Brutální kolektivizace na Ukrajině v pojetí Aloise Háby nadchla

  1. 1
  2. 2

Jako předvánoční nadílku můžeme vnímat dvě prosincové operní premiéry v Národním divadle – již proběhnuvší Novou zemi Aloise Háby a nadcházející „Šostakovičův večer“, kde budou uvedeny jednoaktovky Orango a Antiformalistický jarmark. O tom, že se jedná o skutečnou nadílku, svědčí fakt, že oba počiny jsou přinejmenším velmi zajímavým dramaturgickým tahem a viditelnou snahou provozovat kromě tradičního repertoáru devatenáctého století také moderní operu dvacátého století. Umělecký ředitel opery Petr Kofroň se evidentně snaží bušit do „železné opony“ jako před dvanácti lety Jiří Nekvasil – a zatím se mu to velmi daří.

Po osmasedmdesáti letech bylo v pátek 12. prosince Hábově opeře s názvem Nová země dopřáno úplně prvního provedení. Opera byla uvedena ale pouze jednou a další představení už se konat nebude – snad proto, že se jednalo o počin v rámci Roku české hudby, a jednoduše také proto, že na složitou Hábovu hudbu by se asi davy do divadla nehrnuly. Problematická je i samotná látka opery a její libreto. Opera se tak dočkala zadostiučinění v podobě světové premiéry, ale o tom, že by se dílo mohlo stát repertoárovým kusem divadla, nemůže být řeč.

Alois Hába je jednou z nejprogresivnějších a nejzajímavějších postav české hudby, ale také nejpodivínštějších. Jeho experimenty na poli čtvrttónové, šestinotónové nebo i dvanáctinotónové hudby patří mezi jedinečné objevy v oblasti hudby, v rámci kterých se Hába snažil posunout hranici vnímání tonality a atonality až na samou mez. Nicméně opera Nová země těchto postupů nevyužívá a byla komponována v „tradičním“ půltónovém systému. To ovšem neznamená, že je tato hudba líbivá. Již v předehře zaujme originální použití melodie z Internacionály, což je ovšem jediná souvislá melodická linka v opeře užitá (Alois Hába hovoří o Nové zemi s ukázkou předehry – zde).

Nejen hudba, ale i libreto opery nenechá diváka chladným. O to více směřujme výtku k divadlu, že neotisklo kompletní znění libreta v programu. Hlavně v případě světové premiéry, která již nebude vícekrát opakována, je to velká škoda, když není možnost jinak text prostudovat. Během představení není absolutně možné sledovat dění na jevišti, které se odehrávalo v dějovém rozporu s příběhem opery, a zároveň číst titulky. Nebylo také možné sledovat, který ze zpěváků představuje jakou postavu.

Opera byla provedena poloscénicky čili zpěváci stáli v popředí na stranách jeviště u pultů. Na jevišti se odehrávalo němé divadlo (režie Miroslav Bambušek), jakási pantomima, která představovala samostatný scénář (sbor seděl nad jevištěm na vytvořeném vyšším pódiu). Podle tvůrců režie se jednalo o příběh ze současnosti, kdy nad Ukrajinou spadne letadlo a ti, co přežili, se potýkají s hladem a prožívají tak stejný osud jako obyvatelé země v době hladomoru ve třicátých letech. Tento příběh má ukazovat skutečnost a hlavně fakt, že hladomor na Ukrajině zapříčinila kolektivizace a Stalinův brutální teror obyvatelstva.Libreto opery totiž vykresluje kolektivizaci ve zcela opačném světle. Podle něj kolektivizace obyvatele od hladomoru zachránila. Zakládání kolchozů se však potýkalo se sabotéry, kteří byli náležitě a po právu odsouzeni. Celá opera pak končí „veselým sborem vesničanů“:

„Na pole s traktorem,
na baby s muzikou,
na holky s hubičkou,
na dareby s pěstí.“
Děj opery také nemá úplně standardní průběh. Ačkoli má chronologické směřování, jedná se spíše o výjevy a obrazy ukrajinské situace. Postavy sice zastávají určité postoje, nicméně celá opera je jakýmsi útržkem, pohledem či fotografií dané situace, a nikoliv standardním dějem, kde se postavy vyvíjejí.

Je evidentní, že znění libreta je poplatné době, že je politické, a také, že žádné době nemohlo a nemůže přijít vhod. Jedná se o neúmyslnou dezinterpretaci faktů, která pramenila z okolností doby, ve které vznikla. Ve třicátých letech (jakož i před tím) se objevovaly tendence sympatizovat s Ruskem (Sovětským svazem) jako reakce na narůstající sílu Německa. To už dnes neplatí.

Je tedy pochopitelné, že se inscenátoři snažili tato fakta uvést na pravou míru v podobně němého divadla – tím ale uvedli diváka do celkem složité situace. Nejjednodušší tedy bylo sledovat „hru“ a občas zdvihnout pohled na titulkovací zařízení. Kromě toho mělo dění na scéně také jistě zpříjemnit vnímání devadesát minut trvající Hábovy hudby, která by samotná bez scénické výpravy byla pro obecenstvo ještě větším oříškem. Dalším prvkem režie bylo promítání socialistických propagačních plakátů na scénu, objevil se i přívětivý portrét mladého Stalina, strůjce ukrajinského hladomoru.Scénické pojetí díla bylo sice zajímavé, výkony herců po pohybové stránce výborné, nicméně mnohdy zbytečně lascivní (i když tyto scény byly občas provázeny smíchem…). Syrovost díla byla podtržena vtipně zvolenými kostýmy (Jana Preková) od uniforem po spodní prádlo.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Hába: Nová země (ND Praha)

[Total: 48    Average: 3/5]

Související články


Reakcí (3) “Brutální kolektivizace na Ukrajině v pojetí Aloise Háby nadchla

  1. Možná paní recenzentku Hábova země nadchla, mně absolutně NE.Dílo je tendenční, s odpudivým propagandistickým libretem. Těšil jsem se aspoň na hudbu, ale ukázalo se, že se jedná o naprosto průměrné dílo – srovnám-li to s tím, co se v té době v Evropě hrálo a komponovalo. Myslím, že by bylo vhodnější uvést na jeviště ND díla, která zde dosud řádně nezazněla jako např. Bergovu Lulu, či Vojcka (ten se tam objevil pouze v hostování operního souboru z Gotteborgu). Výsledný tvar polo scénického ztvárnění Hábovy Nové země považuji za zbytečnost, za mrhání veřejnými prostředky z kapes daňových poplatníků.

  2. Na premiéře Nové země (a zároveň derniéře) byl asi každý, kdo se o operu zajímá. Určitě bylo dobré toto dílo poznat, ať už se nám líbilo či nelíbilo jako takové, ať se nám líbila nebo nelíbila jeho interpretace. A je dobře, že je opera ND nastudovala. Paní Vejvodová v závěru své recenze položila otázku, zda by se to nemělo ještě reprízovat nebo hostovat s tím v zahraničí. Samozřejmě není ekonomické, že se to hrálo jenom jednou, ale u tohoto titulu je to celkem pochopitelné. Odpovědný ředitel těžko nasadí titul, na který nepřijde publikum, dnešní ekonomický tlak je silnější, než kdy jindy. A hostování mimo ČR? Co třeba to nabídnout na festival do Salcburku?

Napsat komentář