Bryn Terfel poprvé jako Godunov. Nejen o tom v Operním kukátku
Bryn Terfel poprvé jako Boris Godunov
Londýnský debut Bryna Terfela v roli Borise Godunova, který se stal jednou z nejvýznamnějších událostí operní sezony, je anglickými kritiky hodnocen rozdílně. Větší část recenzentů ho považuje za pozoruhodný, ale určitá část mu vyčítá neangažovanost, pro kterou nedokázal důsledně přenést charakter z jeviště do hlediště.
Nová inscenace Musorgského opery (premiéra 14. března 2016 v Royal Opera Covent Garden) využívá rané znění z roku 1869, což znamená, že v inscenaci chybí výraznější ženský element, protože v této verzi chybí takzvaný polský akt s vášnivou Marinou Mníškovou. Zvolená verze je sevřenější a lépe vystihuje svět absolutistické moci, která je výhradně v rukou mužů. Známý činoherní a operní režisér Richard Jones dílo inscenuje bez paralel s ruskými dějinami dvacátého století a rovněž bez nabízejících se paralel se stalinskou nebo putinovskou politikou, které jsou dnes často využívány při inscenaci ruských oper z pohnutých národních dějin. Terfelovými partnery jsou Ain Anger (Pimen) a známý basista John Tomlinson (Varlaam), jejichž výkony kritikové shodně oceňují. Stejně tak se dostává příznivého přijetí hudebnímu nastudování Antonia Pappana. Inscenace bude také zpřístupněna díky živému přenosu z Covent Garden.
Agrippina v Theater an der Wien
Händelova raná benátská opera Agrippina z roku 1709 byla premiérována v pátek 18. března 2016 v Theater an der Wien v pozoruhodné inscenaci Roberta Carsena a v působivé výpravě Gideona Daveye. Neméně zajímavý je i pěvecký ansámbl. V titulní roli vystupuje irská mezzosopranistka Patricia Bardon, pěvkyně se značnými zkušenostmi s händelovskými party.
Poppeou je pak americká sopranistka Danielle de Niese, známá z pražských koncertů i přenosů z Met. Dvou kastrátových partů se ujali Jake Arditti (člen Junges Ensemble Theater an der Wien) jako Nerone a Filippo Mineccia jako Ottone. Hudební nastudování této polovážné opery intrik je dílem specialisty Thomase Hengelbrocka. K inscenaci se Opera Plus vrátí samostatnou recenzí.
Problematická Berenice v Londýně
Opera Berenice Georga Friedricha Händela nesklidila při svém uvedení roku 1737 žádný úspěch. Dílo pochází z období skladatelovy vysoké přepracovanosti i zdravotních potíží a ještě před úplným dokončením díla postihla Händela mrtvice, která zřejmě ovlivnila i výsledný tvar díla. Dílo navíc má komplikovanou až nesrozumitelnou zápletku. Ani současné nastudování příběhu egyptské (!) princezny Berenice a dvou tyranů, spletených do milostné a mocenské zápletky, se neukázal nosný pro jeviště dnešní doby. Partitura obsahuje několik skvělých hudebních čísel, celkově dílo nedosahuje inspirace a úrovně většiny Händelových oper. Pečlivé nastudování souboru La Nuova Musica pod taktovkou Davida Batese, který dílo uvedl v rámci současného London Handel Festival, tak zcela nepřesvědčilo. Kritici ovšem oceňují pěvecké výkony v čele se sopranistkou Charlotte Beament v titulní roli.
Dílo bylo uvedeno v St George’s, Hanover Square v Londýně koncertně 17. března 2016. V rámci festivalu zazněla vedle Berenice také čtyřikrát mnohem známější opera Ariodante. Na konci měsíce, 31. března, také bude koncertně uvedeno neznámé Händelovo operní pasticcio Elpidia a vedle oper jsou uvedeny i četné koncerty a recitály.
Krakonoš se vrací na operní scénu
Postavu Krakonoše neboli Rýbrcoula (Rübezahl), pána hor, si přisvojuje česky, polsky i německy mluvící folklór. V českých zemích je zpravidla spojován s Krkonošemi a podle literárních vědců prvé zmínky o něm se již objevují v lidových vyprávěních v patnáctém a šestnáctém století. Samozřejmě bylo jen otázkou času, než tato postava lidového bájesloví vstoupí i na operní jeviště. Poprvé se tak zákonitě stalo v počátcích německého romantismu. Většina zhudebnění ale nebyla nijak zvláště úspěšná a neudržela se na repertoáru. To se ostatně týká i opery Krakonoš Smetanova současníka Josefa Richarda Rozkošného (premiéra roku 1889 v Národním divadle v Praze). Zřejmě nejúspěšnějším operním titulem se tak stala Rübezahl und der Sackpfeifer von Neisse (Krakonoš a Dudák od Nisy), fantasticko-romantická opera ve čtyřech aktech Hanse Sommera (1837-1922). Libreto Eberharda Königa této opravdu pozdní romantické operní skladby kombinuje vlastně dvě lidové látky. V rámci řady znovuuvedení zapomenutých oper ho právě uvedl operní soubor v Geře. Opera s úspěšnou premiérou v roce 1904 v Braunschweigu se záhy dostala na řadu menších německých i rakouských jevišť. Skladatel deseti oper a řady dalších skladeb byl ovšem znám nejen jako komponista v mnoha oborech, ale také jako významný německý matematik. Současná inscenace s premiérou 18. března 2016 je dílem Laurenta Wagnera a režiséra Kaye Kuntze. Inscenaci se bude věnovat Opera Plus v samostatné recenzi.
Rozhovor týdne
