Co se stane, když na stupínek České filharmonie nastoupí dirigent komorních orchestrů hrajících na historické nástroje jako je Kammerorchester Basel nebo Baroque ensemble “Il Giardino Armonico”? Nastane lomoz, díky nekontrolovatelné síle sebeprezentace před orchestrem velkého obsazení (9-8-6-5-3). Giovanni Antonini zřejmě uchvácen dramatičností děl a akustikou nedovedl svými rozvášněnými gesty dát dílům adekvátní vyznění.
I když personální obsazení orchestru mělo převahu mladých dam (celkem 15) pod vedením hostující Olgy Šroubkové na postu koncertního mistra, jemností, až na několik pianissim, téměř nebylo slyšet. A to byli na programu vídeňští klasikové. Dirigent Giovanni Antonini v nich nedovedl zvládnout dynamiku, pouštěl otěže zejména ohlušujícímu tympanistovi, žesťovým nástrojům i ostatním dechům. Schubert, Haydn a zejména Mozartova Symfonie „Pražská“ zněla hrubě a nevyváženě. Schubertova Overtura C dur je přece kouzelným dílem Rossiniovského italského stylu belcanto a i zde chyběly crescenda a mladistvá nálada dvacetiletého komponisty.
I když Pražská symfonie má hluboký, dramatický i kontrapunktický obsah – včetně démonické síly Don Giovanniho v poslední větě – přesto by posluchač alespoň rád ve volné větě uslyšel operně lyrický a emocionálně rozmanitý zvuk. Dirigent však dílo pojal jako burácející symfonii. Po jakékoliv agogice nebyla ani potucha. Ačkoliv je Antonini vyhlášeným specialistou na Haydna, jehož všechny symfonie s komorními soubory nahrává, i symfonie „Hodiny“ postrádala jistou něhu, delikátnost i esprit. I přes svoji dramatičnost je Haydn vždy vtipný, nádherný i vznešený. Myslím, že tentokrát volba České filharmonie nebyla ideální.
Rudolfinum – Dvořákova síň, 13. prosince 2018
Česká filharmonie
Giovanni Antonini – dirigent
Program:
Franz Schubert: Předehra C dur, op. 170, D 591 „V italském stylu“
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 38, D dur K 504 „Pražská“
Joseph Haydn: Symfonie č. 101, D dur Hob. I/101 „Hodiny“
