Čajkovskij po italsku. Zahájení koncertní sezony orchestru La Fenice v Benátkách

Grand Teatro La Fenice v Benátkách je překrásným prostorem. Pocit jedinečnosti z tohoto místa i města samotného poskytne posluchači trochu jiný pohled na umění, které v něm vyslechne či zhlédne. Zahajovací koncert Orchestra Filarmonica della Fenice byl jedinečnou možností, jak si vychutnat klasickou hudební tvorbu v tomto městě na laguně. A i když to zní jako klišé, temperament italských hudebníků přináší v některých interpretacích klasických děl opravdu rozdílnou představu, než jakou mají orchestry za Alpami. Čajkovského Čtvrtá symfonie toho byla jistě důkazem.

Čajkovskému předcházely dvě zcela rozdílné skladby. Koncert začal předehrou k Mistrům pěvcům norimberským od Richarda Wagnera. To byl pro dramaturgii večera nešťastný krok. Wagnerova pocitově velmi silná hudba k dekadentním Benátkám jistě patří. Wagner zde pobýval a navíc zde i zemřel. Problém je ovšem prostor Grand Teatro. Expresivní wagnerovská hudba není schopna se otevřít v takovýchto klasicistních prostorech. Orchestr byl posazen dále na pódiu, navíc byl obsazením zmenšen a efekt z romantické hry Wagnera byl i takto ošizen. Hudba zněla velmi monotónně. Problém tedy nebyl ve zvládnutí hry či interpretaci předehry, ale v akustice takového díla.

Těžkosti s akustikou symfonických koncertů jsou jistě v prostorech tohoto divadla problémem obecným, a proto tady nelze zahrát některé hudební kousky na stejné úrovni jako v divadlech jiných. Naopak, některé skladby jsou pro toto místo jako napsané. Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64 od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho je překrásným a lyrickým dílem, plným fantazie a malebné melodiky. Guy Braunstein, na něhož jistě mocně zapůsobila krása tohoto prostoru, přednesl sólový part v nádherných barvách.

Jeho hra byla příjemně jemná, nebyla přehnaná ani okázalá. Kadence poukázala na zručnou a technicky kvalitní hru. Dialog s orchestrem vyzněl, jako by s ním Braunstein pracoval každý den. Třešničkou na dortu byl překrásný závěr koncertu v capriciosním Rondu.

Na řadu ovšem přišel Čajkovskij. Hned překvapil překrásný a pomalý začátek první věty. Zde symfonici ukázali, že dokáží pracovat se silnými tématy. Jak uváděl sám autor, v první větě se zrcadlí podstata celé symfonie. Pomalé tempo se však ihned změnilo a v dalším tématu věty nebylo skoro nic z melancholie ani široké ruské duše. Paradoxně Čajkovskij vyzněl v prostorech Grand Teatro poměrně dobře, i když byl zvuk často silně utlumen. To nahrálo druhé větě. Byla to asi nejlepší část celé symfonie. Věta byla velmi krásná a překvapivě opravdu pomalá. Místy se až zdálo, že je v něco nepořádku a oproti spěchu první (a dalších vět) to byl úplně jiný svět.

Maestro Eivind Gullberg Jensen překvapil svým temperamentem a potřebou výrazně měnit Čajkovského. Hráči ho proto museli vnímat velmi pozorně.

Co ovšem překvapilo nejvíc, byla poslední, čtvrtá věta. Autor recenze nikdy neslyšel takové (v partituře neobsažené) změny tempa jako v tomto případě. Opakující se témata věty vyzněla nejprve velmi pomalu a nepřirozeně jemně. Po několika taktech následovala až raketová změna. A najednou to nebyl Čajkovskij. Byla to italská opereta s podivným melancholickým obsahem. Jako by tam, kde má být hra jemná, byla v prestu, a tam, kde presto být nemá, presto bylo. Uragán v závěru symfonii ukončil a pro turisty v sále to byl jistě perfektní a velmi emocionální zážitek.

Koncert Orchestra Filarmonica della Fenice v Grand Teatro byl ukázkou, jak i méně známý orchestr dokáže vytvořit interpretaci, která je originální a naprosto postrádá tradiční pohled na hudbu, kterou hraje. Celkový výsledek koncertu však budí rozpačité reakce. I přes krásně vyrovnanou a jemnou hru Braunsteina v Mendelssohnovi připadal středoevropskému posluchači Čajkovskij v Benátkách cizí. Široká a melancholická ruská duše se v místní interpretaci zcela ztratila a Čajkovskij tak postrádal svoji tolik ceněnou vlastnost. Místní publikum však může být jiného názoru a více efektní hra Čajkovského, která zde nepochybně zazněla, může být pro místní poměry žádaná. Nelze v tomto směru spojovat zážitek se slovem originalita. Pro autora recenze je originalita více než ceněná věc, ovšem i přes originalitu je potřeba zachovat skladbě její podstatu a jisté hudební cítění a zvyky. Zkrátka autor vidí Čajkovského jinak.

 

Hodnocení autora recenze: 65%

Zahajovací koncert Orchestra Filarmonica della Fenice 2016
Dirigent: Eivind Gullberg Jensen
Guy Braunstein (housle)
Orchestra Filarmonica della Fenice
12. září 2016 Gran Teatro La Fenice Benátky

program:
Richard Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg – předehra
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Concerto per violino e orchestra in mi minore, op. 64
Petr Iljič Čajkovskij: Sinfonia n. 4 in fa minore, op. 36
www.teatrolafenice.it