Christoph Prégardien připravil s Filharmonií Brno „kulinářský večer“

Blanka Hrubá, 26.01.2024 14:43

Koncert Vídeň klasicistní, Vídeň romantická, jehož premiéra se uskutečnila ve čtvrtek 25. ledna 2024 v Besedním domě v Brně, zprostředkoval interpretací děl Franze Schuberta, Ludwiga van Beethovena a Vojtěcha Matyáše Jírovce hudební kaleidoskop druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století, v němž se postupně přetavoval klasicistní styl ve styl romantický.

Vídeň klasicistní, Vídeň romantická, 25. ledna 2024, Besední dům, Brno – Christoph Prégardien (foto Jakub Joch)

Společným jmenovatelem skladeb Franze Schuberta, Ludwiga van Beethovena a Vojtěcha Matyáše Jírovce, na nichž byl zmiňovaný přerod hudebně ilustrován, bylo vedle časové datace rovněž samo město Vídeň, jež patřilo v dané době k významným centrům kultury a zároveň vytvořilo útočiště všem třem skladatelům (a to i v závěru života, neboť všichni tři jsou pohřbeni ve vídeňském Währingu).

Dalším do značné míry jednotícím prvkem byla rovněž určitá „syžetovost“ programu, neboť až na závěrečnou čtyřvětou Symfonii D dur Vojtěcha Matyáše Jírovce, která je ještě ukázkou klasicistního stylu v Haydnově duchu, všechny ostatní specifickým způsobem implikovaly dějovost. Beethovenova scénická hudba, vytvořená k dramatu König Stephan oder Ungarns erster Wohltäter (Král Štěpán aneb První dobrodinec Uher) německého dramatika a spisovatele Augusta von Kotzebue, byla na koncertu zastoupena předehrou, jež svým stylem postupné tempové gradace původně klidných ploch navozovala žár uherského naturelu. Také Schubertova scénická hudba k tříaktovému melodramatu Die Zauberharfe (Kouzelná harfa) včetně své předehry obsahuje i přes svůj symfonický ráz výrazné motivické prvky, spjaté s dějem hry, jejíž text se do současnosti bohužel nedochoval.

Vídeň klasicistní, Vídeň romantická, 25. ledna 2024, Besední dům, Brno – Christoph Prégardien, Dennis Russell Davies a Filharmonie Brno (foto Jakub Joch)

Dramatický vrchol celého večera však představovala interpretace vybraných Schubertových písní v orchestrální úpravě „instrumentálních malířů“ 19. a 20. století – Johannese Brahmse, Antona Weberna, Maxe Regera, Jacquese Offenbacha a Hectora Berlioze, zařazená do první poloviny programu. Franz Schubert, jenž patřil v oblasti písňové tvorby k jejím velkým inovátorům a k nepřekonatelným mistrům, v nich uplatnil svou oddanou lásku k literatuře, doplněnou o smysl pro práci s detailem, stejně jako hluboký prožitek dramatičnosti příběhů, vložený do barvitých melodií i harmonických doprovodů, a to vše zkoncentrované do malé formy v komorním obsazení.

Orchestrální úpravy, které následně vyšly z pera autorů 19. a 20. století, Schubertovu zvukomalebnost dále rozpracovávají, do drobných forem vnášejí znásobení intenzity smyslového požitku a zároveň kladou před zpěváka velkou výzvu na jeho schopnost udržení původního Schubertova niterného záměru.

Christoph Prégardien, jenž v současné době patří k předním lyrickým tenorům a vyhledávaným písňovým interpretům, se však v tomto prostoru pohyboval zcela mistrně a přirozeně jako (Schubertův) pstruh v peřejích. Stál na jevišti jako ikonický bard a do publika vysílal po orchestrální vlně poselství obsažená v různých příbězích, ať se jednalo o niterné výpovědi, které mohli posluchači slyšet například v úvodní písni Greisengesang (Píseň starých lidí – text F. Rückert, arr. J. Brahms), nebo jejich vzedmutí do exponovanějších vstupů jako je slavné „minidrama“ Erlkönig (Král duchů – text J. W. Goethe) s bohatou a divácky velmi vděčnou orchestrací Hectora Berlioze, či závěrečné až tajuplné Regerovo aranžmá písně Nacht und Träume (Noc a sny). Interpretace každého příběhu byla naplněna zcela odlišnou emocí i výrazem a Prégardien při ní s ohledem na orchestrální doprovod využil veškerou barevnou dynamickou škálu svého hlasu, podpořenou dokonalou dikcí.

Filharmonie Brno, jež po celou dobu koncertu působila pod taktovkou Dennise Russella Daviese jako dokonale sehraný, ale zároveň příjemně uvolněný orchestrální celek, dokázala v písňové části ustoupit dynamicky do pozadí, přičemž si však zachovala plnou škálu svých zvukomalebných možností. Společně s Christophem Prégardienem tak vytvořila pro posluchače skutečně hudební kulinářský večer.