Cappella Mariana a Constantinople: Hudební dialog napříč staletími a kulturami

Součástí festivalu Lípa musica byl letos společný experimentální koncert Cappella Mariana s world music kanadským souborem Constantinople v kostele sv. Jakuba Staršího v České Kamenici 21. září 2024. Podle vyjádření Vojtěcha Semeráda, tenoristy a uměleckého vedoucího Cappella Mariana, byla motivace dvojí: umělecká přitažlivost souboru Constantinople, založeného v r. 1998 iránským hráčem na setar, skladatelem a zpěvákem Kiya Tabassianem (1976) a myšlenka, že rozdíly mezi národy a kulturami nejsou tak zásadní, jak se minulé i současné ideologie snaží prezentovat. Je to tedy o hledání společných kořenů, které se už od starověku mísily ve Středomoří, a porozumění prostřednictvím hudby.
Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Kiya Tabassian, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)
Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Kiya Tabassian, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)

Projekt se zkoušel od prosince 2019, v době Covidu se objevil v programu Pražského jara 2021, byl realizován i v zahraničí (20. srpna 2024 ve španělském San Sebastianu), 22. září v rámci Svatováclavského festivalu v Hlučíně. Supraphon vydal také CD s uvedeným programem (SU4350-2).

Prostupující linií koncertu je hudební odkaz českého renesančního humanisty Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, u kterého připomínáme letos výroční narození (1564–1621). Soubor Cappella Mariana protkal jeho dochované dílo skladbami zahraničního souboru, především z rukopisů 17. století z osmanských, perských a postbyzantských pramenů, doplněných improvizacemi, které spojily nebo podkreslily některé hudební skladby v provedení Cappela Mariana. Části byly v jednom proudu attaca, někdy se překrývaly, jindy šlo o společné prolnutí, ke kterému směřovala i poslední část, založená na Anonymu z 16. století Otce Buoha nebeského z Benešovského kancionálu a zhudebněné básně Háfezeho Dar Nazar Baziye Ma. Do hudebního proudu vstupovalo čtení z cestopisu Putování, aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moří do země Svaté, země judské a dále do Egypta z r. 1608 Sašou Rašilovem. Soubor Constantinople využil především zhudebněné básně šíitského muslima Háfeze Šírazí /Shirazi (1320–90). Háfezovy verše byly ovlivněny súfizmem a týkají se obecných hodnot lidského života.

Koncert začal divadelní akcí, do které se zapojil i nastupující soubor. O citlivé přiblížení hudebních kultur, jemné překryvy a podbarvení se zasloužil především soubor Consantinople se soustředěným napojením na vedoucího souboru Kiyu Tabassiana. Je pravdou, že k tomu přispíval i zastřený jemný zvuk orientálních nástrojů – smyčcového kemenče (kemenche), strunného setaru a kananu a také struktura skladeb, která obvykle začíná v první části recitativně jemně, ve které jako by se hudebníci kontaktovali než přistoupí k rytmicky pevné perkusní části.

Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Kiya Tabassian, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)
Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Neva Özgen, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)

Bylo výborné, že akustika kostela vyhovovala přirozenému zvuku orientálních nástrojů. Setar, na který hraje Kiyu Tabassian, je tisíce let starý tradiční perský, původně třístrunný (se-tar = tři struny) nástroj loutnového typu s dlouhým krkem, ke kterému asi před 200 lety byla přidána čtvrtá struna. Hrají se na něj i čtvrtóny. Tabassian je virtuózem na setar a dokázal i skvěle melismatickým zpěvem doplnit racionálně konstruovaný projev renesanční polyfonie – např. po zakončení pětihlasého Kyrie, kdy soubor Cappella Mariana držel podkladovou harmonii nebo kombinace Žalmu 4 francouzského renesančního skladatele Paschala de l´Estocart 16. století a „Mezmur“ (duchovní písně) tureckého autora Aliho Ufki.

Když se podíváme principálně na ranou evropskou hudbu a tradiční hudbu středního a Blízkého východu, kterou soubor provozuje, najdeme tam v určité fázi společný rys v sametovém zvuku strunných nástrojů, které ani ve středověké a renesanční hudbě Evropy neměly zvukovou průraznost, vyžadovanou později, i melismatickém jednohlasu, který byl později vytlačen vokálními polyfoniemi.

V koncertu jako by se propojila hudba pro tělo (rytmika), srdce (emotivní melodie Východu) a rozum v konstruovaných strukturách vícehlasé vokální polyfonie. Vztáhneme-li to k současnému bádání, byla to hudba tzv. pro celý mozek – perkusemi podněcující jeho motorické části, zpěvem a orientálními nástroji především emotivní, vokální polyfonií kognitivní partie.

