Česká filharmonie posluchače v Litomyšli dojala, Aimard překvapil netradičním přídavkem

Propojení České filharmonie s festivalem nejen rezidenčně a partnersky

Ve středu 2. července 2025 zahrála Česká filharmonie na národním festivalu Smetanova Litomyšl již potřetí. Po zahajovacím koncertu 14. června 2025 s Jakubem Hrůšou to byl koncert 1. července 2025 s dirigentem Tomášem Netopilem, na kterém zazněla vedle Ravela a Saint-Saënse první řada Slovanských tanců Antonína Dvořáka. 2. července byla na programu, opět s Tomášem Netopilem, řada druhá, v první polovině koncertu doplněná o předehru Dvou vdov Bedřicha Smetany a Koncertem pro klavír a orchestr G dur Maurice Ravela v excelentním provedení francouzského klavíristy Pierra-Laurenta Aimarda.

Sblížení České filharmonie s festivalem od Roku české hudby 2024, nejen rezidenčně a partnersky, ale i personálně výměnou vedení (ředitelem se stal od roku 2024 obchodní ředitel České filharmonie Michal Medek), festivalu jistě v náročné finanční i provozní situaci pomohlo a pomáhá. Ročník 2025 se také odehrává v inovovaném prostoru zastřešeného nádvoří, navrženém Josefem Pleskotem. Zbývá dořešit hlediště, ve kterém sezení dosud připomíná slavnostně potažená tramvajová sedadla. Vedení festivalu kalkuluje tento náklad na 14,5 milionu korun.

Koncertu předcházela tradiční „ouvertura“ rozhovoru s dirigentem Tomášem Netopilem (1975), ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem a ředitelem festivalu Michalem Medkem. Atmosféra rozhovoru byla příjemně uvolněná. Ředitel David Mareček připomněl, že natočili v letošním roce na jaře Slovanské tance s dirigentem Sirem Simonem Rattlem, ač je měl prioritně nahrát s Berlínskými filharmoniky. Jedna z otázek směřovala také k budoucí plánované spolupráci České filharmonie s festivalem, která přinese orchestru i více zkušeností s operním repertoárem.

Svižné tempo Dvou vdov

Koncert zahájila svižně předehra Smetanovy opery Dvě vdovy (1873–1874, přepracovaná v roce 1878), opery, kterou Smetanova Litomyšl uvedla v roce 2024 v koprodukci s Birmingham Opera Company.

Závěrečná debata v „ouvertuře“, zda „Smetana, nebo Dvořák“, odkázala k faktu, že Smetana je autor moderní až existenciální (pro mne zejména ve svých smyčcových kvartetech) a nesnižuje kompoziční nároky ani u komické opery, jakou jsou Dvě vdovy, jejichž odlišné povahy využil k expozici dvou odlišných témat. Jeho předehra je prokomponovaná, v provedení volí i kontrapunktické vedení hlasů v různých nástrojových skupinách. Ve svižném tempu a husté sazbě není, bohužel, zvuk na zastřešeném nádvoří zcela čitelný. Prostor vyhovuje spíše pomalejšímu a řidšímu zvuku – zní plně a měkce. Až tajemně vyznělo pianissimo, působivě pak gradace před návratem tématu a v závěru.

Brilance a umělecký cit Pierra-Laurenta Aimarda

Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard (1957) vystoupil již dříve jak s Českou filharmonií právě s Ravelovým koncertem, tak na třetím ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného v roce 2014 s Dobře temperovaným klavírem Johanna Sebastiana Bacha. Pražské jaro v letošním roce také nabízelo účast v jeho mistrovské třídě. Aimardovo zaměření je především na tvorbu současnou, zejména francouzskou. Na výzvu Pierra Bouleze se stal také jedním ze zakládajících členů Ensemble intercontemporain. Právě skladbu Pierra Bouleze Notation IV si zvolil (na naše poměry nezvykle) jako přídavek po neutuchajícím potlesku publika, které přídavek nejen „přežilo“, ale i ocenilo. Pak, že to „nejde“. Díky své prestiži Aimard patří také k umělcům, kteří si v řadě Perspectives mohli naprogramovat vlastní sérii koncertů.

Koncert G dur pro klavír a orchestr Maurice Ravela (1875–1937) z roku 1931 je stylově ojedinělý. Spojuje v sobě typicky impresionistickou jemnou barevnost, kde orchestr s nástrojem jemně navazuje i splývá, s živou a hravou rytmikou odkazující až k jazzu synkopací, ostinaty, perkusemi i pentatonikou. První věta Allegramente je kontrastní. Zazněla v ní jemná sóla harfy, tajemně, jako by z dálky, i dramatická komplexní rytmika s náročnými dechovými sóly a až frenetickou gradací v závěru. Klavír je součástí celkové barevnosti, orchestr i sólista jsou jemně propojeni.

Druhá věta Adagio assai v E dur je velmi neobvyklá velkým zklidněním, kdy klavír hraje dlouho sólově. Obsahuje „nekonečnou melodii“ zavěšenou „ve vzduchu“ (18/8 takt). Aimard ji hraje prostě. Přidává se postupně orchestr, sóla flétny a dalších nástrojů. Uklidňujícím způsobem skladatel využívá tradiční harmonické závěry, ale vždy znovu v další frázi harmonicky ozvlášťňuje, začíná „odjinud“. Poslední třetí věta Presto je neuvěřitelně obtížná rytmicky, ale především tempem pro dechové nástroje včetně trubky. Nedovedu si představit u nás jiný orchestr než Českou filharmonii, který by to zahrál v dechové sekci tak spolehlivě! Výkon francouzského klavíristy byl oceněn dlouhým potleskem pro jeho brilanci a umělecký cit.

Dojemný závěr Slovanských tanců

Slovanské tance Antonína Dvořáka (1841–1904) nehrává Česká filharmonie, jak uvedl i její ředitel David Mareček, pravidelně, ale měla by! Tomáš Netopil dirigoval s chutí a úsměvem, který se zrcadlil i na některých tvářích v orchestru (zaujal mě zejména mladý violoncellista Adam Klánský).

Úvodní Odzemek opět trochu trpěl v akustice nádvoří zvukovou zahlceností, ale dirigent i orchestr se velmi snažili zvuk prokreslovat. Dumku č. 2 mám velmi ráda a v houslích zněla melodie měkce a opojně. Zvuk houslí v České filharmonii má mimořádně krásnou barvu a jednotu. Ve třetí části Skočné mě zaujala agogika. Dirigent citlivě melodii pozastavoval, více, než bývá zvykem, aby vynikla acceleranda. Při další Dumce mě napadlo, jak širokodeše zní. Číslo 5 Špacírka mě baví. Začíná velkolepým, jako by vznešeným tématem a najednou to vypadá, že ze společensky významného „špacírování“ vyplyne úprk (dnes bychom řekli asi „do supermarketu“). Nicméně tato část je právě krásná svými kontrasty. Sóla v pozounech a trubkách jsou v závěru pevná. Občas si říkám, proč Dvořák neskončil řadu č. 7 Kolem, které je kolektivním, a tak trochu rituálním tancem. Byla by to taková tradiční temperamentní tečka. Nicméně, Dvořák měl rád vlaky, a tak mě napadla taková paralela, že také ukončení řady (do které se Dvořákovi už nechtělo, ale nakladatel si ji vyžádal), je jako když odjíždí vlak a mává se šátečkem na rozloučenou. Nostalgie. I když po krásném zpomalení přece jen Dvořák dává svou typickou „tečku.“

Vypadlo to, že nás Slovanské tance v provedení v Litomyšli (první a druhé řady) nejen nadchlo, ale i dojalo. Dojetí by asi nenastalo, kdyby Dvořák nekončil svým pojetím závěru Sousedskou. Inu, asi to měl dobře promyšlené. Při revizi textu si říkám, že bych měla ubrat superlativy. Ale nechci. Česká filharmonie hraje s Tomášem Netopilem moc dobře a s chutí!

Smetanova Litomyšl: Česká filharmonie & Pierre–Laurent Aimard
2. července 2025, 18:00 hodin
Nádvoří zámku Litomyšl

Program
Bedřich Smetana: Dvě vdovy – předehra k opeře
Maurice Ravel: Koncert pro klavír a orchestr G dur
Antonín Dvořák: Slovanské tance op. 72, II. řada

Účinkující
Pierre–Laurent Aimard – klavír
Česká filharmonie
Tomáš Netopil – dirigent