Jiří Pokorný: Poptávka po baletní klasice je všude

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvádí pravidelně dva nové baletní tituly ročně. Kromě klasiky ovšem nabízí i představení zcela jiného typu, mnohá z nich jsou mimořádná tematicky i svým ztvárněním. Za všechny jmenujme například baletní představení Maryši – námětem, zpracováním i výkony se vymykající standardům. Často se balet výrazně podílí i na kvalitních muzikálových představeních – například v hororové Čachtické paní. Letošní sezónu zahájil soubor ovšem mírumilovně prestižním klasickým titulem – Čajkovského Šípkovou Růženkou, v originále Spící krasavicí. Šéf souboru Jiří Pokorný předložil publiku více než kvalitní představení osvěžené jiným pohledem a několika novinkami. A Divadlo J. K. Tyla v Plzni se tak stalo jediným v republice, které má na repertoáru současně všechny tři baletní tituly Petra Iljiče Čajkovského. Labutí jezero, Louskáčka a nově Šípkovou Růženku.

Uvedl jste na plzeňskou scénu nově Šípkovou Růženku. Velkou klasiku, časově náročný balet, který se úpravám zřídkakdy vyhne. Jak jste přistupoval ke škrtům a jak je obtížné vybrat čísla, která se do konečné verze nevejdou?

Šípková Růženka patří mezi takzvané číslované balety, takže škrty se například objevily v jednotlivých sólových variacích vil, které jsme tímto zredukovali, ale hlavně dozná změny naše inscenace zkrácením celého divertissiment v posledním jednání, kde jsme nechali naplno vyniknout překrásnému pas de deux hlavního páru. Tím, že jsme se snažili z původního tříhodinového baletu vytvořit podívanou, lahodící jak oku, tak hudebnímu vnímání s větším spádem obsahu a obohatit choreografickou stránku ve virtuoznějším duchu, jsme si mohli dovolit vypustit již zmíněné některé sólové výstupy, které neposouvají děj a naopak některá hudební čísla jsme použili pro vstup nových postav, například pletařek.

Co vy osobně si od dalšího klasického titulu v Plzni slibujete?

Všude po světě je velká poptávka po klasickém repertoáru. Uvědomujeme si to a plzeňské divadlo může být hrdé na to, že jsme schopni nabídnou letos již čtyři klasické tituly. Šípkovou Růženkou jsme docílili spolu s Louskáčkem a Labutím jezerem trilogie všech Čajkovského baletních děl. Kromě nich máme na repertoáru i Délibesovu Coppélii. Růženka se na plzeňské jeviště vrací po dvaceti letech. Je to tedy pro další generaci diváků i tanečníků. V Čechách se objevovala klasická verze z devatenáctého století pouze s menšími úpravami a zná ji tedy i celá taneční obec. Chtěli jsme se toho vyvarovat. Ze dvou důvodů. Jednak jsme chtěli připravit novou inspirativní práci pro tanečníky. Choreograf Jiří Horák je podle mého názoru jedním z nejkompetentnějších nových českých choreografů klasického tanečního slovníku. A druhý důvod obměny je ten, že ačkoliv se přikláníme ke klasickému baletu a známému dílu, chceme přinést nový pohled právě v choreografické části. Protože vývoj jde dopředu nejen ve sportu a technice, ale i ve výrazových prostředcích tanečního umění.
Možná, že se mění prostředky, ale co se nemění, je podstata baletního umění. Balet je emoční záležitost, má v divákovi vzbuzovat pocity, které pomáhají utvářet jeho názory na svět, myšlení a cítění nejen vůči umění, ale i ve vztazích obecně. Proto divadlo vychovává diváka, není to jen ´spotřební průmysl´. Z toho vyplývá, že divadlo má hledat jiné náhledy na život, být přitom srozumitelné a neustrnout.


Čemu přičítáte vy osobně poptávku po klasickém baletu?

Jako ostatně vše v historii, poptávka po klasice se vrací dle mého názoru nejen proto, že diváci předpokládají, co mohou očekávat, ale věří, že nebudou zklamáni z jiného zpracování. Často se ve velké míře stává, že ve snaze dát příběhu nový punc dostává samotný děj nové rozměry, které již nijak nesouvisejí s původní myšlenkou a dopadem, v jakém bylo dílo tvořeno. Lepší je pak tvořit zcela novou původní věc. Na druhou stranu si myslím, že kdyby v současnosti někdo oslovil Smetanu či Čajkovského, nebyli by zásadně proti d původní verze skladby vložit nový obsah a tím jej aktualizovat do dnešních problémů, vztahů a vizí jiné společenské morálky.

Baletní soubory se pravidelně a poměrně často obměňují. V Plzni se nové tváře baletního sboru objevily právě v Šípkové Růžence. Plzeňský soubor má ve svých řadách výborné sólisty. O to obtížnější jistě je jim najít nové kolegy. Je těžké objevit dobré tanečníky?

Při hledání nových členů souboru se nespoléháme jen na konkurz, ale chceme vidět tanečníky i při práci na jevišti. Nabíráme čerstvé absolventy z konzervatoří v celé republice a také se díváme po ostatních divadlech. Přicházejí sem proto i lidé se zkušenostmi z jiných divadelních scén.
Recenzi nové inscenace Čajkovského baletu Šípková Růženka v Plzni jsme přinesli před nedávnem – najdete ji zde.
fota z inscenace Šípkové Růženky: M.Kolafová

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na