Brněnská opera na Špilberku uvedla povedeného Lazebníka sevillského

  1. 1
  2. 2
Brněnský hrad Špilberk se pravidelně mění v letní scénu již mnoho let. Spolu s rekonstrukcí hradu probíhala postupně i jeho rehabilitace z původní vojenské pevnosti a „žaláře národů“ na důležitou kulturní destinaci. Muzeum Města Brna postupně měnilo charakter hradu, který až díky již dokončené celkové rekonstrukci dostal vzhled reprezentativního sídla – ne moci královské, ale sídla duchovního poselství historie a kultury.

G. Rossini: Lazebník sevillský - Roman Hoza - Národní divadlo Brno 2021 (foto Marek Olbrzymek)
G. Rossini: Lazebník sevillský – Roman Hoza – Národní divadlo Brno 2021 (foto Marek Olbrzymek)

Druhé nádvoří je dnes vybaveno velkým zastřešeným pódiem, vedle kterého je pod velkým „stanem“ prostor pro orchestr a vzadu za diváky sídlí mistři zvuku. Nazvučení orchestru i účinkujících zaručuje dobrou slyšitelnost a mikroporty umožňují pěvcům neomezený pohyb a přirozenost při zpěvu i akcích. Nutno pochválit zvukaře, že dokáží již zbavit zvuk elektronického přídechu a že hlasům ani nástrojům není přenosem měněn témbr a zabarvení.

Lazebník sevillský Gioachina Rossiniho je „tutovka“. Staletími prověřená klasika měla v Janáčkově opeře premiéru již v roce 2007 a překvapí, kolik pěvců, kteří byli tehdy do inscenace obsazení, v ní stále zpívá! Zůstal i stejný dirigent, nenápadný, zato spolehlivý Ondrej Olos, původem ze Slovenska, který působí v opeře již od roku 2006 a od té doby stojí za nastudováním řady operních představení.

Na Špilberku to dirigent nemá lehké. Stan, ve kterém orchestr hraje, je stranou pódia a dirigent je tedy na boku scény. Pěvci ho musí bedlivě sledovat a při otočení bokem ho nevidí. Občas tedy může dojít k rozkolísání rytmu a je na dirigentovi, aby se celé ansámbly „nerozsypaly“. Díky zkušenému dirigentovi se tentokrát nic takového nestalo a představení běželo bez větších problémů. Vlastně pádilo, neboť Rossiniho hudba orchestr, a především ani pěvce, nešetří a nastoluje tempa, ze kterých se i divákovi mnohdy točí hlava. Části, ve kterých rychlost výslovnosti přesahuje možnosti mluvidel, jsou velmi časté. Pěvci i orchestr se s nimi vyrovnávali brilantně a dirigent byl záchranným bodem, který držel otěže pádících koní pevně v rukou, aby se mu nesplašily.

G. Rossini: Lazebník sevillský - Roman Hoza - Národní divadlo Brno - Léto s operou 2021 (foto Maraton hudby Brno)
G. Rossini: Lazebník sevillský – Roman Hoza – Národní divadlo Brno – Léto s operou 2021 (foto Maraton hudby Brno)

Gioachino Rossini napsal svoji operu buffu v roce 1816 jako komickou hříčku, na libreto Cesare Sterbiniho, který ho zpracoval podle hry Pierra-Augustina de Beaumarchaise. Skladatel měl za sebou již řadu oper, a jak bylo tehdy zvykem, hudbu chrlil a mnohdy recykloval. I proto máme pocit, že tohle přece již dávno známe, že je nám to blízké. Navíc jeho hudba plyne zcela samozřejmě a bezproblémově a osvěžuje psychiku a nabíjí energií i přes hloubku staletí.

Árie jsou italsky melodické a dávají pěvcům svobodu při koloraturách, což bylo tehdy zcela obvyklé. Podle tehdejší zvyklosti jsou árie spojovány recitativy a to jak secco, s cembalem, kterého se spolehlivě zhostila Daša Karasová, tak accompagnato, tedy prokomponované a doprovázené orchestrem. Hlavním hrdinou je Figaro, lazebník a duše celého města, jak o sobě v proslulé árii tvrdí. Prohnaný chlapík se stal hrdinou dalších oper, stejně jako ostatní postavy, které jsou zde na bázi commedie dell´arte. Starý dottore Bartolo si chce vzít za ženu svoji mladičkou schovanku Rosinu. Tu však miluje hrabě Almaviva a v převlecích se jí dvoří a s pomocí Figarových nápadů ji chce unést. Že vše dopadne jak má a každý své štěstí najde, je samozřejmé – je to buffa, a ta má přinášet veselí a radost.

V režii italského režiséra Sandra Santilla se záměr povedl tak, že se inscenace hraje na scéně Janáčkovy opery bez přerušení s úspěchem již 15 let. Klasickou, vzdušnou, líbeznou a jednoduchou scénu italského výtvarníka Michela Chiapperina bylo možné na nádvoří hradu rozvinout tak, že bylo dost prostoru pro rozehrávání špílců a situační komiky, navíc herci zapojili do hry i boční prostory hradu i celé nádvoří. Nástupy z bočních prostor a působivá árie Figara, stojícího v centru nádvoří na cisterně, vtahovaly diváka do děje. Kostýmy výtvarníka byly dobově stylové a tím byla celá taškařice uvěřitelná.

G. Rossini: Lazebník Sevillský (zdroj Národní divadlo Brno)
G. Rossini: Lazebník Sevillský (zdroj Národní divadlo Brno)

Stálicemi v obsazení opery byl především představitel dottora Bartola Jiří Sulženko. Má svého dottora pod kůží, hraje ho mile, s komickou nadsázkou, zlá vůle zcela absentuje, a to i v duetu s Basiliem ve stále aktuální árii o pomluvě. I zde převládá nadsázka a humor. Basilia zpívá opět veterán brněnské opery, David Nykl. Škoda, že oba pěvci nemají potřebnou hutnost basové polohy – zejména Basilio by měl být hlasově tmavší, zatímco u Bartolla basbarytonová barva nevadí.

Stálicí v inscenaci je i představitelka Rosiny, Andrea Široká. Její zjev je stále půvabný a mladistvý a hlas zářivě zvonivý. Neznalého diváka ani nenapadne, že je to role psaná pro mezzosoprán, což ovšem představitelka ví a vedle podařených koloratur se snaží dát střední poloze tmavší barvu. Trvalkou v obsazení je i představitelka Berty, Daniela Straková-Šedrlová, což je naopak role psaná pro soprán, přestože má jít o šarži „komická stará“. Pěvkyně ale vládne svěžím znělým sopránem a jen nostalgie ve stěžejní árii prozradí, že lituje mladých let.

Ostatní představitelé jsou pěvci mladé generace, která se dravě na jevišti Janáčkovy opery prosazuje. Představitelem Figara je Roman Hoza, barytonista, který dostává velké příležitosti. Zde uplatnil nejen příjemný a nosný baryton, ale především hereckou bezprostřednost, hravost a vtip, a v neposlední řadě i osobní šarm. V roli sluhy hraběte Almavivy Fiorella vystoupil rovněž mladý pěvec, tentokrát bratr představitele Figara, Tadeáš Hoza. Role je to menší, ale i tak bylo poznat, že bratři jsou si podobní i psychickou i hlasovou výbavou.

G. Rossini: Lazebník Sevillský (zdroj Národní divadlo Brno)
G. Rossini: Lazebník Sevillský (zdroj Národní divadlo Brno)

V roli hraběte Almavivy vystoupil tenorista Ondřej Koplík. Opět pěvec nastupující generace, který o sobě dává vědět ve stěžejním repertoáru, neboť vládne jasným průrazným tenorem, zejména ve vyšších polohách. Oslovuje publikum jak svým exteriérem, tak i milým hereckým projevem.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments