Tak trochu bipolární Arthur Abram: „Tanec je síla, křehkost, vše dohromady.“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Arthur Abram je výrazný sólista baletu Národního divadla Brno. Jeho sympatický mladistvý vzhled ho předurčuje k rolím milovníků, princů a chlapeckých romantiků. Dovede být však i plně dramatický a s úspěchem se uplatňuje nejen v klasickém, ale především současném repertoáru. V NdB si poctivě vyšlapal cestičku od běžného sborového tanečníka přes demisólistu až k sólistické smlouvě. O tom, jaká byla jeho dosavadní životní a taneční cesta jsme si povídali „kupodivu“ česky na počátku nové sezóny 2020/21.
Arthur Abram v baletu Dáma s kaméliemi (foto Ctibor Bachratý)

Zajímavé je vaše napojení na choreografa a šéfa brněnského baletu Mária Radačovského. Znáte se už z Bratislavy, kde jste oba působili na scéně Baletu SND. Patřil jste k těm, kteří s ním odešli do Baletu Bratislava a dali tak přednost určité nejistotě. S Máriem jste pak přešel do Brna, aniž by bylo předem jasné, že tady získá tak pevné postavení. To je určitě silný příběh…
Znám Mária od svých čtrnácti let, kdy jsem byl ještě ve škole v kanadském Montrealu. On tam byl tanečníkem Les Grand Ballets Canadiens a během letních kurzů nám přišel dávat tréninky. Pracovali jsme v jedné budově, já o poschodí níže. Během studia jsem tančil ve dvou jeho choreografiích. První bylo Ravelovo Bolero, které později natočila i kanadská televize. Druhá choreografie už byla vytvořena přímo pro nás – studenty montrealské college. Po ukončení školy jsem se rozhodl ještě se svou kamarádkou hledat angažmá v Evropě. Mířili jsme hlavně do Francie, protože německou taneční scénu jsme moc neznali. A při té evropské cestě jsme se zastavili v Bratislavě. Kamarádka nakonec našla něco v Německu a Mário, tehdejší šéf Baletu SND, mi nabídl smlouvu do svého souboru. Já jsem byl nadšený, že si mne Mário „vzal pod svá křídla“ a jsem s ním rád dodnes.

Jste rodilý Pařížan, který studoval tanec v Kanadě. Můžete nám říct něco o své rodině a rozhodnutí stát se tanečníkem?
V Paříži jsem se sice narodil, ale žil jsem tam asi jen 3 roky. Moc ji vlastně neznám. Do deseti let jsem byl s rodiči v městečku blízko Nice a pak, až tatínek dokončil univerzitu a udělal doktorát, jsme odešli celá rodina do Kanady. On má technické vzdělání a pracuje jako počítačový programátor. Mamka ale amatérsky tancovala. Dokonce v 80. letech zvažovala účast v jedné moderní skupině, ale nakonec se na profesionální dráhu nedala. Já nejsem příliš studijní typ, hodně jsem sportoval. Pohyb mne vždy bavil, a tak jsem se přidal k mladší sestře, která začala chodit na hodiny baletu. Svou cestu k tanci jsem si nemusel moc probojovávat, přišlo to celkem přirozeně.

Arthur Abram v baletu Romeo a Julie (foto Ctibor Bachratý)

V Brně tančíte sólové role v klasickém i současném repertoáru. Preferujete spíše „bílý balet“ nebo moderní taneční styly?
Z klasického je větší asi jen Louskáček. Určitě mi vyhovuje více současný styl a Mário mi dává příležitosti právě v těchto choreografiích.

Která role je vám nejbližší a proč?
To se těžko vybírá. Určitě duet č. 4 v Petite Mort Jiřího Kyliána je pro mne zázrak. Všichni ho chtěli tančit a dostal jsem ho já. Jednou jsem měl možnost si ho zatančit i se svou ženou. Mám rád všechny duety. První je zajímavý, druhý je bomba, šestý má také hodně do sebe, ale ten čtvrtý, ten je nejlepší. Kylián ho vytvořil pro Johana Ingera a Elke Schepers, jeho asistentku, která Petite Mort u nás nastudovávala. Oni byli praví tanečníci od Jiřího Kyliána. Byli mu hodně blízcí. A když choreograf pracuje s takový člověkem, vytvoří něco jiného, slovník je bohatší. A k tomu ještě nádherná Mozartova hudba. Blízké mému srdci je i Black and White od Mária Radačovského. Tančil jsem ho tolikrát a pořád mne baví. Chtěl bych ho tančit dál, i když tuto sezónu není nasazený. Je to pro mne náročné představení, protože jsem stále na jevišti, ale ty duety jsou senzační.

Arthur Abram v baletu Louskáček (foto Ctibor Bachratý)

Nedá mi to nevzpomenout na všechny vaše tři verze Romea. Poprvé jako Tony ve West Side Story, podruhé v klasičtějším pojetí Prokofjevova baletu, a nakonec v poslední novince Radio and Juliet. Stejný zdroj, tři různá provedení, bylo to napínavé nebo už trochu „otřepané“ téma?
A ještě jsem tančil Romea v Bratislavě. Mysleli jsme si, že bude chtít Mário přenést tu bratislavskou verzi, ale on vytvořil něco úplně jiného. Jsou tam asi jen dva až tři kroky stejné. Myslím, že role Romea mi sedí. Včera jsme hráli Dámu s kaméliemi a tam mám podobný charakter. Radio and Juliet je úplně jiný balet. Zpočátku v Bratislavě jsem o sobě hodně pochyboval, hledal, co vyjádřit a jak své emoce uplatnit na jevišti. Zajímalo mne, jak působím a jestli mne publikum pochopí. Ve West Side Story jsem se už cítil poměrně komfortně. I v brněnské verzi Romea jsem mohl přidat vlastní emoce. Mário mi dává při práci na roli dostatečný prostor. Vytvoří něco, já nabídnu pohyb a on řekne: „Dáme to tam.“ On jako choreograf tvoří přímo na sále a mění a mění až do premiéry, a i po ní na detailech stále pracuje. Premiéra vypadá dost jinak než stejné představení třeba po čtyřech letech. Romeo mne stále baví a dovedu si nacházet nové a nové věci. Role pořád žije a Mário nás nutí, abychom nedělali pořád totéž. Musím najít např. nový způsob, jak přijít k Julii – pokaždé. Když vidí dvakrát to stejné, tak není rád. On chce vždycky, abychom překvapovali svého partnera. V každé inscenaci jsem měl také jinou partnerku, je to odlišný způsob pohybové mluvy.

Arthur Abram v baletu Romeo a Julie (foto Ctibor Bachratý)

Kromě Mária Radačovského jste se setkal i s řadou dalších zajímavých choreografických osobností. S kým se vám nejlépe pracovalo?
V souvislosti s naší poslední premiérou Radio and Juliet bylo pro mne úžasné setkání s Edwardem Clugem. Trochu jsem se bál, ale nakonec jsem byl nadšený. Nevěděl jsem, jaký bude člověk. Edward měl na dotažení tři dny. Vše nastudované v podstatě rozbil. Jeho asistent chtěl po nás absolutně přesné výkony, abychom šlapali jako stroj, jako hodinky. Edward tam přidal umělecký pohled. Pracoval hlavě se mnou a se Se Hyun An, představitelkou Juliet. Já jsem měl být jiný než ostatní, citovější…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments