Takřka osmiminutovými ovacemi vestoje ocenilo publikum prestižní newyorské koncertní síně Carnegie Hall Requiem Oratio Spei (Modlitba za naději) českého skladatele slovenského původu Juraje Filase, které v noci na dnešek uvedl sbor Oratorio Society of New York pod vedením dirigenta Kenta Tritlea.
Toto rekviem, které je věnováno obětem teroristických útoků z 11. září 2001, v americké premiéře zaznělo před čtyřmi lety v kostele svatého Ignáce z Loyoly na Manhattanu.
„Je to mimořádný zážitek pro každého skladatele, protože jednak ten sál je jeden z nejvýznamnějších na světě, a jednak – akustika je tak božská,“ svěřil se Juraj Filas po koncertu. „Bylo to naprosto dokonalé, ansámbl hrál senzačně, 200členný sbor, stočlenný orchestr, sólisté z Metropolitní opery, bylo to na nejvyšší profesionální úrovni. Bez jediné chyby, za celý večer se nestala jediná chyba. Bylo to prostě překrásné provedení,“ dodal.
Provedení koncertu ocenila i krajanka Marta Kotyzová, která spolu se svým manželem Stanislavem vede v USA nadaci Harmony Foundation a s Jurajem Filasem úzce spolupracuje. „Nejen podle mě, ale i podle prezidenta Oratorio Society (Richarda Paceho), který mi řekl, že takovéto ovace vestoje jsou absolutně výjimečné. Ten pocit se nedá ani popsat, bylo to skutečně nádherné,“ popsala Marta Kotyzová.
Juraj Filas napsal rekviem na pobídku svého newyorského přítele Huberta Wiesenmaiera. Po teroristickém útoku z 11. září jej věnoval obětem této tragické události. Rekviem má podtitul Modlitba za naději a je založeno na tradiční latinské mši za zemřelé. Od těch tradičních se ale liší, neboť nesetrvává jen na strachu ze smrti, ale přináší i naději na věčný život.
Košický rodák od svých studií na konzervatoři v polovině sedmdesátých let žije v Praze. Ačkoli je označován někdy za českého skladatele slovenského původu, jindy za Slováka, sám se považuje hlavně za Košičana. „Já mám dvojí občanství. Jsem Košičan, jsem chlapec z Košic, a hrozně miluji svoje rodiště. A žiju v Praze třiačtyřicet let,“ říká J. Filas. V Praze také vyučuje skladbu na pražské Akademii múzických umění, kterou sám absolvoval.
Se svými skladbami dosáhl Juraj Filas v minulosti v zahraničí opakovaných úspěchů. Zmíněné rekviem bylo s úspěchem poprvé uvedeno v německé Fuldě v roce 2006, americkou premiéru si odbylo v září 2011 u příležitosti desátého výročí tragické události.
Filasovo dílo nezaznělo v Carnegie Hall poprvé, celkem ho zde mohli posluchači vyslechnout již pětkrát a další vystoupení se plánuje. Například v roce 2012 zde J. Filas v rámci oslav 120. výročí vzniku slavné koncertní síně představil ve světové premiéře svou kantátu pro sóla, sbor a orchestr Šalamounova píseň. I tehdy ji, stejně jako nyní rekviem, provedl sbor Oratorio Society of New York.
Koncert v Carnegie Hall se uskutečnil v sále Stern Auditorium, který má přes 2.800 míst. Pro srovnání, Dvořákova síň v pražském Rudolfinu má s necelými 1.150 místy kapacitu méně než poloviční. Marta Kotyzová řekla, že Carnegie Hall byla zaplněná. Mezi hosty byli například český generální konzul v New Yorku Martin Dvořák či jeho slovenská kolegyně Jana Trnovcová.
Manželé Kotyzovi z komunistického Československa emigrovali do USA před takřka pětatřiceti lety, vazby se svou vlastí a její hudbou ale nezpřetrhali, skrze svou nadaci ji podporují. Jednou z největších událostí, na níž se jejich Harmony Foundation podílela, byl koncert v Carnegie Hall v březnu 2002 koncipovaný jako poděkování newyorským hasičům a policistům za hrdinství po teroristických útocích z 11. září 2001. Vedle řady jiných umělců tehdy vystoupila mimo jiné i vojenská hudba hradní stráže a České policie.