Ocenila jsem, že v daném prostředí mohl vyniknout přirozený nádherný zvuk kemenče (psáno také kemenche), tureckého smyčcového nástroje východního Středomoří (Iránu, Turecka, Azerbajdžánu, Arménie), který byl později přenesen i do Řecka a Maďarska. Posluchači znají typický zvuk, připomínající zastřený lidský hlas, ale obvykle nevidí samotný nástroj, který je maličký. Neva Özgen na něj hrála pozoruhodně přirozeným způsobem. Zvukový obraz souboru doplnil kanun, arabský nástroj pocházející ze Sýrie, který je považován v regionu za nejobtížnější. Má 27 strun, které se přelaďují i během jedné skladby postranními kolíčky.

Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Peter Graham, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)
Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země – Peter Graham, 21. září 2024, Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího (zdroj Lípa Musica, foto Martin Špelda)

Z Harantovy tvorby se zachoval zřejmě jen zlomek, díky konfiskaci majetku, protože kvalita jeho uvedené pětihlasé mše je přesvědčivá, dokládající jeho skladatelskou zručnost. Capella Mariana je vynikající soubor, jak víme. Výkon je ve zvuku vyvážený, má krásná měkká pianissima, prostupy a přestupy k orientálnímu stylu byly hladké a citlivé. Většinu sopránových partů provedla Barbora Kabátková, Hana Blažíková byla, zdálo se, po nemoci, a zřejmě i šetřila hlas. Vystoupila bez problémů ve skladbách, kde bylo třeba posílit soprán.

Kiya Tabassian je přesvědčivý a inspirativní muzikant, jinak to nelze říct, protože tak v češtině označujeme umělce, kterými hudba přirozeně proudí, a tím usnadňuje i ostatním, v tomto případě kolegyním tureckého původu Nevě Özgen (kemeče) a Didemě Başar (kanun) synergické napojení. Tento typ hudby, kde je přece jen stále přítomen modelový improvizační prvek, to ostatně vyžaduje. Jediným hudebníkem souboru Constantinople, který nemá orientální kořeny, je multiinstrumentalista, improvizátor Patrick Graham. Spektrum jeho umělecké činnosti je stylově velmi rozmanité a je obdivuhodné, jakým způsobem si osvojil specifickou rytmičnost orientální hudby, kterou posluchači ocenili i v sólové pasáži koncertu.

I když jsem měla původně obavy, jakým sendvičovým způsobem se obě kultury propojí, nakonec si všichni, vystupující i publikum, experimentální kombinaci i nestárnoucí cestopis Haranta z Polžic a Bezdružic opravdu užili. Pořadatelé umožnili, aby si mohli návštěvníci koncertu prohlédnout nástroje a potkat se s hudebníky. Z koncertu si mohli také odnést novou nahrávku.

Festival Lípa Musica: Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země
21. září 2024, 19:00 hodin
Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba Staršího

Program:
Agha Mo´men (cca 1525–1600): Tasbih-i Mistri, MSS s. 317
Agha Mo´men: Nour
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus
Kryštof Harant: Credo
Anonym (16. stol.): Naqsh Dar Bazm-e Del, báseň od Hafeze (1315–1390), MSS s. 314
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus
Kryštof Harant: Kyrie
Kiya Tabassian (1976): Namaz-e Sham-e Ghariban, báseň od Hafeze
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus
Kryštof Harant: Gloria
Shishtari Murad (?–1688): Chashm-e Mast
Shishtari Murad: Huseyni Agir Semai
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus
Kryštof Harant: Sanctus
Kâsebâz-i Misri (16. stol.): Pishref-i Misri&Sama´i, MSS, s. 316-319
Seyyid Seyfullah (16. stol): Bu Ashk Bir Bahri Ummandir, Nihavend ilahi, MSS, s. 318
Kryštof Harrant: Maria Kron
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus
Kryštof Harant: Agnus Dei
Paschal de l´Estocart (cca 1538– po 1587) / Ali Ufki (1610–1675): Žalm 4 / Mezmur 2&4
Kryštof Harant (arr. Jaroslav Pelikán) / Gazi Giray Han (1554–1607): Dies est laetitiae / Mâhur Pesrev, Edvar-i Musiki
Anonymus (16. stol.): Benešovský kancionál
Otce Buoha nebeského/ Dar Nazar Baziye Ma, báseň od Hafeze

Účinkující:
Cappella Mariana
Vojtěch Semerád – umělecký vedoucí, koncepce, tenor
Hana Blažíková, Barbora Kabátková – soprán
Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub – tenor
Jaromír Nosek – bas
Constantinople (Kanada)
Kiya Tabassian – umělecký vedoucí, setar, zpěv
Didem Başar – kanun
Neva Özgen – kemenče
Patrick Graham – perkuse
Saša Rašilov – recitace

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments