Zprostředkovávat. Nekritizovat, ale umožňovat. V Ostravě začíná Hudební současnost

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Rozhovor s hudebníkem, skladatelem a pedagogem Danielem Skálou, předsedou Tvůrčího centra Ostrava 

Daniel Skála je výraznou osobností ostravské umělecké scény. Kromě hry na cimbál, na nějž interpretuje zejména artificiální hudbu barokní a soudobou, věnuje svůj čas vlastní tvorbě a také výuce na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě. Své umělecké obzory si rád obohacuje spoluprací s profesionály z jiných uměleckých žánrů. Jeho největším projektem z této oblasti je Snění (2013), které je založeno na řízené improvizaci a v němž se spájí akustický zvuk cimbálu s audiovizuální technikou a mluveným slovem zároveň. Autorsky se podílí rovněž na koncertním projektu Cimbál, jak ho neznáme, skrze nějž se snaží o prosazení cimbálu jako svébytného koncertního nástroje v oblasti artificiální hudby. K rozmanité škále činností mu před nedávnem přibyla ještě jedna, nová role: stal se hlavou organizačního týmu pořádajícího festival Hudební současnost, jehož 41. ročník zahrnuje čtyři koncerty v období mezi 3. listopadem a 1. prosincem.

Daniel Skála
Daniel Skála


S jakými pocity přistupuje profesionální hudebník a pedagog k organizaci festivalu, který si vybudoval tak silnou tradici jako právě Hudební současnost?

Myslím si, že v konfrontaci s něčím takovým stojí člověk vždycky na rozhraní: na jedné straně je tu právě ta tradice, určitá kontinuita, přirozeně i očekávání. Na druhé straně stojím před něčím, co je nové, a vím s jistotou jen to, že to chci udělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Silně si uvědomuji, že stojím na základech něčeho, co vytvořili druzí, a ve výsledku mi vlastně přijde zajímavé vracet se pohledem zpět a zjišťovat, co se tady dělo a hlavně proč.

Odůvodňovat si, co se děje, je pro tebe tudíž stále aktuálním problémem…

Každý, kdo stojí před podobným úkolem, si podle mě musí položit základní otázky pátrající po smyslu té konkrétní činnosti. V tomto případě je rozhodně nutné zamýšlet se nad tím, proč to vlastně děláme, čemu to má sloužit a taky na koho vlastně cílíme.

Jak by zněly odpovědi?

Jedním ze základních poslání tohoto festivalu, jak už to konec konců často bývá, bylo od počátku vytvoření platformy pro prezentaci děl především zdejších skladatelů. Postupem doby se pak tento okruh rozšiřoval. Přestože si nemyslím, že se jedná o festival s pouze „lokálním“ zaměřením (dokladem čehož je i obsah letošního ročníku), prezentace děl skladatelů z Ostravy a okolí představuje jednu z dramaturgických linií. Myslím, že to je poměrně logické, jde pouze o to, jak toho využít. Kde existuje silná potřeba tvořit (a Ostrava je místo přímo prodchnuté kreativní energií!), tam se obyčejně také něco zajímavého děje.

Jak ses k organizování Hudební současnosti dostal?

Jak to obvykle v životě chodí, bylo to dílem nenáhody. Myslím, že postačí, když řeknu, že za to může můj nadměrný entuziasmus a jakási vnitřní potřeba rozšířit si svůj okruh známých a také naučit se komunikovat jiným způsobem a za jiným účelem.

Daniel Skála
Daniel Skála

Jinými slovy, je to pro tebe vítaný prostor pro rozvíjení vlastních schopností…

Rozhodně. Úplně to nejelementárnější je podle mě fakt, že mi to dává nedocenitelnou možnost lidi pro něco nadchnout. V rámci určitého sebepoznávání, kterým procházíme během celého života, jsem si uvědomil jednu úžasnou věc: mám dar v lidech probouzet nadšení, aktivitu, rozvíjet jejich tvůrčí potenciál, zároveň je pro mě velice důležité, aby každý, kdo do toho chce investovat vlastní energii, měl možnost do samotného procesu zasáhnout; dokonce si myslím, že tak by to mělo fungovat. Baví mě na tom právě ta nejasná hranice mezi nabízením různých možností a alternativ, a naproti tomu vyzýváním druhých k tomu, ať ty alternativy sami nabízejí. A Hudební současnost mi k tomu všemu poskytuje nedocenitelnou příležitost.

Má vůbec tvoje zapojení se do organizace takového projektu nějaké stinné stránky? Přece jen jsi sám aktivním umělcem… Nezačal jsi ještě pociťovat absenci volného času?

Na to, že mi práce na Hudební současnosti „bere“ čas, ani moc nežehrám. U mě je to tak, že jakmile zajedu do nějakých vyjetých kolejí, nutí mě to znovu začít dělat něco nového, zkoušet nové věci. A právě tady vidím veliký prostor k tomu, ovlivňovat věci způsobem, který považuji za nejlepší.

Předpokládám, že chceš sám za sebe zavést v koncepci Hudební současnosti nějaké inovace. Co je tou úplně první věcí, kterou bys chtěl zlepšit?

Mým aktuálním největším cílem je nekompromisnost, co se interpretů týče. Z praxe vím, že kvalitní interpret tvoří velkou část úspěchu. V tomto kontextu může být někdy trochu problematické účinkování studentů; přestože je skvělé, že alespoň takto přičichnou k soudobé muzice, je nezbytné dohlédnout na úroveň interpretačního zpracování. Je to ale na druhou stranu pochopitelné, protože je k soudobé hudbě na uměleckých školách vede jen málokdo, nikdo jim často ani nevysvětlí, jak na dané skladbě pracovat. Proto také v rámci nadcházející sezony připravujeme cyklus přednášek a workshopů, protože s mladými a akčními lidmi chceme být v co nejužším kontaktu.

Profesionální provedení je důležité, dovedu si ale představit, že hledání financí pro špičkové interprety není (a nebude) jednoduché…

Peníze jsou důležité, ale nejsou všechno. Sám jsem interpret, a tak vím, že profesionální a kvalitní práce musí být adekvátně ohodnocena, na tom mi přirozeně záleží. Je ale pravdou, že pro mě je podstatné nadšení, a proto se snažím obklopit se lidmi, kteří hudbu především dělat chtějí. Je to nepraktické, ale jsem opravdu bytostně přesvědčen, že když je prvotním zájmem lidí vydělat si peníze, je něco špatně.

Sám se na festivalu objevíš v roli autorské i interpretační. Na spolupráci s kým se letos těšíš nejvíc?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat