Carmen z La Scaly live v kinech: Bravo!

Hodně dlouho předem se o přípravě této premiéry Carmen psalo, hodně dlouho předem se spekulovalo, jaká bude. Není divu v případě tak notoricky známého operního titulu, kdy své ideály o tom, jak by měl vypadat, má snad každý. Navíc každoroční zahájení nové sezóny v La Scale (Spettacolo inaugurale della Stagione 2009/2010), tentokrát spojené právě s touto premiérou Carmen, je prakticky stejně ostře sledovanou událostí nejen kulturní, ale i společenskou, jako tomu je třeba v newyorské Metropolitní opeře.

Podobně jako tomu bývá v La Scale (skoro) vždy, i k přípravě této premiéry byly sezvány osobnosti zvučných jmen v čele s Jonasem Kaufmannem a Erwinem Schrottem. Do titulní role byla obsazena gruzínská mezzosopranistka Anita Rachvelishvili a jako Micaela Adriana Damato z Argentiny. Coby Mercedes dostala další příležitost v tomto prestižním operním domě Slovenka Adriana Kučerová. K hudebnímu nastudování byl povolán Daniel Barenboim, režií pověřena Emma Dante.

Právě jméno režisérky Emmy Dante, velmi originální a uznávané tvůrkyně současného italského divadla, propíraly nejen italské noviny dopodrobna řadu týdnů před premiérou. Dante se totiž netajila tím, že na Bizetovu Carmen má svůj osobitý pohled. Že tato Carmen nebude zrovna v klasickém balení, dávaly tušit i před časem zveřejněné návrhy scény, stejně jako i záběry ze zkoušek.

A jaká byla skutečnost? Příchod Daniela Barenboima za dirigentský pult působil tak trochu neohrabaně, možná až mírně komicky, když se mu dlouho nedařilo patřičně zkáznit židli, na kterou chtěl usednout. Ale hned s prvními tóny předehry člověk vzdychnul. Prostě Pan Dirigent. Z partitury jakoby si vybíral pouze skutečné třešničky na dortu a vše ostatní nechal jen prostě plynout, pod dohledem svého neuvěřitelného charisma. Stačí se podívat na tento záznam zkoušky:

Často docela originální tempa, na řadě míst vypíchnuté smyčce, skvěle hudebně vygradované jednotlivé scény. Něco takového se hned tak neslyší.

Vskutku originální režie Emmy Dante je působivým, mistrovsky vyváženým mixem stylizovaného a realistického divadla, které klade velký důraz na výtvarnou a pohybovou stránku věci, ale i herectví zdaleka nejen protagonistů. Stačí si jen vzpomenout na trojici sedících postarších mužů se zakloněnou hlavou s pootevřenými ústy, jakoby klimbajících, ale ovívajících se vějíři. Anebo závěrečný sbor s rudými šátky, přehozenými přes hlavu. Režisérka předvedla nesmírný cit pro skvělé symbolické vyjádření té které situace či nálady. Na tradičně založenou Itálii sice docela odvážná koncepce, ale při závěrečné děkovačce se zdálo, že po delším přetahování rozdílných názorů nakonec přece jen nad bučením převládlo volání bravo.

A sólisté? Nebyl mezi nimi vyloženě slabý výkon. Anita Rachvelishvili jako Carmen je pro mě objevem. Ačkoli osobně mám v této roli raději tmavě zabarvené hlasy a ten její takový není, přesto mě uchvátil. Živočišně barevný, vyzývavě přitažlivý, plný vášně a emocí. Jonas Kaufmann na mě oproti svým dřívějším výkonům v roli Dna Josého působil z počátku tak trochu mdle, možná se na něm podepsala indpispozice těsně před premiérou, kdy nebylo jasné, zda ji vůbec bude zpívat. Velmi brzy se ale dostal do své kůže a předvedl neméně špičkový výkon, než kdy jindy před tím. Třeba známá „květinová árie“ se v tak procítěném podání jen tak neslyší, a to ani ze studiových nahrávek.

Adriana Damato coby Micaela začala velmi dobře a jejímu zpěvu nejde prakticky nic vytknout. Přesto se mi hlavně v třetím dějství zdálo, že ji prostě chybí ono nepopsatelné fluidum, které dělá výkon velkým. Oproti ostatním byla také tak trochu toporná herecky.

Ovšem Erwin Schrott si na svém Escamilovi doslova smlsnul. Jakoby tuhle ne zrovna lehkou roli zpíval jen tak mimochodem, s pevně posazenými plnými výškami a obdivuhodně širokou výrazovou škálou. Myslím, že za poslední rok dva na sobě udělal ohromný kus práce. Za zmínku stojí určitě i slovenská naděje Adriana Kučerová, jejíž Mercedes se rozhodně mezi zbývajícími, bez výjimky výbornými sólisty v menších rolích neztratila.

Co říci závěrem? Je to jednoduché: Skutečně vynikající Carmen. Bravo! A sluší se také za technicky bezchybný přímý přenos vyjádřit díky společnosti Palace Cinemas.