma s kaméliemi neúmyslně aktuální

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Umírající Marguerite se chvěje zimou za proskleným nemocničním oknem. Dobrovolně si odpojuje přísun léků, už ani nekašle a nelapá po dechu, umírá v tichém zoufalství. Všichni víme, že příběh románu Dáma s kaméliemi je tragický, přesto se nad premiérou, která se konala ve chvíli, kdy už se po celém kontinentu plížil přízrak choroby napadající právě dýchací ústrojí, vznášela úzkost jiného druhu. Jak neuvěřitelná náhoda, když inscenace vznikala v době, kdy ještě nebezpečí bylo daleko, a dramaturgický plán je tvořen více než rok předem.
Nd Brno – Dáma s kaméliemi – Martin Svobodník, Klaudia Radačovská (zdroj Nd Brno, foto Ctibor Bachratý 2020)

Inscenaci na motivy románu Alexandra Dumase ml. uvedla s brněnským baletním souborem chorvatská choreografka Valentina Turcu na koláž z hudebních děl Franze Schuberta upravenou současným skladatelem Andreiem Pushkarevem. Choreografka s námětem i skladatel s hudebním materiálem nakládali volně, dalo by se říci, že spolu tvořili autorské divadlo. Inscenace Dáma s kaméliemi je plná protikladů. Pojďme je prozkoumat a nechme je, ať hovoří samy za sebe.

V prvé řadě je to oblíbený posun příběhu do jiné doby, vycházející z rozšířeného předpokladu, že vztahy mezi lidmi a lidská dramata vůbec, jsou univerzální a jsou prožívána svými aktéry stále stejným způsobem. Do jisté míry ano, láska je láskou, nenávist nenávistí v každé době. Ale jejich prožívání je přece jen determinováno místem, časem, výchovou, politickým režimem, sociálním statutem a celkovým stavem i vývojovým stadiem společnosti té které doby. Společenské vztahy a zvyklosti byly arci jiné ve století 19. než jsou v současnosti. A když provádíme aktualizaci přesunem sujetu do jiného času – a jiné společnosti – trochu tím ochuzujeme dílo o jeho kontext.

Nd Brno – Dáma s kaméliemi – Arthur Abram (zdroj Nd Brno, foto Ctibor Bachratý 2020)

Z vybrané společnosti vysoké třídy a šlechty jsme se dostali mezi vrstvu spíše zbohatlíků než boháčů, do světa blýskajícího falší (a abychom poznali, že jsme skutečně v současnosti, nechybí v rukou mnoha mužů – zvláštní že jen jich – mobilní telefony). Marguerita je kurtizánou, tedy dnes bychom asi řekli placenou společnicí. Na rozdíl od někdejší doby, kdy vydržování milenek bylo běžnou věcí, je dnes takováto žena spíš v pozici prostitutky, ačkoli ne chudé, a do společnosti svého klienta nedoprovází… V novém příběhu do hry vstupuje nejen její vydržovatel, zde nejmenovaný bohatý Vévoda, který ji zahrnuje dary a prudkou žárlivostí, ale také fotograf Gaston, jenž si ji vybral jako modelku pro svou výstavu. Na té se schází módní společnost, kterou spíš než obrazy a fotografie zajímají klepy, což není nic nového pod sluncem. Prvek fotografie je zásadní. Marguerite není modelkou jen kvůli zápletce, aby se měla kde setkat s Armandem, je na ní vystavěna i podstatná část scénografie – kromě fotoobrazů ve scéně výstavy jsou fotografie (skutečného těla skutečné tanečnice a bílých kamélií) využity ve statické projekci místo kulis. Fotografie jsou někdy promítány v negativu a jde o detaily a polocelky, takže si zpočátku stěží uvědomíme, že se nedíváme na abstraktní tvary, ale na lidské tělo.

Chladná atmosféra povrchnosti

V prvním obraze zastihneme však Margueritu v jejím budoiru, v podivné chladné konstrukci ze dvou stran prosklené a opatřené zářivkami, konstrukci, s níž lze manipulovat po scéně a vytvořit z ní soukromý pokoj, chodbu s červeným kobercem, náznak stromořadí v parku a konečně i nemocniční pokoj. Chladné kovové monstrum dosti kontrastuje s tématem citů a lásky, které mají prožít hlavní hrdinové. Pocitově ze scény čiší zima a chlad, na jednu stranu se od ní pak odráží prožitky samotných protagonistů jako od negativního pozadí, ale na druhou stranu je někdy tento ústrojný chlad přebíjí a pohlcuje.

Nd Brno – Dáma s kaméliemi – Dáma s kaméliemi (zdroj Nd Brno, foto Ctibor Bachratý 2020)

Ve scéně s vernisáží se poprvé setkává Marguerite s Armandem, mladíkem, který je na první pohled okouzlen tajuplnou krásou této ženy, jež si udržuje odstup od ostatní společnosti. Žárlivý vévoda se snaží strhnout její pozornost jen na sebe. V prvním i druhém jednání má větší prostor herecká akce než tanec, spíš dozvuk baletní pantomimy, byť v současných kulisách. Expozice prvního obrazu, kde je Marguerite zachycena při oblékání, přijímá dary, dostává první záchvat dušnosti, který přivolaný lékař velmi realisticky řeší kyslíkovou maskou a injekcí, to vše jsou scény řešené s minimem pohybové stylizace, s maximem jednoznačného nonverbálního popisu děje. Domnívám se, že ani není nutné tak velké plochy „řešit“ jen herecky, že by výjevy větší pohybovou stylizací neztratily svůj obsah a vážnost.

V jednom z obrazů se baví pařížská společnost hrou v karty v drahém kasinu. Střízlivou scénografii už od výjevu v galerii doplňují jen chladně se lesknoucí skvostné lustry z drobných křišťálů, chlad je vůbec nejvýmluvnější charakteristikou výpravy. Oděvy společnosti, která je jakousi bohatou spodinou, se lesknou kůži, flitry a štrasem, lacině povrchní a vyzývavé. Ilustrují úpadek společnosti, která je omámená leskem a šustotem bankovek, zatímco city odsouvá na druhou kolej.

Nd Brno – Dáma s kaméliemi – Klaudia Radačovská, Arthur Abram (zdroj Nd Brno, foto Ctibor Bachratý 2020)

Ve scénách v galerii a kasinu získávají příležitost i další postavy mimo ústřední trojici, přidružují se krátké sólové výstupy, v nichž jako by se mísila exhibice osobního espritu tanečníků s formou neoklasických variací, zabalených ale do moderního vizuálu. A tak dívky mají špičky, ale společenský kostým, některé prvky odkazují na klasickou taneční techniku, jiné na výrazový tanec, pak zase jdou až k čistému herectví, k tomu ještě tanečníci sami přesunují rekvizity a přestavují v přítmí scénu. Snad proto, aby se nemusely dělat mezi jednotlivými obrazy přestávky, aby divák nebyl vytržen z děje. Jenže ono jej tak jako tak z děje vytrhne, když tanečníci musí při přestavbě z role „vypadnout“, byť ta chvíle byla sebekratší. A ta stylová směs je opravdu zvláštní. Jde-li o taneční divadlo, proč se svazovat špičkovou technikou, která někdy opravdu výrazivo pohybu spíš brzdí? A když ani duety nejsou postaveny na taneční technice, ale na herecké akci?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat