Zápisník Jindřicha Bálka (96)
Po nedělním recitálu Grigorije Sokolova se dalo přemýšlet také o tom, jak někdo dokáže tak mocným způsobem rozezpívat klavír. Například zahrát celou větu Sonáty b-moll tak, aby působila jako jedna nekonečná píseň. A myslím, že hlavní tajemství hry Grigorije Sokolova je právě tato zpěvnost a schopnost ve všem najít melodii. Možná dokonce v té míře, že zpěvnému charakteru obětuje ostatní složky skladby, například rytmické figury a vzájemné kontrasty. Ale málo platné, člověk si uvědomí, že zpěv je tajemná prapodstata hudby. Navíc schopnost skutečně rozezpívat klavír je vzácnější, než to vypadá. Pro mnoho interpretů je klavír daleko víc sofistikovaným a kultivovaným bicím nástrojem.
Shodou okolností, ke které přispělo dušičkové datum, jsem krátce před koncertem navštívil břevnovský hřbitov, kde už pár měsíců odpočívá Ivan Moravec. Také pro něj byla zpěvnost tématem číslo jedna, druhým pak kvalita zvuku a úhozu. V rozhovorech někdy vzpomínal na svého otce, který měl rád operu a přehrával malému Ivanovi desky Enrica Carusa. Právě tím, zdůrazňoval Ivan Moravec, se formovala má hudební představivost. Dosáhl umění na klavíru napodobit pěvce až k ideálu jakési nekonečné melodie, která do sebe vtahuje a integruje všechny ostatní prvky každé kompozice. Také jeho schopnost rozezpívat klavír a zaslechnout v každé sekvenci akordů nějakou, třeba i velmi jemnou melodii, byla zcela mimořádná a v některých skladbách až kosmická.
Ivan Moravec bude mít 9. listopadu nedožité pětaosmdesátiny a nad jeho odkazem se dá přemýšlet z více stran. Téma „probouzení melodie“ je v tom jedno z nejzajímavějších. Jsou melodie slavné a nepřeslechnutelné, které se i dobře pamatují. A pak jsou melodie, pro které je potřeba mít jakýsi vyšší cit a které vycházejí z řádu celé skladby. Zároveň melodie a zpěv jsou na hudbě prvkem nejvíc vtahujícím a také nejvíc živým. Rytmus probouzí temperament, harmonie jen tak příjemně hladí nebo vytvoří kontrast, ale vnitřní melodie, to je skutečný dotek života.
Jsou hudebníci, kteří ono probouzení melodie ovládají nějak lépe než jiní – a nemusíme přemýšlet jenom o klavíristech. Zvláštním způsobem to uměl Václav Talich, jinak a podobně Wilhelm Furtwängler a Bruno Walter. Zázračně to dokázal jiný letošní jubilant, Svjatoslav Richter, a z dnešních interpretů to umí Daniel Barenboim, pokud má čas zkoušet. A když už jsme byli u toho dušičkového rozjímání, umělo to rovněž Vlachovo kvarteto, jehož sekundista Václav Snítil také letos zemřel.
Umění objevovat a probouzet melodii a zpěv je skutečnou životodárnou a duchovní prapodstatou hudby. Dokud nám zůstane schopnost těmto melodiím naslouchat, nebude to s námi tak zlé. Jen je k tomu třeba čas, vnitřní klid a soustředění, kterého máme dnes stále méně – a mají ho méně i samotní interpreti.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu Vltava
