Chicago, dnešní premiéra Macbetha a Štefan Kocán

  1. 1
  2. 2

Právě na dnešek je v jednom z nejvýznamnějších amerických operních domů, v Lyric Opera of Chicago (psali jsme o něm zde), naplánována významná a ostře sledovaná událost: Slavnostní zahájení nové sezony, a to premiérou Verdiho Macbetha, v pojetí uznávané činoherní režisérky Barbary Gaines (1957), umělecké šéfky Chicago Shakespeare Theater. Také další jména umělců přizvaných do této nové produkce poměrně náročného díla jsou více než zvučná: Hudebním nastudováním byl pověřen významný italský dirigent Renato Palumbo, Macbethem nebude nikdo menší než americký barytonista Thomas Hampson, Lady Macbeth ztvární přední německá interpretka této role Nadja Michael. Tím spíš stojí za pozornost, že v roli Banqua debutuje v chicagské opeře i u nás dobře známý slovenský basista Štefan Kocán (1972). I jeho čeká po dnešní premiéře, tzv. Opening Night Gala performance, v průběhu října dalších osm repríz. Je nám ctí, že právě díky Štefanu Kocánovi můžeme k dnešní významné premiéře přinést přímo z místa podrobnosti, které nám zaslal zkraje tohoto týdne. Jen prosím omluvte neúplnou interpunkci ve slovenštině, kterou jsme si doplňovat netroufli.

Jak na vás operní dům v Chicagu působí? A jak se vám zamlouvá z hlediska akustiky? Jak třeba vychází jeho srovnání s Met, se kterou patří do stejné „velikostní“ kategorie?

Operný dom na mna posobí velmi zaujímavo. Je to taká zaujímavá divadelná architektúra 20.storocia, avsak úple iná ako napríklad Met v New Yorku. Aj tvarovo sa lisi od Met…Met ma kruhové hladisko s priestorom tahajúcim sa velmi do výsky, v Chicagu je hladisko obdlznikového velmi potiahnuté do hlbky. Objemovo sa mi zdá Met väcsia. Akusticky som si Chicago este naplno nevyskúsal, pri skúskach na scéne sa väcsinou len markíruje a posledné 4 dni lezím doma s chrípkou, takze sa orchestralnych skúsok vobec nezúcastnujem, vyzerá to tak ze sa vrátim az ku generálnej skúske.

(Pozn: Před pár hodinami přišel od Štefana Kocána vzkaz, že se zdravotně již cítí v pořádku).

Jak dlouho novou inscenaci Macbetha v Chicagu zkoušíte a jak četné jsou zkoušky?

Celý skúsobný cas trvá rovné tri týzdne co je v porovnaní s Európou skoro nic ale musím povedat ze to funguje vyborne. Myslím si ze je to omnoho lepsie ako niekedy nekonecné sedem – a viactýzdnové skúsobné obdobia v európskych divadlách. Jediným predpokladom úspesného zvládnutia takejto kratkej skúsobnej doby je „iba“ profesionalita a poctivá príprava vsetkých zúcastnených. Ja osobne mám velmi rád takýto koncentrovaný a efektívny sposob práce bez zbytocného strácania casu. Hustota skúsok je bezná ako vo vsetkých iných divadlách… Jeden den v týzdni máme volno a sest dní sa skúsa.


Jak velký je to pro vás rozdíl připravovat operní inscenaci s činoherní režisérkou, v tomto případě Barbarou Gaines, oproti režisérům, specializovaným na operu? Pokud se to dá zevšeobecnit, je takové zkoušení náročnější, zajímavější, inspirativnější?

V dnesnej dobe je uz bezné ze operu rezírujú aj cinoherný reziséry. Ak by som musel moju odpoved zovseobecnovat tak musím priznat ze nie vsetci cinoherný reziséri vedia do coho sa pústajú. Niektorí z týchto „nevediacich“ to zistia pocas skúsok, niektorí to bohuzial nepochopia nikdy. Opera je jednoducho iný genre ako cinohra. Tým nemám vobec na mysli obmedzenia v samotnom herectve ale jednoducho isté nepísané operné zákony.

Napríklad: Opere sú citové a výrazové pochody uz viacmenej vzdy dané dopredu hudbou a preto nie je spávne inscenovat ich inak… Vzniká tým rozpor medzi emóciami servírovanými hudbou a scénickým dianím. V tomto ohlade je cinohra omnoho flexibilnejsia. Dalej sú to samozrejme akustické zákony. V neposlednom rade „casová roztiahnutost opery“, jednoducho povedané: V opere trvá vsetko dlhsie a tomu treba prisposobit aj akciu na scéne. Atd, atd, atd…

Týmto svojím výrokom ale nechcem v ziadnom prípade hádzat vsetkých do jedného vreca! Vynikajúcim príkladom univerzálneho reziséra je napríklad aj Barnara Gaines, s ktorou sa nádherne spolupracuje a ktorá pristupuje k opere s velkým respektom a porozumením, napriek tomu ze je chicágsky Macbeth je jej prvou opernou inscenáciou.

Jaký tedy bude nový Verdiho Macbeth, kterým Lyric Opera of Chicago zahajuje novou sezónu? Charakterizoval byste tuto inscenaci jako tradiční či moderní?

Bude to inscenácia zlucujúca oba smery. Postavy a charaktery postáv zostávajú nezmenené, scéna je ponatá moderne. Kostýmy sú mixom …mozno povedat moderne ponatou klasikou.

Jak těžký je podle vás Banquo, co se pěvecké náročnosti týče? Zpíváte jej už delší dobu (tuším přinejmenším osm let), je to pro vás velká výhoda? V čem hlavně je podle vás váš nynější Banquo lepší, než ten na začátku?

Co sa týka rozsahu je to stredne velká rola. Co sa týka speváckej nárocnosti si treba davat pozor hlavne na áriu, ktorá je dost osemetná a tak trochu nevdacná.
Prvý krat som Banca spieval v rakúskom Linzi pred 8 rokmi, potom az po 6 rokoch pausy v minulej sezóne v Kölne a vo Viedni. Samozrejme ze je výhodné si danú rolu viackrát prespievat, rastie tým istota a flexibilnost.

V com je moj Banco lepsí ako bol na zaciatku? Hlavne vokálne. Hlas este trosku dozrel, zlepsila sa technika. Herecky som sa samozrejme tiez posunul trocha dopredu.

Ve Wiener Staatsoper jste zpíval Banqua po boku Simona Keenlysida, v Chicagu se setkáváte s jiným výtečným zpěvákem, Thomasem Hampsonem. Máte tedy jedinečnou možnost srovnání. V čem jsou jiní?

V mnohom sú si podobní. Ak by som mal charakterizovat nejaké tie rozdiely tak by som povedal ze Hampson je scénicky typom starej klasickej skoly… Tým vobec nemám na mysli strnulost! To je dúfam vsetkým ktorí Hampsona co len trocha poznajú jasné… Skor iba ponatie scénického prejavu. Keenlyside je zasa typickým príkladom moderného ponatia operného herectva a moderného chápania scénického prejavu.


Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments