Být na volné noze je dnes nejistota, říká nový koncertní mistr FOK

  1. 1
  2. 2
Stal se novým koncertním mistrem houslové sekce FOK, 16. a 17. září 2020 na inauguračním koncertě jsme ho však neviděli. Co se stalo s Romanem Patočkou, že zmeškal tak důležitou životní událost? „Není to žádná chřipečka,“ vzkazuje všem nevěřícím Tomášům spřádajícím konspirační teorie. „Nakazil jsem se koronavirem. Průběh byl celkem ukázkový, přesně takový, jak se píše na internetu, včetně vysokých horeček, kašle, ztráty chuti i čichu a obrovské bolesti celého člověka.“
Roman Patočka (foto Jan Tichý)

Stal jste se novým koncertním mistrem FOK – co vás vedlo k tomu, že jste tuto nabídku akceptoval?
Předně bych podotkl, že jsem prošel oficiálním konkurzem, který byl orchestrem vypsán. Byl jsem o tomto postu informován vedením, ale žádné záruky na získání této pozice jsem nedostal. Upřímně se přiznám, že mě k tomuto kroku dovedla doba, ve které se momentálně nacházíme, která povolání sólisty a komorního hráče na volné noze nepřeje. Mám také relativně mladou rodinu a cítil jsem potřebu stálého zaměstnání a pravidelného finančního příjmu. Co se týče stálého úvazku, má muzikant možnost učit nebo hrát v orchestru. Když se objevila volná pozice na koncertního mistra v tak renomovaném tělese jako je FOK, dlouho jsem neváhal.

V čem se liší tento post od role sólisty či „normálního“ houslisty v orchestru?
Co se odlišnosti rolí týká – to by byla odpověď na několik samostatných stran. Každá úloha je naprosto jiná. Ten hlavní rozdíl je ve vedení skupiny, v neomylnosti, v samostatné přípravě, v osmykování nových not, ve schopnostech komunikace s dirigentem i s jinými vedoucími hráči během samotného výkonu a ve schopnostech stmelování celku jak hudebního, tak lidského.

Můžete blíže vysvětlit, jak to myslíte s tou neomylností?
Nikdo samozřejmě není neomylný a někdy se může stát, že i dirigent udělá chybu. Když například ukáže nástup celé sekci, může být zaváhání koncertního mistra znamením, že ještě není ten čas a celá sekce počká. Jindy se může stát, že čtyřdobý takt je najednou na pět a hned je o malér postaráno. Pak musíte v určitou chvíli začít hrát a věřit, že je to tak správně a všichni se k vám přidají.

Mohl byste blíže osvětlit, co vše obnáší „osmykování not“?
V podstatě jde o to, aby smyčcová sekce měla jednotný smyk a táhla stejným směrem. Kdyby noty nebyly osmykované, zavládl by v orchestru chaos a každý by táhl jiným směrem. Dokonce by i skladba zněla jinak. Většina obloučků, které jsou v notách od skladatele, jsou obloučky frázovací. Zde skladatel načrtne, odkud kam by fráze měla směřovat. Menší fráze se dají hrát pod jedním tahem smyčce, aniž byste museli smyk dělit a obracet. Bohužel u velkých frází smyk musíte rozdělit ideálně tak, aby co nejméně narušil trvání a dýchání fráze. Posluchač by si to asi ani neuvědomil, ale stejná fráze zahraná opačným smykem by zněla naprosto odlišně.

Může se stát, že by s vaším osmykováním někdo nesouhlasil – že by to rozporoval?
Každý houslista je v podstatě originál a přestože se všichni snažíme o totéž, tak se některé smyky hrají někomu lépe a jinému hůř. Proto je zcela běžné, že se někdy setkáte s nesouhlasem ostatních hráčů nad některým osmykováním.

Jak jste se dostal k houslím? Byl to váš vysněný nástroj od raného dětství?
Mám pocit, že mi byly housle předpovězeny shůry. Tuším, že několikrát mi dali rodiče vybrat z knížky hudebních nástrojů a já si vždy vybral housle. Také v televizi, když hrál orchestr, a to jsem musel být čtyřletý, jsem znovu říkal, že bych chtěl hrát na housle.

Roman Patočka (foto Jan Tichý)

Pamatujete si, kdy jste poprvé vystoupil s FOK a co bylo na programu?
To bylo v roce 2009 v Mozartově houslovém koncertu A dur. Byl to mimořádný jubilejní koncert FOK a měl ho dirigovat pan šéfdirigent Kout. Bohužel mu už zdraví natolik nepřálo, proto koncert musel odříci a zaskočil za něj pan dirigent Zdeněk Mácal.

Na jak dlouho máte podepsanou smlouvu?
Smlouvu mám zatím na rok. Po roce, resp. v průběhu roku, budou členové orchestru hlasovat o tom, zda chtějí, abych byl jejich koncertním mistrem i nadále, či nikoliv. V případě souhlasu bych dostal tzv. definitivu, která by obnášela smlouvu na neurčito.

Pokud by se tedy věci vyvíjely ideálně a orchestr by vám dal definitivu, jak dlouho hodláte setrvat? Tři, pět, deset let – či snad až do důchodu?
To bohužel zatím nemohu říci, ale zůstávat v orchestru po několik desetiletí bych nepřál ani největšímu nepříteli! Je několik důležitých bodů pro setrvání v práci. Jednak ta práce musí těšit vás a jednak vaše okolí. Považuji téměř za chybu držet se svého místa zuby nehty do důchodového věku a čekat do doby, kdy vám zaměstnavatel jednoduše neprodlouží smlouvu. Je málo hudebníků, kteří mají opravdu zdravý úsudek ohledně kvality svého výkonu po x letech hraní v orchestru. Bohužel se to projevuje hlavně na sólech ve všech sólových sekcích napříč orchestry. Myslím si, že to také není šťastně nastavené státem a hráči na sólové nástroje by měli mít možnost odchodu do důchodu podobně jako např. vojáci v nižším věku, či možnost jiného postu ve skupině za lepších platových podmínek. Na druhou stranu se orchestr nemůže zachovat nevděčně k někomu, kdo dobře a kvalitně odváděl desítky let svoji práci. Ale co si budeme nalhávat, je to problém i některých sólistů. Při vší úctě i obdivu budu jmenovat např. Ivry Gitlise. Když jsem před pár lety byl přítomen jeho vystoupení, bylo to pro mě veliké zklamání – měl jsem pocit, že nejen my diváci, ale i on sám se během výkonu pouze trápil.

Na jaký hrajete nástroj?
Hraji na italské housle z parmské dílny houslaře Felixe Moriho Costy z roku 1809.

Jak jste se k tomuto nástroji dostal? Kde si ho necháváte opravovat?
Tento nástroj jsem vybíral v Londýně se svým kamarádem houslařem Václavem Pikrtem, u kterého také provádím veškerý servis. Dva dny jsme porovnávali asi 60 houslí z obchodů a aukčních síní, které byly v mé finanční dostupnosti. Společnými silami jsme pak vybrali tento, který jsem tehdy zakoupil.

Roman Patočka (foto Petr Dyrc)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments