Julie Andrews – dnes 75

Victoria Grant, rodilá Britka, to v Paříži ve třicátých letech minulého století neměla vůbec lehké, když tam sháněla zaměstnání jako operní zpěvačka. Chodila od jednoho agenta k druhému a ti, když ji vyslechli, se jí většinou jen vysmívali. “Raději se držte Carmen”, slýchávala od nich. Avšak vzdát se nemínila a tak ještě před prásknutím dveří odpovídala: “Carmen je role pro mezzosopranistku, já jsem ale koloraturní soprán”. Nakonec však přece jen uspěla a byla to hned dvojrole: Victor Grazinski a Victoria Grant ve slavném filmu a později hudebním muzikálu Victor/Victoria z roku 1982.

Ano, už jste jistě poznali, že řeč je o Julii Andrews, která se právě dnešního dne dožívá pětasedmdesáti let. Na stále ještě aktivní kariéru si našlápla skvěle už jako dvanáctiletá. V říjnu 1947 měla úspěšný sólový debut v londýnskem Hippodromu s obtížnou árií “Je Suis Titania” z opery Mignon, jako součástí hudební revue “Starlight Roof.“

Dame Julia Elizabeth Andrews se narodila jako Julia Elizabeth Wells ve Walton-on-Thames v Anglii 1. října 1935. Do vínku dostala hlas v rozsahu čtyř oktáv a už jako malé dítě vystupovala ve vaudevillových hrách, často s rodiči. Dětství neměla lehké: Rodina žila v nejchudší části Londýna a její nevlastní otec trpěl alkoholismem. Nicméně rodiče přece jen našli peníze na hodiny zpěvu a malá Julie se brzy postavila na vlastní nohy. V listopadu 1948 získala angažmá jako nejmladší sólistka v londýnském Palladiu, brzy poté následovalo vystupování v rádiu BBC, v britské televizi a na britských divadelních scénách. V září 1954 debutovala jako devatenáctiletá na Broadwayi v New Yorku v úspěšném britském muzikálu The Boy Friend. V roce 1956 jí tam byla nabídnuta role v muzikálu My Fair Lady. Cesta do Ameriky byla otevřená.

V květnu 1959 se Julie Andrews provdala za scénografa Tony Waltona. V roce 1962 se jim v Anglii narodila dcera Emma. Manželství však skončilo rozvodem v roce 1967, k čemuž pravděpodobně přispělo obrovské pracovní vytížení Julie. Ta se stala velmi žádaným hostem nejrůznějších amerických televizních seriálů, vystupovala na Broadwayi a natáčela úspěšné muzikály. Dodnes ji všichni nejlépe znají jako Marii von Trapp z filmu The Sound of Music (1965), za neméně úspěšnou roli ve filmu Mary Poppins (1964) obdržela Oscara.

Z roku 1967 pochází další její finančně i umělecky velmi uspěšný muzikál Thoroughly Modern Millie, který byl záhy po svém prvním uvedení promítán i v tehdejším Československu. Já sám si dodnes velmi dobře pamatuji, jak jsem tehdy navštívil v jednom místním venkovském kině úplně všechna jeho promítání. Tato velice líbivá melodramatická komedie získala sedm nominací na Oscara (jedním z nich byl odměněn skladatel Elmer Bernstein za filmovou hudbu). Tento film se dodnes se občas objeví na Broadwayi, ale i jinde.

Americký filmový režisér Blake Edwards (1922) se stal druhým manželem Julie Andrews, a to v roce 1969. Spolu adoptovali v roce 1974 dceru Amy a o rok později Joannu. Nový rodinný život znamenal určité zpomalení profesionální kariéry Julie a její orientaci na práci v televizi. Z jejích pozdějších filmů stojí za zmínku Victor/Victoria (1982), právě v režii Blake Edwardse.

V roce 1995 se Julie Andrews objevila po pětatřiceti letech znovu na Broadwayi, a to v muzikálu Victor/Victoria. Jak bývá zvykem, muzikál byl nejprve zkoušen mimo New York. Producenti si tehdy vybrali Chicago a já tam byl náhodou přes víkend. Protože ale měli už jen lístky na místa s omezenou viditelností za sloupem, tak jsem – přestože byly levné – nešel. Dodnes toho lituji. Jo, kdyby…

Dvojrole Julie Andrews ve Victor/Victoria je považována za jednu z jejích nejlepších. V muzikálu byla její poslední. Julie měla nemocné hlasivky, které jí v roce 1997 neuspěšně operovali v New Yorku. Dokonce se to řešilo soudně. Nicméně ani vyhraný soud nepřinesl zpátky ten krásný hlas a tak bylo třeba se v kariéře přeorientovat. Julie Andrews se vrátila k hraní ve filmech (The Princess Diaries, Shrek), začala režírovat divadelní hry na Broadwayi a také nastal čas na sbírání významných vyznamenání, vedle již získaných cen za její aktivní pěvecké kariéry.

V roce 2000 byl Julii Andrews udělen titul DBE (Dame Commander of the British Empire) a v roce 2001 obdržela americkou cenu Kennedy Center Honors. V roce 2008 publikovala svoje paměti.

Nikdo jiný než samotní umělci neví, jak nesmírně těžké je přestat v nejlepším, dokud není pozdě. Julie Andrews se nejrůznější nabídky na práci jen hrnou, a proto si říkám, že to musela být její nesmírná láska k hudbě a zpěvu, která ji přivedla letos 8. května na koncertní scénu londýnské O2 Areny. 20 tisíc diváků jí dlouho tleskalo ve stoje a nechtělo jít domů, nicméně profesionální kritici byli nemilosrdní: Zpěv to nebyl! Moje oblíbená autorka sobotních fejetonů v londýnských Financial Times Susie Boyt je známá tím, že by neublížila ani květině. Avšak z jejího článku po tomto koncertu bylo patrné, jak těžko se jí hledala alespoň trochu laskavá slova. Skončím proto tuto narozeninovou vzpomínku jen skromným přáním: “Všechno nejlepší do dalších let, Dame Julie!”. A přidám ukázku, kde se naše oslavenkyně skutečně blýskne zpěvem a tancem.