První polovinu koncertu tvořil pomyslný diptych světových premiér. Díla Pavla Zemka Nováka a Petera Grahama však byla zkomponována již před více než třiceti lety. Novákovy Zpěvy k Bílé sobotě vznikaly k liturgickému provedení v průběhu let 1992–1993. Bezmála čtvrthodinové čtyřvěté dílo jei nstrumentováno pro dva soprány, varhany a komorní orchestr s významnou rolí perkusí. Křehkost a snad i onen liturgický charakter je „zdůrazněn“ velmi tichou dynamikou. Snad i proto se v poměrně velkorysých prostorách zvuk orchestru místy ztrácel – Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra sice podali soustředěný výkon, prostorová rozlehlost však celkový výraz zastírala. Do popředí vystupovaly především barevné plochy bohaté baterie perkusí, pročež bylo zřejmé zaslechnout kompoziční vlivy Novákových pedagogů (Ištvanova modálnost, Griseyova spektralita). Jako jistý pojící prvek působil drobný zvonivý motivek, který prolínal všechny části niterné skladby. Na úkor barevnosti – působící kontrastně proti Novákovým unisonovým skladbám – byly upozaděny vokální vstupy Anety Bendové Podracké a Jany Vondrů, jejichž deklamace byla jen málo srozumitelná. Předepsané varhany, obsazené Petrem Kolařem, pak byly slyšitelné velmi stěží.
Lépe vyznělo Grahamovo Aleluja, které vzniklo souběžně se Zpěvy k Bílé sobotě z Novákova podnětu. Funkční liturgické určení je podpořeno radostným charakterem, díky čemuž byly lépe obsaženy kostelní prostory. Fakturou a obsazením sice názvuky skladby místy připomínaly duchovní díla Charpentiera nebo snad i Monteverdiho, zůstávala však v rovině současných hudebních vyjádření. Úvodní sopránové bicinium, tedy jakýsi dialog mezi Bendovou Podrackou a Vondrů, bylo daleko zřetelnější zejména díky zhudebnění jednoho slova, alespoň však dokázalo, že i v úspornější rovině lze zůstat maximálně srozumitelný. I Kolařovy varhanní vstupy dostaly větší prostor, byť někdy zastiňovaly zpěv Kantilény. Rozdílné dojmy z celkového vyznění obou premiérovaných děl nastoluje otázku kompozičních přístupů k liturgickým dílům v chrámových prostorách. Třebaže instrumentace byla velmi podobná, přítomnost Kantilény a celkový charakter zapříčinila větší zvukovou spokojenost s Grahamovou přibližně desetiminutovou dvouvětou skladbou. Kromě toho, že můžeme s povděkem gratulovat autorům i interpretům ke dvěma světovým premiérám, je nutné tyto podněty vnímat ne jako přímou kritiku řemesla, nýbrž jako iniciaci nad naznačenými otázkami a úvahami týkajícími se hudby v liturgickém provozu pro 21. století.
Druhá polovina zhruba hodinového koncertu patřila Te Deum laudamus Františka Gregora Emmerta (1940–2015). Chvalozpěv vznikl roku 2003 přímo pro Kantilénu na objednávku zakladatele a dlouhodobého sbormistra Ivana Sedláčka. Te Deum má obdobné obsazení jako předcházející skladby: sóla (sopránové a kontraaltové), dětský sbor a komorní orchestr. Instrumentální ansámbl významně posílil o žesťovou sekci, naopak byly zcela vynechány varhany (ty můžou v alternativní verzi nahradit komorní orchestr). Žestě měly zásadní roli v instrumentálních intermezzech, kdy svými fanfárami připomenuly obvyklou bouřlivost a oslavnost jiných zhudebnění hymnu. Ve vokálních pasážích – ať už sólových či sborových – však skladba zůstala intimní a na Emmertovy poměry překvapivě lyrická a zpěvná. Nelehké souzvuky předepsané pro dětský sbor, navíc interpretované v umírněnější dynamice, byly provedeny velmi sebevědomě, za což si zaslouží pochvalu nejen Šnajdrovo nastudování a schopnost vyvážit orchestr a sbor, ale i sbormistr Kantilény Michal Jančík, který své svěřence patřičně připravil.
Celková úroveň koncertu byla velmi obstojná. Provedení skladeb sice nebylo tolik vtahující, sehranost i intonační čistota všech interpretačních složek však byla na vysoké úrovni. Zcela zaplněný kostel sv. Janů proto umělce odměnil dlouhotrvajícím potleskem. Na zaplněnost chrámu se při pomyšlení, že zněla výhradně soudobá duchovní hudba, dívalo obzvlášť vesele. Vkrádá se tedy myšlenka, jestli by festivalová linie s Kantilénou, která podruhé za sebou připravila večer současných brněnských autorů (loni šlo o velikonoční oratorium Mysterium paschale Františka Fialy v Červeném kostele), neměla zůstat zachována.
Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert
4. dubna 2024, 20:00 hodin
kostel sv. Janů, Minoritská
Program:
Pavel Zemek Novák: Zpěvy k Bílé sobotě pro dva soprány, varhany a komorní orchestr
Peter Graham: Aleluja pro dva soprány, dětský sbor, varhany a komorní orchestr
František Gregor Emmert: Te Deum laudamus pro sóla, dětský sbor a komorní orchestr
Účinkující:
Aneta Podracká Bendová – soprán
Jana Vondrů – soprán
Petr Kolař – varhany
Kantiléna – dětský sbor
Michal Jančík – sbormistr
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
