Car lesů: Tyrrellův Janáček podruhé

Britský muzikolog John Tyrrell (1942–2018) byl specialistou na českou klasickou hudbu. Narodil se v dnešním Zimbabwe, studoval na univerzitách v Kapském Městě, Oxfordu a Brně. Od roku 1976 působil na univerzitě v Nottinghamu (v roce 1996 byl jmenován profesorem), v letech 2000–2008 na univerzitě v Cardiffu. Jako externí spolupracovník působil též v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 2002 obdržel čestný doktorát. Ten má i z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění. V lednu 2018 získal cenu Classic Prague Award jako „mezinárodní vyslanec české hudby“. V letech 1996–2000 byl výkonným editorem nového vydání nejrozsáhlejšího hudebního slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians (2001; 29 svazků). Sám je autorem řady publikací o české hudbě a především o životě a tvorbě Leoše Janáčka (1854–1928). Česky byla knižně publikována Tyrrellova souhrnná monografie Česká opera (Czech Opera, 1988; česky 1991–1992, přeložil Mirek Čejka). Tyrrel je dále mimo jiné spoluautorem katalogu Janáčkova díla z roku 1997 (Janáček’s Works. A Catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček) a autorem publikací Leoš Janáček: Káťa Kabanová (1982) a Janáček’s Operas: A Documentary Account (1992). Do angličtiny přeložil Janáčkovy dopisy Kamile Stösslové a paměti Zdenky Janáčkové. S dirigentem sirem Charlesem Mackerrasem, dalším slavným a významným propagátorem a znalcem české hudby a Janáčka především, rekonstruoval původní verzi opery Její pastorkyňa z roku 1908. Podílel se také na kritické edici opery Z mrtvého domu.

Vedle řady studií a článků je vyvrcholením Tyrrellova celoživotního zájmu o osobnost Leoše Janáčka obsáhlá dvoudílná práce, která platí za zásadní janáčkovskou monografii/biografii, již dnes nemůže minout nikdo, kdo se skladatelovou tvorbou hlouběji zabývá. První svazek Janáček: Years of a Life. Volume 1 (1854–1914): The Lonely Blackbird vyšel v roce 2006; o rok později následoval svazek druhý Janáček: Years of a Life. Volume 2 (1914–1928): Tsar of the Forests. První, téměř tisícistránkový svazek, vyšel v překladu Tomáše Suchomela na podzim roku 2018, krátce po Tyrrellově smrti 4. října 2018, pod názvem Janáček I. Osiřelý kos (1854–1914). John Tyrrell na české verzi své knihy s překladatelem a nakladatelstvím Host úzce spolupracoval a připsal do ní zvláštní předmluvu. První svazek zahrnuje Janáčkův život a tvorbu do jeho šedesátin, svazek druhý Janáček II. Car lesů (1914–1928), vydaný na sklonku roku 2021, se věnuje Janáčkovým vrcholným letům od šedesátin až do jeho úmrtí. V tomto období vznikly opery Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příběhy lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, symfonické skladby Taras Bulba a Sinfonietta, oba smyčcové kvartety či Mša glagolskaja.

Jednotlivé kapitoly jsou dvojího typu: chronologické a kontextuální. K tomuto rozdělení autor v prvním dílu poznamenává: „Chronologické kapitoly předkládají čtenáři přímočaré vyprávění, které je po většinu času dávkováno tempem jednoho roku na kapitolu, třebaže dřívější roky (pro něž informací není tolik) jsou zpravidla shrnuty po několika do jediné kapitoly, kdežto pozdější roky plné událostí (ve druhém svazku) bývá potřeba rozdělit mezi více kapitol. Pokud jde čtenáři pouze o chronologické vylíčení Janáčkova života, může se prostě zaměřit jen na tyto kapitoly a všechno ostatní přeskakovat.“ Po celé knize jsou pak porůznu rozesety kapitoly zaměřené blíže na konkrétní témata a zabývající se vždy jen některými stránkami Janáčkova života, jeho osobnosti a hudby, prostředím, mentory či nepřáteli; poskytují tedy kontext a podrobnější vysvětlení. Tyto kapitoly jsou podle autora „kratší a mají zajímavější názvy“, ve druhém svazku jsou to například: Max Brod: přítel a stoupenec s vlastní hlavou, Proč to s Broučkem trvalo tak dlouho, Měl Janáček opravdu dnu?, Janáček a programní hudba, Jak skládal Janáček opery, Hudba jako autobiografie, Janáček a modernismus, Janáček a leitmotivy, Konvence v Janáčkových operách, Žánr v Janáčkových operách a jiné. Kapitoly o Janáčkových finančních poměrech zpracoval muzikolog Jiří Zahrádka, který stojí také za odbornou revizí českého vydání Tyrrellova díla, kapitolu o Janáčkově smrti napsal Stephen Locke.

