Bryn Terfel: Ne abyste mně to věřili!

Za pár dnů pětačtyřicetiletý velšský basbarytonista Bryn Terfel jako by byl dítětem štěstěny. Jakoby se mu prakticky všechno, co dělá, dařilo. Jakoby prakticky všechno, co zpívá, bylo dokonalé. Jakoby zpěv byl pro něj samozřejmostí, stejnou jako řeč. Jakoby vše, co na jevišti či v koncertní síni odvádí, dělal jen tak, mimochodem, bez jakéhokoli většího úsilí či námahy. Prostě naprosto přirozeně.

O tomto charismatickém umělci se ví už prakticky vše. Bylo by zbytečné popisovat jeho dosavadní operní kariéru, od debutu v Cosi fan tutte ve Velšské národní opeře až po Wotana v Metropolitní. Rozhovor s Brynem Terflem toho o něm napoví daleko víc. Neodpustíme si jen poznámku. A totiž že to je jeden z nejpříjemnějších rozhovorů, které jsme měli možnost za dobu existence Opery Plus pořídit. Tady je.

Zdá se, že jste na operním Olympu už docela dlouho. Že vše, co děláte, se vám skvěle daří. Že vlastně prakticky všeho jste už ve své kariéře dosáhnul. Co vás v současné době ve vaší profesi nejvíc baví?

Co se týče kariéry, musí se člověk držet při zemi. V případě té mé operní jde zatím všechno podle plánu. Osvojil jsem si pracovní postupy, které jsou ověřené mnoha a mnoha umělci přede mnou. Mozart je v mém repertoáru od samého počátku a byl mi báječným průvodcem v začátcích mé pěvecké profese. Musíte se také naučit, co jednotlivé operní domy chtějí, poznat je. Vytvořit si k některým z nich vztah, jehož jemnůstky vás formují. Publikum těchto operních domů vás musí mít v první řadě rádo jako umělce – zpěváka. Ale nejenom to, musejí vás mít rádi i jako člověka, a také váš charakter jim musí „padnout do noty“. Je to jako v dobré restauraci. Když je v ní přátelská atmosféra, kvalitní služby, dobré víno na vinném lístku a báječné jídlo v menu, pak tam namíchali všechny ingredience pro to, abyste se do takové restaurace vraceli. To samé platí pro operní domy. Pokud přijedete připravený, publikum pozitivně reaguje na váš herecký projev a zpěv. Pak je šance, že vás takový operní dům pozve brzy znovu, daleko vyšší. Můj přechod od mozartovského repertoáru ke rolím Strausse a Wagnera byl plynulý a teď si užívám každou minutu toho wagnerovského vrcholného zpívání. Užívám si toho, že můžu zpívat v tak rozdílných městech, jako je New York, Londýn nebo Paříž, a že tam se mnou počítají vždy, kdykoliv mají nějakou roli, kterou mi mohou nabídnout. Rád přitom sleduji své kolegy, vystupující v různých operních představeních, ve kterých já nezpívám. Hodně navštěvuji divadla, muzea a restaurace ve všech městech, kde hostuji. Když jsem daleko od svého domova, od své rodiny a svých blízkých, mohu dobře odvést svoji práci jen tehdy, když mi slíbí, že už mě tam nikdy znovu nepozvou! (Jen žertuji, ne abyste mně to věřili!!!)

Seznam toho, co jste už zpíval, je hodně dlouhý a rozmanitý. Bude to pro vás asi těžké odpovědět, ale přece jen: Ke kterému skladatelovi nebo roli jste ve své dosavadní kariéře měl nejblíž?

Myslím, že Verdiho Falstaff je na mém pomyslném seznamu rolí na top pozici. Tuhle roli jsem začal zpívat hned zpočátku své kariéry a pořád je pro mě zajímavá a nacházím v ní pro sebe výzvy. Je to rozhodně docela obtížná role co do výrazu i co do hereckého podání a všechno to, co na vás ještě navěsí v podobě masky a kostýmu ji činí ještě obtížnější. Nepochybně jsem po každém představení v téhle roli rád za to, že jsem ji zvládl, protože v jednom večeru se předvádíte dramaticky i hudebně ve zcela odlišném světle. Je to ta role, kterou bych chtěl zpívat se smeknutým kloboukem všude. Každý má soucit s ošuntělým zchudlým šlechticem, který se ocitl ve špatné době na špatném místě, a který se sklenicí teplého vína dokáže vykouzlit úsměv na tváři každého z nás.

Jaký je váš vztah z pozice interpreta k soudobé hudbě?

Současná hudba si stále ještě nenašla cestu do mého kalendáře. Možná je to něco, co na mě v mé kariéře teprve čeká. Teď plánuji zatím jiné věci. Možná jednou opera, napsaná pro můj hlas, pro mne. To by mohl být velice zajímavý projekt. Možná jednou?

V nové sezoně se řada vašich ctitelů, ale i milovníků Wagnera těšila na vašeho Wotana v Metropolitní opeře. Jak hodně obtížná je to pro vás role?

