Česká filharmonie otevřela novou sezónu koncertem s obrovským provozovacím aparátem

Semjon Byčkov nachází v Beethovenově houslovém koncertu i ve Straussově Alpské symfonii společné znaky, a tak v programové brožuře ke koncertu poukazuje na přírodní inspirační zdroje obou skladeb. Alpská symfonie Richarda Strausse pak je pro něj přímo existencionálním dílem, které staví člověka v jeho osobním růstu do scenérie horských masivů. Tak trochu tím současně podporuje myšlenku, že Beethovenův houslový koncert již také spadá do romantické hudební etapy. Jsou k tomu pádné argumenty: prvním může být, že koncert již vznikl v 19. století (1806), ale rozhodující je především argument druhý, který zachycuje jeho hudební ustrojení pracující s hudební tkání v pestřejších metodách a v subjektivistických obsahových končinách romantismu. Beethoven v koncertu již například neváhá rozlomit kontinuitu melodické linie v hlavním tématu první věty a velkým skokem dolů dospět k chromatickému nedoškálnému tónu. Ten je svým původem silně vzdálen klasické tonalitě. Popsaný odvážný postup je v první větě mnohokrát opakován. V koncertě se dále vyskytují klidové, téměř statické plochy orchestru, do kterých promlouvá svým niterným vyznáním sólový nástroj a mnohé další výrazové prostředky, které bychom u typického klasického koncertu již nenašli, ale doba romantismu je využívá v hojné míře. A tak se na zahajovacím koncertě setkala skladba probouzejícího se romantismu s dílem, které již vykazuje znaky přerodu romantismu do inovovaných stylových zákoutí hudby 20. století.

V Beethovenově houslovém koncertu, na základě interpretačního pojetí sólistky i v její součinnosti s orchestrem, našel posluchač mnoho pokory a disciplíny. Lisa Batiashvili své technické mistrovství svěřila do služeb díla, nikde se nepřirozeně neprosazovala, avšak dirigent Semjon Byčkov s Českou filharmonií dával jejím virtuózním pasážím dostatek dynamického prostoru. Lisa Batiashvili zařazuje do koncertu kadenci Fritze Kreislera, podrobněji se o důvodech vyjádřila v rozhovoru před nedávným koncertem s New York Philharmonic Orchestra. Také její kantiléna ve volné větě, která dospěla až do poloh osobního vyznání, okouzlila i na pražském koncertě. Celek pak zakončilo finále hrané se zemitostí lidového německého tance, tedy v intencích radostné části Beethovenova nehynoucího díla. Pohroužení do hluboké skladby a pevný řád v provedení její ocelové formy – to byly příspěvky, které závěru svátku svatého Václava sloužily ke cti.

V Praze zazněla Alpská symfonie Richarda Strausse naposledy 13. června 2022 (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Rudolfinum). Vyžaduje obrovský provozovací aparát – je to tedy dílo velmi náročné na realizaci jak v oblasti personální tak prostorové. Na pódiu Rudolfina i v jeho zákulisí se v druhé polovině zahajovacího koncertu sešlo 125 hudebníků. Party skladby byly určeny i dvanácti hornistům, dvěma trumpetistům a dvěma pozounistům za scénou. Nechybí ani bicí nástroje napodobující kravské zvonce či zvuk větru. Do romantického instrumentária vstoupily též varhany či méně využívaná Wagnerova tuba. Richard Strauss chtěl patrně dát skladbě velkorysým obsazením rozměr alpských výšin, které velmi miloval. Lze se domnívat, že by dílo nezískalo odpovídající zvuk v menším obsazení a ani člověk, který ve skladbě stojí v úžasu před velehorami, by nebyl vykreslen s adekvátním patosem. Přestože je komponováno do kratších dvaadvaceti částí rámovaných částmi zvanými Noc, je dále sjednoceno do poutavého celku. Kompozičně je postaven na několika tématech, které svým ustrojením směřují do alpské lidové hudby. Zde se nachází obraz člověka, skladatelova krajana, a najdeme tu tedy důvod užití „folklórních témat“ v melodickém i harmonickém smyslu. Lidová hudba alpských krajů dává totiž prostor pro jódlování, ale i využití alpského rohu, v komorních prostorách pak znějí místní citery a další nástroje, které disponují značně omezenými tónovými výběry. Richard Strauss však ukázal, že je možné nastolené popěvky dostat do nečekaných harmonických, polyfonních i barevných souvislostí. Jeho evoluční postupy a instrumentační mistrovství pomáhají vykreslit Alpy ve všech ročních obdobích i za běsnění větru a vody. Ano, ne vždy je českému posluchači Straussovo velikášství zcela po chuti, ale velká účinnost hudební kresebnosti se autorovi upřít nedá. Dílo můžeme zařadit mezi vizionářské tvůrčí činy začátku 20. století nejen užitím množství barevných či kolážovitých efektů, ale také uplatněním až k atonalitě a polytonalitě směřujících frází. Dirigent Semjon Byčkov vedl obří provozovací aparát k přesvědčivému vyznění skladby a postavil jej na pevných základech její formy. Masa hudebníků v čele s velkým dirigentem byli odměněni nadšeným aplausem.

Při pohledu na dramaturgii nastupující sezóny České filharmonie lze najít množství poutavých titulů. Těšíme se na všechny a doufáme, že sezóna proběhne bez komplikací.

Česká filharmonie: Zahajovací koncert
28. září 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61 (42′)
Richard Strauss: Alpská symfonie, op. 64 (47′)

Účinkující:
Lisa Batiashvili – housle
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent