Burza mladých zpěváků v Praze

Sluneční svit a blankytně modrá obloha dubnového rána doprovodily řadu mladých adeptů operního zpěvu při jejich cestě do největšího pražského operního stánku Thálie, Státní opery. V netypicky prázdném vstupním vestibulu divadla je sice nečekaly uvaděčky kontrolující vstupenky, byl zde ale stolek, u kterého se přihlášení zaregistrovali a dostali informace, kde se mohou na své vystoupení připravit a ve kterém čase stanout na velkém jevišti a tak si odzkoušet své možnosti v reálu naší největší operní scény.Burza mladých zpěváků, kterou pořádá Jednota hudebního divadla již od devadesátých let a ve spolupráci s Národním divadlem v Praze, vznikla za účelem rozšíření uměleckých možností mladé pěvecké generace v jejím uplatnění v profesionální dráze. Na burze jsou totiž přítomni zástupci některých operních scén nebo hudebních agentur a skýtá se tak naděje, že je někteří z účinkujících svým uměleckým výkonem osloví a dočkají se tak nějaké nové operní role, koncertního vystoupení a v nejlepším případě i angažmá. Mimo jiné jsou také přítomni někteří pedagogové, kteří jsou mladým umělcům o přestávkách k dispozici k odborným konzultacím. Letos, v pondělí 8. dubna, byli přítomni bývalá významná sólistka Národního divadla Antonie Denygrová nebo známý tenorista Leo Marian Vodička. Program moderovala a v podstatě jeho běh řídila Radmila Hrdinová, která seděla u malého, červeným ubrusem přikrytého stolečku na pravé straně jeviště a opravdu hrdinně odolávala nezvyklé síle reflektorů osvětlujících jeviště. Celá dosti dlouhá akce (přibližně 6 hodin včetně pauz) probíhá v několika blocích, ve kterých za klavírního doprovodu svých vlastních nebo oficiálních korepetitorů (letos Jitka Nešverová, Augustin Kužela a Jaroslav Šaroun) přednesou účinkující vždy jednu árii z klasického operního nebo operetního repertoáru, která nesmí překročit dobu pěti minut. V záloze pak mají k interpretaci připravena ještě dvě hudební čísla, pokud by některý ze zástupců příslušných hudebních institucí projevil zájem poslechnout si ještě něco dalšího. Je to samozřejmě pro sólistu výhodné, protože může šířeji ukázat škálu svých pěveckých možností. Zpěváků, kteří zpívali dvě věci, ale nebylo moc. V jednom případě byl sólista Adam Leftwich požádán dokonce o tři ukázky, což je maximum; po druhé árii, kdy byl vznesen požadavek na další árii, si musel na moment dokonce odskočit do portálu svlažit vyschlé hrdlo. Následující výstup Banqua z Verdiho Macbetha zazpíval ovšem naprosto bez problémů. Připomenu ještě jednu trochu humornou příhodu. Když dlouhovlasá blond sólistka Kseniya Suprunovich ukončila svou árii, byla požádána ještě o přednes dopisové scény z Čajkovského Evžena Oněgina. Ze skupinky v hledišti sedících institucionálních zástupců se ozval názor, že by to ale trvalo skoro patnáct minut a tak nakonec zpívala kratší věc. Čas je zřejmě vzácný.

Jinak účastníci mohou podle regulí vystoupit i s druhým partnerem, mít svoje rekvizity a kostýmy. Proto bylo na současné burze příjemným překvapením vystoupení hezké štíhlé dívky v baletním kostýmu a s kreacemi baletních variací při hudbě z Dvořákovy Rusalky. Leč z oné baletky se vyklubala opravdová, Rusalčinu árii zpívající mladá operní pěvkyně Ludmila Klásková. Takže burza o taneční obor zatím rozšířena nebyla, ale jak je zřejmé, účinkujícím se meze ve fantazii nekladou a to je dobře.

Za pozornost stojí složení letošních čtyřiceti účastníků burzy. Věkový limit je 35 let, samozřejmě převládají ženy. Nejvíce pocházejí od nás a ze Slovenska, ale také z rusky mluvících států i ostatních evropských zemí. V informačním bulletinu se seznamem přihlášených je velmi zajímavé si pročíst jejich umělecké a studijní curricullum vitae. Tam se dovíme, že někteří mají za sebou velmi bohaté studijní i interpretační divadelní a koncertní zkušenosti, jiní jsou na začátcích své umělecké dráhy. Všichni mají uvedenu kromě roku narození také svou výšku. Zajímavé je pozorovat volbu oblečení jednotlivých frekventantů, od téměř pracovního po skoro elegantní večerní. Po jednotlivých výstupech se sice netleská, ale po závěrečné, velmi dokonale a sugestivně podané árii Senza mamma z Pucciniho opery Suor Angelica poslední sólistkou Kateřinou Šmídovou se zasloužený aplaus přece jen dostavil. Věřím, že byl určen i pro všechny ostatní, kteří se zúčastnili. Považujme to za výstižné zakončení akce, která může být – a věřme, že bude – rozjezdem jejich umělecké dráhy na jevištních prknech. Vždyť z řady těchto burz již vzešel nemalý počet úspěšných umělců, které můžeme vidět na našich, ale i cizích jevištích. Někteří vybraní účastníci se každoročně účastní šňůry koncertních vystoupení třeba v divadlech v Táboře, Ústí nad Labem, Jablonci, Varnsdorfu nebo na zámku Sychrov. Nejnověji hostí tyto koncerty také Divadlo u Valšů v Praze. Podle posledních informací se na 15. květen chystá k desátému výročí uváděných vystoupení koncert v roztomilé novorenesanční budově Divadla Oskara Nedbala v Táboře. Přijeďte se podívat.

Závěrem lze konstatovat, že v současné době, která je pro operní umění v našem státě nelehká, jsou jakékoli aktivity a podpora na tomto poli velmi žádoucí a chvályhodné. Přejme tedy mladým umělcům hodně úspěchů a zasloužené uplatnění.

Foto Pavel Horník