Archeon není úpravou existujícího repertoáru ani skladbou přenositelnou do běžného koncertního prostředí. Jde o objednávku vytvořenou od základu pro jedinečný nástroj a místo. Zvonkohra a orchestr zazní pod širým nebem v jednom dramaturgickém celku, na špilberském kopci, odkud se zvuk nese k celému Brnu.
Program večera propojuje témata paměti, přežití, cenzury a revoluce. Iannis Xenakis ve skladbě A l’île de Gorée pro cembalo a orchestr z roku 1986 odkazuje k ostrovu Gorée u afrického pobřeží, jednomu z významných center obchodu s otroky. Archeon Elišky Cílkové sleduje jinou podobu odolnosti, organismy schopné přežívat v horkých pramenech, solných jezerech, sopkách i pouštích. Dmitri Kourliandski v díle Innermost man pro soprán a orchestr z roku 2002 pracuje s texty Andreje Platonova, spisovatele, kterého Stalin označil za talentovaného, ale problematického autora. Večer uzavře koncertní suita Alfreda Schnittkeho The End of St. Petersburg z roku 1992.
Koncert se koná v den výročí spjatého s proměnou Špilberku. Před 165 lety, 16. června 1861, navrhl starosta Christian d’Elvert vybudování veřejného parku na špilberském kopci. Místo, které v minulosti patřilo k nejtvrdším vězením široko daleko, je dnes vnímáno jako hrad s parkem a nádvořím, kam lidé přicházejí za kulturou. Závěr Okrajin tak propojí historickou paměť místa, světovou premiéru pro zvonkohru a koncertní situaci mimo tradiční sál.
Koncert Vězeňské zvony vzniká ve spolupráci s Muzeem města Brna. Čtrnáctá sezóna cyklu Okrajiny se letos pohybovala mezi skutečností a fikcí, mýty a pamětí konkrétních lokalit. Závěrečný večer na Špilberku nabídne hudbu vytvořenou pro neopakovatelný okamžik, prostor a nástroj, který nelze nahradit jiným koncertním prostředím.
