Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA zve na intenzivní setkání s profesionály současného performativního umění

„Vzestup nekonvenčních a participativních formátů v performativním umění otevírá otázku, jak umělci přemýšlejí o roli publika i o své vlastní roli při přípravě nebo hraní díla. Možná také publikum usiluje o definování své vlastní role při návštěvě představení,“ vysvětluje motivaci pro organizování podobných setkání koordinátorka projektu, choreografka Katarína Brestovanská.

Akce je určena pro choreografy, tanečníky, performery, režiséry, dramaturgy, teoretiky, kritiky, interdisciplinární umělce, vizuální umělce, architekty, ale samozřejmě i pro samotné diváky a další, kteří mají zájem o zkoumání otázky: „Jaká je pozice tvůrců a publika v současném performativním umění?“ Na dané téma zkusí najít účastníci společně nový úhel pohledu, i z neperformativních perspektiv.

Proč je důležité divákům, ale i teoretikům a umělcům ukazovat, z jakých různých perspektiv se mohou dívat na současné umění, nejen to pohybové? Odpovídá opět Katarína Brestovanská: „Dnes nevedeme diváka za ruku. Nevysvětlujeme, co který aspekt v inscenaci nebo ve výstavě znamená. Současný divák i současný tvůrce jsou emancipované entity pracující s různými úrovněmi lidského vědomí a bytí. Sbližují se v nich mentální, kinestetické, vizuální a emocionální světy. Pokud se nezapojíme, nic nezískáme. Jak se však v tom všem orientovat?“

• Jakou odpovědnost má umělec-tvůrce za divákovo vnímání?
• Jakou odpovědnost na sebe naopak bere divák?
• Jaké nástroje můžeme použít k reflexi díla, abychom otevřeli prostor pro smysluplný rozhovor s umělcem, mezi sebou navzájem nebo v naší komunitě?

„Takové otázky si kladou současní choreografové, divadelníci a kurátoři, kteří hledají rovnováhu mezi osobní tvůrčí svobodou a respektem vůči divákovi a návštěvníkovi. Tanec a performativní umění prorůstá do veřejného prostoru, galerií, inscenace jsou čím dál častěji participativní a nabízejí divákům přímou fyzickou účast. Diváci často nevědí, jak na takovou výzvu či nabídku reagovat, umělci hledají cestu, jak se svým publikem pracovat tak, aby přijali pozvání do neprozkoumaných vod a necítili se přitom neznámým světem performing arts ohrožováni,“ říká Marie Kinsky, ředitelka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a iniciátorka projektu. „Naším záměrem je kultivovat vztahy mezi umělci a diváky i mimo divadla, poskytovat navigační rámec pro reflexi uměleckého díla a poskytnout vjemy a nástroje na aktivaci smysluplného dialogu,“ dodává.

Choreografické fórum je čtyřdenní kombo sestávající z návštěvy představení, teoretických a praktických workshopů, které posílí jak tvůrce, tak myslitele a pozorovatele. Je součástí mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu v Praze, workshopy a diskuse budou probíhat v anglickém jazyce.

Podrobný program:

So 5. 10. 2024:
19:00 | Sraz, Divadlo Archa+
20:00 | Antoine Defoort (FR): Elles Vivent (They Live), Divadlo Archa+

Ne 6. 10. 2024:
9:00–13:00 | Workshop Angela Conquet a diskuse, Kampus Hybernská, Blok E
14:30 | Tantehorse (CZ): Children U, city walk: Na Cibulce, Praha 5

Po 7. 10. 2024:
13:00–17:00 | Workshop Samuli Nordberg a diskuse , Kampus Hybernská, Blok E
18:00 | Jana Látalová, Marta Trpišovská, Lea Švejdová (CZ): Stojíme v pohnutí, Divadlo Archa+
20:00 | Martine Pisani & Michikazu Matsune (FR/AT): Kono atari no dokoka (Somewhere around here), Divadlo Archa+

Út 8. 10. 2024:
10:00–12:30 | Alice Chauchat: Museography Choreography (produkce SE.STA), Národní galerie Praha, Veletržní palác
14:00–18:00 | Workshop Branislava Kuburović a diskuse, Kampus Hybernská, Blok E

CENY

Standardní cena:
– 1 workshop: 300 Kč (zahrnuje 1 workshop a malé občerstvení)
– 2 workshopy: 550 Kč (zahrnuje 2 workshopy a malé občerstvení)
– 3 workshopy 750 Kč (zahrnuje 3 workshopy, malé občerstvení)
Zakoupit lze jednotlivé workshopy na GoOut.cz https://goout.net/cs/choreograficke-forum/szjmwix/
Upozornění: cena standardní účasti na workshopu je uvedena bez vstupenek na představení.

Detaily workshopů:

Workshop Situování pohledu diváka s Angelou Conquet
Taneční prostory tak, jak jsou specificky rozmístěné. Co vidíme, když se díváme na tanec? Jak ho vidíme? Odkud? Jaké další smysly a představy aktivuje? Proč? A kdo má právo rozhodovat o tom, jak ho vnímáme? Jinými slovy, co znamená být dobrým divákem tance a jaké další otázky a reflexe toto tázání vyvolává ve vztahu k našim ztělesněným identitám, tělesným představám a lokalizaci sounáležitosti?

S využitím tanečních děl představených na festivalu a pod vedením textů Donny Haraway, Isabelle Ginot, Karen Barad a Bojany Cvejić nabídne tento workshop výzvy a podněty k rozvoji partitur pro společné vnímání tance, forem aktivní pozornosti a záměru, které mobilizují kolektivní étos situovaného naslouchání, cítění a myšlení s tančícím tělem a skrze něj.

Workshop Prostor a dotek v digitální přítomnosti se Samuli Nordbergem
Zkoumání děje a intimity při zavádění digitálních technologií (medializovaného herectví) na jevišti. Cílem workshopu je prozkoumat dvě myšlenkové linie. První uvažuje o digitální technologii jako o nástroji pro přemisťování těl v prostoru. Druhá linie sleduje filozofickou diskusi o „uznání“ či „rozpoznání“ jiné osoby aplikovanou na performativní kontext, se zvláštním zaměřením na pojmy přítomnosti, doteku a děje v multimediálním prostředí.

Tyto linie zkoumání se proplétají prostřednictvím digitálního zařízení. Hlavním tématem workshopu je prozkoumat, zda by se digitální zařízení mohla stát spíše než pouhými platformami pro výměnu informací nástroji pro zkoumání prahů performativní situace.

S účastníky budeme zkoumat, jak nás digitální platformy nutí přehodnotit náš vztah k technologiím. Namísto vnímání technologických zařízení jako vnějších artefaktů používaných performery (nebo divadelníky) je cílem workshopu prozkoumat možnost, že performer je protézou technologie. Technologie není jen nástrojem, ale utváří a definuje svého uživatele.

Prostředí workshopu je třeba vnímat jako kolektivní výzkumnou laboratoř, kde účastníci společně zkoumají téma prostoru a doteku v digitální přítomnosti prostřednictvím vlastních uměleckých výzkumů, zájmů, konceptů či myšlenek.

Workshop Pospolitost a publikum s Branislavou Kuburović
Dílna je koncipována v návaznosti na představení choreografky Alice Chauchat Museography Choreography. Jedná se o projekt, který vznikl jako choreografická odezva na sbírkovou expozici 1939–2021: Konec černobílé doby ve Veletržním paláci (Národní galerie). Workshop nabízí prostor pro dialog a poskytuje konkrétní nástroje pro vyjádření našich afektivních reakcí jako diváků a tvůrců na myšlenky těla, archivu a sbírky, které projekt Alice Chauchat zkoumá.

„Workshop vychází z mého dlouhodobého výzkumu v oblasti paměťových studií a vztahů mezi výtvarným uměním a performancí. Ve své práci se zabývám rozlámanými komunitami a jejich roztříštěnými geografiemi a vzpomínkami, abych prozkoumala, jakým způsobem se zabýváme dějinami, pokud připustíme, že od našich kolektivních vzpomínek nelze očekávat, že se znovu shromáždí do ucelených narativů,“ uvádí lektorka.

Workshop bude zkoumat procesy ladění a „co-poïesis“ ve vztahu k choreografickým a kurátorským projektům, jejichž struktura sama o sobě překračuje hranice interpretací a vybízí k určitému opětovnému shromažďování materiálů, vyprávění a „nefunkčního společenství“ [J. L. Nancy]. Lze říci, že takové společenství se shromažďuje, aby sdílelo nemožnost, aby pozorovalo, mluvilo a naslouchalo tomu, co nemůžeme vědět o dějinách, které nás všechny nějak poznamenaly.

„Budu se zabývat myšlenkou ,wit(h)nessingu‘ (pojem rozvinutý B. L. Ettingerem), formou pospolitosti a spolubytí, která nabízí možnost opustit představu historie jako ,jistého způsobu poznání‘ (J. Butler v ,Brachově Eurydice‘, předmluva k Matrixial Borderspace, s. viii) a vytvářet nové konfigurace afektivity a jiný smysl vztahování se ke zjevným historickým ziskům a ztrátám. Myšlenka , wit(h)nessingu‘ uznává ztrátu a zároveň ji utváří jako pospolitost.“

Teoretické a praktické workshopy povedou:

Angela Conquet, nezávislá taneční kurátorka, vedoucí uměleckých projektů, výzkumná pracovnice a doktorandka na Melbournské univerzitě. Její dvacetiletá profesní kariéra zahrnuje tři kontinenty, Evropu, Austrálii a Kanadu. Přináší kurátorské, umělecké a produkční zkušenosti v oblasti scénických umění, festivalů, vedení umění, vydavatelství, umělecké politiky a propagace. Založila DanceHouse Diary – online archiv publikací, který založený na globálním mezioborovém přístupu cílící vyjádřit četné a jemné souvislosti mezi pohyblivým, politickým a sociálním tělem. Cílem jejího přístupu je aktivovat kreativní a specificky tělesné myšlení a představivost v souvislosti s tím, jak choreograficky ztvárňujeme své místo ve světě.

Branislava Kuburović, výzkumnice, pedagožka a teoretička v interdisciplinárních oborech performance a vizuální kultury. Její výzkum se zaměřuje na paměť a na umění performance pracující s marginálními dějinami, včetně dějin exilu a migrace. Její publikované texty se zabývají praxí řady současných umělců a výsledné psaní je v mnoha případech výsledkem různých procesů spolupráce se samotnými umělci. Branislava je držitelkou doktorátu v oboru performance a vizuální kultury, který jí v roce 2011 udělila University of Roehampton v Londýně. Vyučovala performanci a vizuální kulturu na univerzitách Goldsmiths College, Chelsea School of Art and Design a University of South Wales v Cardiffu, v Británii. Nyní je vedoucí programu MA Fine Art na Prague City University. Vyučuje také na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU a v anglickém magisterském programu Devised and Object Theatre.

Samuli Nordberg, finský choreograf/režisér, performer a pedagog, který působí v Helsinkách. V současné době působí jako univerzitní lektor hereckého umění na univerzitě v Tampere (Näty). Má rozsáhlé zkušenosti se současným a tradičním tancem, tvorbou fyzických představení, finskou divadelní pedagogikou a kolektivní praxí tvorby představení. Jeho probíhající doktorandský výzkum se zabývá fenoménem ztělesněného rozhodování v kolektivních procesech. Pracuje také na výzkumném projektu, který se zaměřuje na dopad digitální revoluce na herectví a dramaturgii.