Čarostřelec v rakouském Garsu

  1. 1
  2. 2

V Dolních Rakousích, asi slabou hodinku jízdy od jihočeských hranic, se nachází romantické údolí zvané Kamptal, podle řeky Kamp, která se vlévá do Dunaje. Zalesněné okolní kopce jsou zdobeny romantickými monumentálními stavbami hradů, některé jsou v zachovalém stavu, z jiných zbyly zříceniny. Jedna taková se nachází na vršku nad malým městečkem Gars am Kamp.Před dvaceti pěti lety zde český režisér Karel Drgáč, žijící v Rakousku, založil letní operní festival. Pod jeho vedením a v jeho režiích a scéně se zde každoročně uváděla jedna operní inscenace v několika reprízách. Při operních představeních Drgáč (po tři léta první ředitel samostatné Státní opery Praha) hojně využíval českých pěvců i muzikantů. Dodnes vzpomínám třeba na velmi pěkné a hudebně kvalitní provedení Prodané nevěsty pod vedením dirigenta Ivana Paříka před pěti lety. Až do loňského roku navštívilo operní představení na hradním nádvoří tři sta šedesát tisíc diváků. Tato éra však loni skončila a od letošní sezony je festival pod úplně novým vedením. Jako intendant zde nyní působí známý vídeňský dirigent Johannes Wildner, který začínal svoji kariéru u Vídeňských filharmoniků a mimo jiné byl v letech 1994–1995 šéfdirigentem ve Státní opeře Praha. Na prostorném nádvoří hradu je postavena veliká tribuna pro tisíc tři sta diváků. Zadní prospekt úzkého, ale širokého jeviště tvoří stěna hradního paláce a orchestr je umístěn zcela vpravo pod otevřenou dřevěnou zastřešenou stavbou, hlediště není nikterak uměle ozvučeno a má na takovou velikost docela dobrou akustiku.Weberův Čarostřelec (premiéra v Berlíně 1821 a u nás ve Stavovském divadle ve stejném roce) je v německy mluvících zemích podobně oblíbeným a kultovním titulem jako u nás Prodaná nevěsta. Inscenátoři u tohoto díla, obzvláště v případě otevřených letních scén, málokdy sahají k nějakým novátorským přístupům. Nové vedení v rakouském Garsu vsadilo na jiné, ne klasické pojetí, možná ve snaze se odlišit od minulé éry festivalu, a inscenováním pověřilo mladého rakouského režiséra Georga Schütkyho (studoval v Berlíně u známých avantgardních režisérů Konwitschneho a Neuenfelse).

Děj opery se dle libreta odehrává v našich šumavských hvozdech po skončení ničivé třicetileté války roku 1648. V Garsu je to ale jinak. Usadivší se diváci mohli před sebou vidět jen několika málo kulisami zastavěnou scénu (výprava, kostýmy a masky Christina Schmitt), uprostřed byl o ponurou hradní stěnu opřen žebřík vedoucí k vysunutému balkonku v druhém patře. Na samém vršku čelní zdi pak byla postavena jednoduchá dřevěná konstrukce. Těsně před začátkem představení se začaly v jevištním prostoru pohybovat zubožené a do šedivých kostýmů oblečené postavy mužů a žen, které svojí mimikou připomínaly psychicky narušené lidi z blázince (zřejmě asociace zdeptaného a zuboženého obyvatelstva po válce), celý tento kompars byl do posledního člena herecky a pantomimicky perfektně rozehraný.Na plechové, červeně namalované maringotce s nápisem Pech und Schwefel (Smůla a síra) na straně jedné a Fortuna na druhé přijíždí Eremit (Poustevník) a shora vylévá na žíznivý dav z kanystru vodu.Eremit je oblečen do moderního modrého obleku a předvádí pohyby cvičení tai chi. Probíhá střelecká soutěž, ovšem pouze s luky a šípy, ve které sedlák Kilián poráží mysliveckého mládence Maxe. Jiný, proradný myslivec Kašpar nešťastnému Maxovi podává svoji pušku (mimochodem je to jediná flinta, která se v myslivci se hemžící opeře vyskytuje), aby sestřelil vysoko letícího orla. Podaří se a překvapený Max chce od něho čarovné střely. Tím se dostává do jeho ďábelských spárů a spojení s černým myslivcem Samielem. Následující scéna v Agátině světničce je situována do oken a připojeného balkonu v hradní stěně, na kterém stojí Agáta.Režisér přidal novou zápletku, kdy se stává sedlák Kilián milencem Aničky a šplhá za ní po žebříku do okna. V pokračujícím ději je i díky noční atmosféře a nasvícení (Harald Michlits) působivá scéna lití čarovných kulí. Nad spoře oděnou mladou dívkou pronáší Kašpar svoje zaříkání za přítomnosti Samiela a postav v černých kápích. Po žebříku slézá pak dolů Max, aby se domohl kýžených čarovných kulí. V dalším obraze se Agáta za přítomnosti Aničky připravuje ke svatbě s Maxem. Dobrým nápadem je příchod mladé violoncellistky z orchestru, která svým sólem doprovází procítěně zpívanou Agátinu kavatinu. (Není to ale věc úplně nová, například před deseti lety jsem viděl něco podobného v Lipsku, kde krále Filipa při jeho slavné árii doprovázela také na scéně cellistka.) Přípravy na Agátino zkrášlení se konají v křesle pod dnes již neexistující kadeřnickou helmou za asistence kadeřníka – Samiela. Je zde kupodivu přítomen i Eremit. Na konci posledního dějství na střelecké slavnosti sedí v kadeřnickém křesle dokonce sám kníže Otokar a řídí Maxův zkušební výstřel. Ten střílí zkušební ránu čarovnou kulí, která naštěstí nezasáhne objevivší se Agátu, ale usmrcuje Kašpara spojeného s ďáblem Samielem. Nakonec je Maxovi na poustevníkovu přímluvu jeho spojení s temnými silami knížetem odpuštěno a po roční zkušební době si může vzít milovanou Agátu.Dirigent Johannes Wildner hudebně dílo nastudoval s vídeňským mládežnickým orchestrem Klangvereinigung Wien, který v nedávných letech v Garsu v inscenacích Rigoletta nebo Traviaty již vystupoval. Orchestr podal také díky vedení zkušeným dirigentem až na některé detaily standardní výkon.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat