Carmen oděná do klasiky v Olomouci okouzlila

  1. 1
  2. 2

Dočetla jsem se v programu, že si olomoucké obecenstvo na novou inscenaci Bizetovy Carmen muselo tentokrát počkat dlouhých 23 roků. A že čekalo se zvědavostí a napětím, o tom svědčilo zcela zaplněné hlediště na obou představeních, která jsem viděla. Milovníky experimentů a moderních inscenací musím hned v úvodu zklamat – olomoucká Carmen je klasická, prostě Carmen taková, jakou si ji představují milovníci opery na celém světě.


V úvodu musím přiznat, že jsem byla hodně nadšená scénou Jaroslava Milfajta – dva půlkruhové bloky s řadami laviček nad sebou byly režisérem inscenace Michaelem Tarantem velice důmyslně využívány celý večer – nejprve jako náměstí a východ z továrny, potom jako zadní část hostince, či hory po stranách jeviště svírající údolí, aby se v závěru proměnily v hlediště arény, kde zády k obecenstvu vytvořil sbor skvělou kulisu koridě, zatímco se v přední části probíhalo závěrečné drama. Pokud si ještě představíte kostýmy Kláry Vágnerové s mnoha španělskými prvky, rozehraje se před vámi opravdu skvělé představení!
Na čtvrteční veřejné generální zkoušce se jako Carmen představila Barbora Polášková. Milovníky oper její jméno zcela jistě překvapí, protože tato mladá dáma rolí Carmen vlastně startuje sólovou operní dráhu! A má můj velký obdiv, protože ji zvládla obdivuhodně pohybově, herecky i pěvecky! Drobná pěvecká zaváhání v závěru opery přičítám jednak nezkušenosti, jednak dopolednímu zpívání v tropickém vedru. Já doufám, že o ní v budoucnosti ještě uslyšíme a že tato Carmen bude jejím prvním nastudováním v řadě dalších. Premiérová Carmen patřila již rok ohlašované a napjatě očekávané hvězdě večera Janě Wallingerové, sólistce ND Brno. Ti z vás, kteří ji znají především z Brna, či z hostování na naší první scéně, mi mohou jen závidět, že jsem měla to štěstí vidět a hlavně slyšet její debut v této roli! Já tuto dámu hodně obdivuji a sleduji už dlouhou dobu při svých vyjížďkách do brněnského divadla a Carmen, zdá se, bude novým milníkem v její pěvecké kariéře. Pěvecky i herecky dokonalý výkon! Ti z vás, kteří jste si na webun Opera Plus přečetli její předpremiérový rozhovor (najdete jej zde) vězte, že nakonec zvládla nejen tanec, ale pokořila i kastaněty. Rozhodně si nenechám ujít i její slíbenou brněnskou Carmen v příští sezóně. Zatímco obě hlavní představitelky účinkují v této inscenaci jako hosté, role Dona Josého je plně obsazena kmenovými sólisty. Ve čtvrtek byl partnerem Barbory Poláškové Petr Martínek. Velice mile mě překvapil tím, jak se mu podařilo tuto roli odzpívat a nejen to! Také skvěle zahrát. Jeho hlas je sice vhodnější pro méně vypjaté tenorové party, ale přece jen je z něj cítit mnohaletá zkušenost, takže konečný výsledek byl výborný. Na velkých rozpacích jsem osobně naopak z Dona Josého v podání Jakuba Rouska. Jako milovnici oper, která nevynechá jedinou příležitost zajít do jakéhokoliv divadla na operní představení mě fascinuje, jak si může technicky prozatím málo vybavený zpěvák troufnout na role tohoto formátu. Nedostatečná technika s sebou přináší jak intonační, tak dechové nedostatky a mě osobně pak nikterak neuspokojí ani případně dobře zazpívané výšky. Také i proto, že se nelze vždy spolehnout, jak se tóny „zadaří“ a zda vůbec zazní tak, jak by měly. Je nesmírná škoda, že si tento mladý muž bere na svá bedra takovéto velké a obtížné úkoly. Možná by jeho skvěle disponovanému vysokému hlasu prospěla delší doba „zrání“ k technicky náročným rolím. Každopádně jeho hlas ve středních polohách při premiéře hodně zanikal ve zvuku orchestru a byl bez jakéhokoliv lesku a zajímavé tenorové barvy. Čas ukáže, zda se mu podaří přece jen tuto roli ještě pěvecky i herecky vylepšit. Pokud jsem se zmínila o zvuku orchestru, musím vzdát okamžitě hold dirigentovi Petru Šumníkovi, protože výkon orchestru byl jedinečný a co chci hlavně podtrhnout byla skvělá dynamika! Pokud se ještě podaří poněkud zrychlit ve scéně z hospody Lillas Pastii z hanáckého na španělské tempo, bude celkový dojem dokonalý. Rozhodně byla tentokrát hudba služkou zpěváků a ne naopak! Toreador Escamillo ve čtvrtek byl v podání Davida Szendiucha vynikající, stejně jako ten premiérový Jakuba Kettnera. Ten mě velice potěšil dokonalou dynamikou. Dále mě hodně potěšilo precizní pěvecké nastudování menších rolí v podání Ondřeje Doležala (El Dancaïro), Ondřeje Koplíka (El Remendado), Barbary Sabelly (Frasquita) a Václavy Krejčí Houskové (Mercedes), jejichž všechny ansámbly uchu posluchačů prostě musely jen lahodit, překrásně spolu barevně ladily. Čtvrteční Micaela Ley Vítkové byla suverénně zvládnutou rolí po všech stránkách. Stejně tak i premiérová v podání Eleny Gazdíkové byla pěvecky i herecky dokonalá! Jen mě trošičku mrzelo, že je tato postava celkově opět vykreslena jako naivní venkovanka. Myslím, že jedna dobře mířená facka obtěžujícím vojákům namísto svlékání a osahávání hned v jejím úvodním vstupu by tuto ženu přece jen postavila do naprosto odlišného světla. (Vzpomínala jsem s vděčností na Barbaru Fritolli, která při přímém přenosu Carmen z MET tuto postavu velice hájila a snažila se ji vymanit z ustálených klišé venkovské naivky a postavit ji spíše do pozice mladé milující ženy, která kvůli své lásce je schopna podstoupit hodně nepříjemné zkoušky. Je statečná a oddaná, ne však nějak naivní, s čímž já osobně plně souhlasím. Ale samozřejmě vedení jednotlivých postav je věcí názoru a diskuze.)
Inscenaci jako takové nemám ale víceméně co vytknout. Je třeba pochválit také sbor. Nejen po pěvecké stránce byli skvělí, ale všichni vytvořili ve sborových scénách také akční kulisu. Rozhodně se nové nastudování Carmen stane vítaným pokušením, jak strávit v Moravském divadle v Olomouci nejeden příjemný večer.


Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (MD Olomouc)

[yasr_visitor_votes postid="16794" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
15 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments