Česká filharmonie poprvé uvede melodram Medea Jiřího Antonína Bendy

S prvním českým orchestrem budou na uvedení tohoto hudebně dramatického útvaru spojujícího herecký přednes s hudebním doprovodem spolupracovat Zuzana Stivínová jako Medea, Jiří Hájek v roli Iásóna, Michaela Zajmi coby Cehůva a synové Medey v podání Šimona Halouzky a Jana Vychytila. Do doby vzniku Medey, která byla premiérována v roce 1775, posluchače v první polovině koncertů přiblíží Bendův mnohem známější současník, ale také obdivovatel Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho Klavírní koncert č. 24 provede jednadvacetiletý izraelský pianista Tom Borrow, který s Českou filharmonií vystoupí debutově. Původně avizovaný Mozartův Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur byl odložen z důvodu nemoci.

„Velmi mne těší poznávání nových skladeb a hu­debních forem. Bendova hudba a jeho inovátor­ský kompoziční um byly již za jeho života velmi seriózně uznávány a vzbudily obrovské nadšení a inspiraci i u samotného Wolfganga Amadea Mozarta, který se o Medee pochvalně zmiňoval v dopisech svému otci. Máme před sebou krás­ný úkol, oslavit Bendovo třísetleté výročí naro­zení jeho geniálním dramatickým dílem Medea,“ těší se hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil, který s první českým orchestrem často uvádí skladby z období klasicismu.

Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal Jiří Antonín Benda od Jeana Jacquesa Rousseaua. Prakticky i umělecky ji však uvedl v život, a proto je někdy považován přímo za zakladatele formy melodramatu. Bendovým cílem bylo vytvořit nové hudební drama, které by konkurovalo převládající italské opeře, jíž dominovala hudba a všechny ostatní složky jí byly podřízeny. V melodramatu se naopak hudba ocitá v druhotném postavení a jejím hlavním úkolem je podporovat dramatický účinek textu. Hudba nastupuje v přestávkách textu a chce zvýšit působivost hercovy mimiky. Tomuto ideálu vyhovují zvláště první dvě díla, která Benda v této formě napsal – Ariadna na Naxu a Medea. Obě se poměrně rychle ujala jako žánrové prototypy – Ariadna jako lyrický monolog a Medea coby její dramatičtější protějšek. Medea zpracovává příběh řecké báje o žárlivé Iásónově manželce, která kvůli jeho nevěře zabila nejen jeho milenku a jejího otce, ale také své a Iásónovy děti.

Česká filharmonie ze skladeb Jiřího Antonína Bendy v minulosti několikrát uvedla pouze Symfonii B dur. Poprvé ji provedl Václav Talich v roce 1938, o čtyři roky později Rafael Kubelík a v roce 1950 na dvou koncertech Jiří Šejna. Naposledy a hned třikrát v Rudolfinu zazněla v roce 1954, kdy byla pořízena také její nahrávka pro Supraphon, která znovu vyšla v roce 2007. Ačkoli se dnes Bendova díla uvádějí vzácně, ve vývoji hudebně dramatického žánru poslední čtvrtiny 18. století má jeho tvorba své pevné místo. A to i přesto, že jeho postavení v dějinách hudby je někdy poněkud nespravedlivě popisováno jako malé b mezi dvěma velkými B, tedy mezi Johannem Sebastianem Bachem a Ludwigem van Beethovenem.

Ani Klavírní koncert č. 24 Wolfganga Amadea Mozarta, který zazní před Medeou, není v dramaturgii České filharmonie příliš častou položkou, přestože sám autor oprávněně patří k jejím stálicím. Naposledy ho pod taktovkou Waltera Wellera provedl v roce 2006 tehdy devatenáctiletý Lukáš Vondráček. Nynější interpret Tom Borrow je jen o dva roky starší. Narodil se v roce 2000 v Tel Avivu a do světového povědomí se dostal v lednu 2019, kdy nahradil renomovanou klavíristku Khatiu Buniatishvili v řadě dvanácti koncertů s Izraelskou filharmonií. Za pouhých 36 hodin od obdržení této nabídky dokázal odehrát koncert, který nadšeně přijalo publikum i odborná kritika. Zmíněný úspěch mu zajistil pozvání k dalším významným orchestrům světa a spolupráci s předními dirigenty.