„Letošní dramaturgie vznikla rozhovorem s Českou filharmonií. Některé skladby jsem dodal já poté, co jsem se seznámil se základním záměrem celkového formátu a sólisty Jiřím Vodičkou a Olgou Kern,“ říká dirigent Jakub Hrůša. „Nejbližší je mi Prodaná nevěsta. V divadle jsem se k ní v celku dosud nedostal. Koncertně ale výběr z ní diriguji nesmírně rád. Naposledy to bylo s Orchestrem Akademie sv. Cecílie v Římě zrovna před pár týdny. Vystřihli náročnou virtuózní předehru a tři tance znamenitě – pozastavili se sice, moji milí Italové, nad jejím prudkým tempem, které jsem na zkoušce udal, ale pak jej bez mrknutí oka mistrně realizovali. Rád říkám muzikantům v zahraničí o Mahlerově výroku, o kterém jsem se dověděl z memoárů jeho přítele, významného skladatele J. B. Foerstera. Mahler vyslovil své mínění o tom, které tři komické opery jsou podle něj těmi nejlepšími z nejlepších. Řekl: ‚Na prvním místě Mozartova Figarova svatba, na druhém Rossiniho Lazebník a na třetím Smetanova Prodaná!‘ Miloval ji nepokrytě, toto kultovní dílo sousedního národa v jeho vlastní zemi, a zahájil jím pak dokonce svou činnost jako šéf Metropolitní opery v New Yorku!“
Jakub Hrůša, který je jedním z ambasadorů Roku české hudby a také patronem projektu Smetana 200, v roce 2024 s Českou filharmonií koncertně nastuduje Smetanovu operu Libuše, již provede na Pražském jaru a Smetanově Litomyšli, a dále Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka. Společně s prvním českým orchestrem také nahraje Zrání Josefa Suka a na letním turné uvede Sukův Asrael, Janáčkovu Glagolskou mši, Dvořákův Violoncellový koncert h moll a mnoho dalšího. Na Pražském jaru s římským orchestrem Národní akademie svaté Cecílie zahraje Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a na Dvořákově Praze s Bamberskými symfoniky Smetanova díla Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl, jež vznikla během jeho pobytu ve Švédsku.
Vedle předehry k Smetanově opeře Prodaná nevěsta a Rapsodie v modrém George Gershwina na novoročních koncertech zazní výběr z Lašských tanců Leoše Janáčka, Valse triste Oskara Nedbala, slavnostní pochod V nový život Josefa Suka a tři skladby Antonína Dvořáka – výběr ze Suity A dur, Romance a Mazurek. V posledních dvou bude sólistou Jiří Vodička.
„Obě skladby znám už od dob svých studií, poté jsem měl možnost je nesčetněkrát hrát s orchestry doma i ve světě. Mám k těmto skladbám vřelý vztah a cítím, že léty se můj pohled na ně ještě prohloubil. Mazurek dnes vnímám jako celek. Dříve jsem k němu přistupoval technicky, abych zvládnul všechny obtížné pasáže, i proto jsem si tu skladbu rozděloval do určitých technických a melodických sekcí. Dospěl jsem však k tomu, že na Mazurek je třeba se dívat jako na přirozeně provázanou věc, která spojuje techniku s lyričností. Proto ho hraju en bloc, jedním dechem. Mazurek i Romanci obejmu jako celek a neodděluji jejich technickou a lyrickou stránku,“ vysvětluje houslista Jiří Vodička.