Vedle podrobného životopisu sleduje autor v druhém svazku nejen Janáčkovu životní etapu označovanou jako „velké stáří“ a vznik jeho vrcholných děl, vztah s Kamilou Stösslovou, rodinné a finanční poměry, znalosti oper českých i světových a další hudby, ale mapuje také Janáčkovy postoje ke vzniku svobodného Československa nebo k současnému umění. Nechybí ani zlom v jeho kariéře, tedy uvedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle v roce 1916, dvanáct let po brněnské premiéře, a její uvedení ve vídeňské Dvorní opeře v roce 1918. Tyto dvě události konečně Janáčka prosadily do domácího i mezinárodního povědomí a byly impulzem k jeho další plodné tvorbě.

Už při zběžném prolistování a pročtení obsahu musí čtenář užasnout, jak podrobně autor Janáčka zmapoval. A což teprve, když se do knihy začte. Tyrrell totiž čtenáře ze zřetele neztrácí – kniha je sice určena spíše opravdovým janáčkovským nadšencům a hudebním znalcům, už pro ten rozsah možná běžnějšího čtenáře odradí (ten raději sáhne třeba po základní, daleko stručnější české monografii od Jaroslava Vogela). Ale pokud se odradit nenechá, bude překvapen přístupností Tyrrellova textu.

V závěrečné 57. kapitole druhého svazku, nazvané Janáček stopadesátiletý, John Tyrrell píše: „Jako skladatel se Janáček prosadil pozdě, teprve v roce 1916, kdy už měl po šedesátce. V letech, která mu byla dopřána, než roku 1928 zemřel, však jeho hvězda zářila stále jasněji. Na sklonku života tak vyprodukoval dechberoucím tempem řadu mistrovských děl (a když zemřel, měl už navíc prakticky hotovou i další operu a smyčcový kvartet), hudební veřejnost ho poznala jako osobitého a originálního starého pána, účastníka vlastních premiér i několika mezinárodních festivalů, a jeho vydavatelé doma i v zahraničí dělali, co mohli, aby se jim jejich investice do hukvaldského rodáka co nejrychleji vracely.“ A proč podle Tyrrella trvalo tak dlouho prosazení Janáčkových oper mezi nejčastěji prováděná díla dvacátého století? Důvodem je „částečně skutečnost, že byly zkomponovány na libreta v češtině, a nikoli v některém z hlavních evropských jazyků, a dílem také politické a historické okolnosti, které ve dvacátém století Československo postihly. Největší překážkou byla ovšem Janáčkova originalita, která posluchače nepřestává vyvádět z míry a zneklidňovat. Zjevná je nepochybně už z toho, jaká témata si pro své opery volil, ještě více však z jeho přístupu k hudbě a z jeho vztahu ke světu, který ho obklopoval. Jak napsal v roce 1924: ,Pravím, že [hudba] nic neznamená, dokud není zabodnut[a] v životě, v krvi, v prostředí. Jinak hračkou, která se nemusí cenit.‘“

Předností Tyrrellova Janáčka je nejen přístupnost textu, ale také kompozice – čtenář může podle zájmu vybírat a studovat jednotlivá témata či období a nikoli číst od začátku do konce. Kapitoly jsou tomu uzpůsobeny tak, že si pokud možno vystačí samy o sobě. A to i za cenu příležitostných opakování. Užitečné jsou také odkazy na další kapitoly. Vedle poznámek a bibliografie nechybí ani obrazová příloha, jmenný rejstřík a rejstříky Janáčkových skladeb a literárních textů.

Světoznámý operní režisér David Pountney, milovník české opery a Janáčka především, význam Tyrrellovy knihy i Janáčka shrnul lapidárně takto: „Není významnější operní skladatel než Janáček. A není tedy ani významnější kniha o opeře než tato.“