Brno Contemporary Orchestra a Kagel s Schulhoffem v cirkuse

Brno Contemporary Orchestra je mladý soubor, který se snaží hledat stále něco nového. Novou hudbu, nové styly, nová prostředí i nové souvislosti. Dirigent a umělecký vedoucí Pavel Šnajdr je neúnavnou duší souboru a tato sezóna je již osmá, kterou láká brněnské hudební fanoušky na zajímavé večery. Takový by například úterní večer 29. ledna 2019.

Netradiční bylo především místo, kde se akce konala. V objektu Centra volného času Lužánky s hudebním jménem LEGATO v Kohoutovicích na Stamicově ulici. Protože ještě netradičnější bylo spojení se zajímavým souborem Cirkus Le Grando, který pod CVČ patří a kde se profesionálové věnují výuce mladých akrobatů. Jde o tzv. Nový cirkus, bez zvířat, založený jen na představení artistů.

Zajímalo mne, jak se stalo, že došlo k tomuto spojení. A jako většinou nešlo o žádnou pikantnost, ale praktický fakt. Dirigent Pavel Šnajdr měl k dispozici skladbu Mauricia Kagela s názvem Varieté a hledal v Praze, kdo by byl schopen spolupracovat. Dověděl se ke svému údivu, že pražský soubor je sice dlouhodobě v zahraničí, ale podobný soubor, schopný takový úkol splnit, je přímo v Brně.

Cirkus Le Grando založil absolvent dramatické výchovy JAMU Marek Jovan Jovanovski,  jehož zájmem bylo cirkusové umění a po studiích založil skupinu s lidmi společných zájmů. S mladými, které učí, soubor rozšířili a vytvořili tak zajímavou směsici profesionálů i amatérů. Projekt s orchestrem vytvořil spolu se scénografem Matějem Sýkorou, který s orchestrem už má zkušenosti na předchozích projektech.

A to je přesně to, co potřeboval Pavel Šnajdr k realizaci svého projektu s názvem Karneval. Mauricio Kagel z Buenos Aires (1931 – 2008)  napsal svoji skladbu Varieté v roce 1976. Je to hra, spojuje všechno, co si lze představit, modernu, tradicionálnost, experiment, spojuje pasáže různých stylů spolu s etnickou hudbou Latinské Ameriky a používá klišé i triviální postupy. Jde o taneční suitu pro malý orchestr (akordeon či klarinet se střídají s anglickým rohem, trubkou, violoncellem, kytarou, klavírem a perkusemi) a především pro artisty. A to jak profesionály, amatéry, nadšence nebo všechny dohromady: „instrumentální divadlo pro artisty“.

Hudba je velmi zvukomalebná a příjemná na poslech. Akce artistů na ni logicky navazují a vytvářejí kompaktní celek. Vyšlo z toho půvabné představení plné úsměvných a neotřelých nápadů a v rychlém sledu na sebe navazujících pestrých čísel, takže divákovi devadesát minut nepřetržitých akcí bez konkrétního děje nepřipadne ani dlouhých ani nudných. Jednotlivá čísla střídala dvě sympatické mladé akrobatky, přesně synchronizované a udivující odvahou zejména na zavěšených šálách, či žongléry s jednoduchými artefakty, jako koule, gymnastické míče, cylindry či jednokola. Nechyběl ani klaun, oproti zvyklostem velmi tichý napodobitel a obdivovatel profesionálů. S dětskou dychtivostí napodoboval své idoly a vždy jim provedl s omluvným úsměvem nějaký špílec. Milá byla i jeho partnerka, dívčí klaun a jejich duo nutilo k úsměvu. Místo dryáčnického vynucování si pozornosti tu panovala dobrá nálada, poezie, půvab a jemný humor. Prostě Nový cirkus.

Je potřeba se také zmínit o první polovině večera. Zazněla skladba Wolkenpumpe (Mračná pumpa) pro baryton, čtyři dechové nástroje a bicí, kterou napsat v roce 1922 Erwin Schulhoff, pražský německy mluvící skladatel židovského původu. V době mezi dvěma válkami žil v Německu a souzněl se vším, co se tehdy rodilo v hudebním myšlení a cítění nového. Prosazoval druhou vídeňskou školu, dadaismus, jazz, expresionismus, spolupracoval s Aloisem Hábou i s Jaroslavem Ježkem. Nechal se ovlivnit i komunismem a chtěl emigrovat do Sovětského svazu, ale nacisté byli rychlejší.

Skladba Wolkenpumpe patří k dadaistickým dílům, je plná provokujících i jen tak osamocených prvků, které společně tvoří barevný zvukový soubor. Čtyři části jsou charakterově rozmanité: pochodová, pomalá, taneční i závěrečná smutná, ale půvabná. Všechny jsou provázeny artistickými výkony, ne příliš náročnými, ale souznícími s jejich náladou. Ve skladbě je zpívaný text pro baryton, který působí velmi expresivně, někdy až tragicky. V podání brněnského barytonisty Tomáše Krejčího byl hlasový projev pojatý spíše jako součást orchestru a jako vyjádření pocitu. V tomto případě to působilo dobře, neboť německý text nebyl příliš srozumitelný a pro mladší publikum zjevně zcela nepochopitelný.

Přesto bylo různorodé publikum náležitě spokojeno, a to ve všech věkových kategoriích od seniorů až po děti i batolata, která se občas dala slyšet a doplnila tak atmosféru akce. Škoda, že se akce konala v tělocvičně CVČ, prostředí sice autentické, ale zájem návštěvníků daleko přesáhl možnosti kapacity. Snad se podaří někdy příště akci zopakovat, měla vynikající uměleckou úroveň a neobvyklost provedení by si jistě zasloužila větší pozornosti jak publika, tak médií.

 

Hodnocení autorky recenze:    95%   

 

Představení v prostoru Legato – pracoviště SVČ Lužánky, Stamicova 7
Dne 29. ledna 2019 v 19:30 hodin

PROGRAM:

Erwin Schulhoff: Die Wolkenpumpe, dadaistický cyklus na text Hanse Arpa
Mauricio Kagel: Varieté
Cirkus LeGrando, principál Jovan Jovanovski
režie Matěj Sýkora
BCO dirigent Pavel Šnajdr