Jiří Pokorný: Poptávka po baletní klasice je všude

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvádí pravidelně dva nové baletní tituly ročně. Kromě klasiky ovšem nabízí i představení zcela jiného typu, mnohá z nich jsou mimořádná tematicky i svým ztvárněním. Za všechny jmenujme například baletní představení Maryši – námětem, zpracováním i výkony se vymykající standardům. Často se balet výrazně podílí i na kvalitních muzikálových představeních – například v hororové Čachtické paní. Letošní sezónu zahájil soubor ovšem mírumilovně prestižním klasickým titulem – Čajkovského Šípkovou Růženkou, v originále Spící krasavicí. Šéf souboru Jiří Pokorný předložil publiku více než kvalitní představení osvěžené jiným pohledem a několika novinkami. A Divadlo J. K. Tyla v Plzni se tak stalo jediným v republice, které má na repertoáru současně všechny tři baletní tituly Petra Iljiče Čajkovského. Labutí jezero, Louskáčka a nově Šípkovou Růženku.

Uvedl jste na plzeňskou scénu nově Šípkovou Růženku. Velkou klasiku, časově náročný balet, který se úpravám zřídkakdy vyhne. Jak jste přistupoval ke škrtům a jak je obtížné vybrat čísla, která se do konečné verze nevejdou?

Šípková Růženka patří mezi takzvané číslované balety, takže škrty se například objevily v jednotlivých sólových variacích vil, které jsme tímto zredukovali, ale hlavně dozná změny naše inscenace zkrácením celého divertissiment v posledním jednání, kde jsme nechali naplno vyniknout překrásnému pas de deux hlavního páru. Tím, že jsme se snažili z původního tříhodinového baletu vytvořit podívanou, lahodící jak oku, tak hudebnímu vnímání s větším spádem obsahu a obohatit choreografickou stránku ve virtuoznějším duchu, jsme si mohli dovolit vypustit již zmíněné některé sólové výstupy, které neposouvají děj a naopak některá hudební čísla jsme použili pro vstup nových postav, například pletařek.

Co vy osobně si od dalšího klasického titulu v Plzni slibujete?

Všude po světě je velká poptávka po klasickém repertoáru. Uvědomujeme si to a plzeňské divadlo může být hrdé na to, že jsme schopni nabídnou letos již čtyři klasické tituly. Šípkovou Růženkou jsme docílili spolu s Louskáčkem a Labutím jezerem trilogie všech Čajkovského baletních děl. Kromě nich máme na repertoáru i Délibesovu Coppélii. Růženka se na plzeňské jeviště vrací po dvaceti letech. Je to tedy pro další generaci diváků i tanečníků. V Čechách se objevovala klasická verze z devatenáctého století pouze s menšími úpravami a zná ji tedy i celá taneční obec. Chtěli jsme se toho vyvarovat. Ze dvou důvodů. Jednak jsme chtěli připravit novou inspirativní práci pro tanečníky. Choreograf Jiří Horák je podle mého názoru jedním z nejkompetentnějších nových českých choreografů klasického tanečního slovníku. A druhý důvod obměny je ten, že ačkoliv se přikláníme ke klasickému baletu a známému dílu, chceme přinést nový pohled právě v choreografické části. Protože vývoj jde dopředu nejen ve sportu a technice, ale i ve výrazových prostředcích tanečního umění.
Možná, že se mění prostředky, ale co se nemění, je podstata baletního umění. Balet je emoční záležitost, má v divákovi vzbuzovat pocity, které pomáhají utvářet jeho názory na svět, myšlení a cítění nejen vůči umění, ale i ve vztazích obecně. Proto divadlo vychovává diváka, není to jen ´spotřební průmysl´. Z toho vyplývá, že divadlo má hledat jiné náhledy na život, být přitom srozumitelné a neustrnout.

Čemu přičítáte vy osobně poptávku po klasickém baletu?

Jako ostatně vše v historii, poptávka po klasice se vrací dle mého názoru nejen proto, že diváci předpokládají, co mohou očekávat, ale věří, že nebudou zklamáni z jiného zpracování. Často se ve velké míře stává, že ve snaze dát příběhu nový punc dostává samotný děj nové rozměry, které již nijak nesouvisejí s původní myšlenkou a dopadem, v jakém bylo dílo tvořeno. Lepší je pak tvořit zcela novou původní věc. Na druhou stranu si myslím, že kdyby v současnosti někdo oslovil Smetanu či Čajkovského, nebyli by zásadně proti d původní verze skladby vložit nový obsah a tím jej aktualizovat do dnešních problémů, vztahů a vizí jiné společenské morálky.

Baletní soubory se pravidelně a poměrně často obměňují. V Plzni se nové tváře baletního sboru objevily právě v Šípkové Růžence. Plzeňský soubor má ve svých řadách výborné sólisty. O to obtížnější jistě je jim najít nové kolegy. Je těžké objevit dobré tanečníky?

Při hledání nových členů souboru se nespoléháme jen na konkurz, ale chceme vidět tanečníky i při práci na jevišti. Nabíráme čerstvé absolventy z konzervatoří v celé republice a také se díváme po ostatních divadlech. Přicházejí sem proto i lidé se zkušenostmi z jiných divadelních scén.

www.djkt-plzen.cz