Vlastně vůbec ne. V novém Ringu v Metropolitní jsem Wotana ve svém podání oprášil. Zdá se být rolí, která se vám dostane hluboko pod kůži už na samém počátku, kdy se jí začínáte učit. Wotan je určitě vrcholnou basbarytonovou rolí, dosahující místy výšek Hanse Sachse v Mistrech pěvcích. Velmi podstatným faktorem, jak tohoto problémového boha pojmete, je koncept, který vám nabízí režisér a scénický výtvarník té či oné inscenace. Každý detail je důležitý pro vnímání celku a každá postava hraje v tomhle dramatu svoji důležitou a nezastupitelnou úlohu. Rheingold například je velmi dějový, příběh je dynamický s mnoha zvraty a člověk musí být pozorný, aby dokázal interpretovat všechny nuance Wagnerových hudebních myšlenek. Jeho hudební motivy sami vyprávějí příběhy, které si nelze nechat jen tak projít hlavou, jsou nezapomenutelné.

Máte svůj pěvecký sen? Novou roli, kterou byste si rád zazpíval? Zpěváky, se kterými byste se rád na jevišti setkal? Nebo něco jiného?

Vždycky se snažím dosáhnout cíle odlišně a tím dosáhnu i rozdílného působení celku. Zpívání s různými zpěváky je to, co tento odlišný přístup vyžaduje. Je tu však také dirigent – to je ten, který rozhoduje. Solti, Muti, Giulini, Sinopoli, Levine, Abbado pro mne budou vždy mými uměleckými milníky. Nádherné vzpomínky na Bartoli jako Sussanu, Fleming jako Hraběnku, Kaufmannova Cavaradossiho, Domingova Hoffmanna – to jsou zážitky, jak se říká, k nezaplacení. Je určitě pár rolí, které mě minuly, ale ve skutečnosti jsem vlastně spokojený s tím, že se moje kariéra dotkla tolika různých hudebních stylů. Možná bych si ještě pomýšlel na Donizettiho, Rossiniho. Někdy za pár let… Kdo ví? Jsem určitě přístupný myšlence napsat svou vlastní operu. Možná, že by v ní mohli účinkovat i výše uvedení kolegové!! Teď také vnitřně bojuji s tím, zda se více věnovat opeře nebo se učit nový písňový repertoár. Určitě mám ambice na nějaký Schubertův písňový cyklus, který bych si zazpíval, a také na další anglický písňový repertoár. Je to všechno zatím budoucnost. Teď jsem zpíval Hanse Sachse ve Welšské národní opeře a tahle role byla pro mne takové neustále učení. Jazyk, styl, interpretace – pořád bylo co vylepšovat, prostě kontinuální práce. Všechno ostatní šlo během Hanse Sachse stranou. Tři roky Hanse Sachse. Teprve teď začínám přemýšlet, co dalšího budu zpívat a jakou další roli přidám do svého repertoáru. Nakonec ale ta všechna dřina s Hansem Sachsem byla tou nejkrásnější zkušeností, kterou jsem ve své kariéře mohl zažít, na kterou nikdy nezapomenu já a doufám že ani diváci.

Hans Sachs v Cardiffu

S jakým programem se chystáte na svůj lednový pražský koncert?

Můj pražský program je výběr z mého posledního alba Bad Boys, který jsem nahrál pro Deutsche Grammophone, a budou v něm i ukázky z některých známých oper, které mám na repertoáru. Začínat budu starým rytířem Sirem Johnem z Falstaffa v celé jeho slávě a taky známým monologem a šeříkovou árií z Mistrů pěvců. Pak přijdou operní padouchové v mém podání a taky lehčí věci – Gershwin , Rodgers a Hammerstein. Pro každého něco, něco co každý umělec zpívá rád. Každý takový koncert, i ten pražský, je založený na charismatu osobnosti umělce, který ukazuje v čem je dobrý a vybírá si eklektickou hudbu, která zaujme.

Budíte zdání, že jste v životě spokojený. Co vůbec pro svou dobrou fyzickou i psychickou kondici děláte?

Ano, jsem docela spokojený individualista. Spokojený se svou kariérou a se svým osobním životem. Všechno jistě není procházka růžovým sadem, ale každé negativum má i svou pozitivní stránku. Rád chodím po horách severního Walesu, užívám si svoji sbírku vín, rozrůstá se i má sbírka hodinek. Zbožňuju být venku na „fairways“ – tak se vzletně nazývá golfové hřiště.… Ano, golf… Nic se taky nevyrovná chvíli, kdy se začtu do dobré knihy, ani partii kulečníku (mám doma plně vybavený stůl). Strašně rád chodím do divadel ve všech městech, kde účinkuji nebo právě jsem. Mám rád filmy. V neposlední řadě podporuji náš welšský ragbyový tým a fotbalový klub mého dětství – Machester United!

Díky za rozhovor!

Ptal se Vít Dvořák

www.brynterfel.net