Christophe Beck se po deseti letech chopil taktovky. Závěr Composers Summit Prague se vydařil

Patří mezi ně i uznávaný komponista Christophe Beck. Nemilosrdný živel mu sebral dům, a tedy i část osobního a pracovního života. Na koncertu tak byl ve dvojí roli – jednak hvězdy, které patřila celá druhá půlka večera, jednak obdarovávaného. Slavný komponista ovšem není jediným, ke kterému pomoc Summitu míří, smutných příběhů nedávné doby je daleko víc. Celý koncert ve Velké dvoraně Veletržního paláce v Praze tak provázela vlna upřímné solidarity.

Bratři, kteří se představili v rolích skladatelů, sólistů i dirigentů

O přízeň posluchačů se ucházeli naši staří summitoví známí: Český národní symfonický orchestr, sbor a dirigent Bernhard Philipp Eder. V první půlce večera zněla hudba bratrských dvojic Mychaela a Jeffa Dannových, a Harry a Rupert Gregson-Williamsových. Všichni jsou na poli filmové hudby ostřílenými matadory, jejich díla, ať už je psali společně nebo každý zvlášť, zdobí spoustu filmů i seriálů. Značný prostor přitom dostaly kompozice z filmů animovaných, což zpestřilo vizuální stránku večera.

O soundtrack k „pixarovkám“ The Good Dinosaur (Hodný dinosaurus) a Onward (Frčíme) se podělili svorně sourozenci Dannovi. Studio Pixar animované filmy umí, a Dannovi zase umějí hudbu, která přiléhavě doprovází děj. Jde tak o hudbu pestrou, něžnou, plnou nosných melodií a přívětivých rytmů, tedy takovou, kterou bez potíží vnímají i malí návštěvníci kin. U prvního ze jmenovaných čísel se Jeff Danna dokonce chopil sólové kytary, u druhého pak Mychael navíc dirigentské taktovky. Pak přišel nečekaný moment, který ale nikoho nevyvedl z míry. Během produkce se uvolnil dirigentský pult a partitura spadla na zem. Mychaela Dannu to ale nerozhodilo, dirigoval dál zpaměti. Následovala úprava, zpevňování a kontrola pultu, bylo vidět, že technici nechtějí nechat nic náhodě. A jelo se dál.

Jako další se představili stejně slavní bratři Harry a Rupert Gregson-Williamsové. Zněla hudba ze seriálu The Gilded Age (Pozlacený věk). Dirigoval Harry. Následoval další animovaný film, tentokrát Bee Movie (Pan Včelka). To už ale za dirigentským pultem stál jistý a s orchestrem si rozumějící Bernhard Philipp Eder. Vrcholem první půlky koncertu byla suita z hudby ke snímku Gladiátor II. Harry Gregson-Williams ji vytvořil speciálně pro Composers Summit Prague, zněla tedy ve světové premiéře a pod autorovým dirigentským dohledem. Celé se to dá chápat i jako skladatelova pocta Summitu. Film jako takový kvalit „jedničky“ nedosahuje, jdou z něj příliš poznat studiovost a počítačové triky, a hudba k němu je podobná, prvoplánová, očekávatelná. Tedy monumentální, vytvořená přesně na míru takovému opusu, jakým Gladiátor II je. A velkolepě vyzněla i díky dobrému nazvučení sálu.

Akustiku Veletržního paláce vylepšilo 100 mikrofonů a vyladěné reproduktory

Poslední tóny hudby ke Gladiátorovi a akustické možnosti Velké dvorany mě přivedly k úvahám o nazvučení sálu. Velká dvorana pražského Veletržního paláce je sice krásný prostor, k provozování symfonické hudby se ale příliš nehodí, nemá k tomu vhodnou akustiku. Zvukovým technikům se ale povedl malý zázrak. O zvuk se starala asi stovka mikrofonů, sedmdesát z nich bylo na jevišti. K dispozici bylo šest bezdrátových kanálů. A úplně nový (přesněji řečeno ani ne dva týdny starý) mixážní pult se sto padesáti šesti vstupy. Taková věc už něco dokáže a ve Veletržním paláci se to potvrdilo. Parta odborníků z Frýdlantu nad Ostravicí se opravdu činila. Mikrofony ladil Michal Petr Pobořil, reproduktory Michal Bruna. Všechno měl pod dohledem „multietnický“ David Hysek, který je jako doma v oblastech hudby, filmu i sounddesignu. Zvuk koncertu tak byl v těch nejlepších rukou. Naštěstí. Bez perfektního ozvučení by to v tomto případě šlo těžko.

I tak, logicky, byl zvuk méně plastický než například při koncertě v Obecním domě, barvy orchestru vyzněly především v pasážích hraných ve forte nebo fortissimu. A dobře se sálem rozprostírala i ve větších kantilénových plochách.

Nasvícení scény bylo hodně barevné, střídaly se odstíny červené, oranžové, modré a bílé. Práce osvětlovačů dělala z koncertu show možná víc, než bylo potřeba. Občas to vypadalo, že je orchestr pod plachtou nebo že se utápí v krvi. Ne vždy to odpovídalo znějící muzice a filmovým ukázkám, ale v moderním prostoru Veletržního paláce to zase tolik nevadilo. Navíc hudbu uváděly do souvislostí právě filmové projekce.

Vystoupení Christopha Becka a jeho ženy byl nejsilnějším okamžikem večera

Skladatel Christophe Beck dostal už na zahajovacím koncertu Composers Summitu Prague Cenu za celoživotní umělecký přínos audiovizi. Na závěrečném večeru mu dramaturgové vyhradili celou polovinu programu. Beck se jí zhostil se ctí, ostatně – má co nabídnout. Množství filmů i seriálů, ke kterým napsal hudbu, je obdivuhodné. Mnohé z jeho počinů získaly i významné ceny.

Tu první, a hned velkou, dostal seriál Buffy the Vampire Slayer (Buffy, přemožitelka upírů), za jehož soundtrack si odnesl Emmy Award. Tohle ocenění odstartovalo jeho hvězdnou kariéru. Další nabídky se jen hrnuly, Beck je od té doby v jednom kole. Buffy je dodnes především v Americe velice populární, má své fankluby a skupiny na sociálních sítích. Jistě tomu pomohla i hudba. Jako děj seriálu je i jeho muzika pestrá a nápaditá s vážnými i odlehčenými motivy. Během večera ve Velké dvoraně také zazněla. Spolu s hudbou k dalším snímkům a seriálům, jako Shazam: Fury of the Gods (Shazam: Hněv bohů), Frozen II, Ant-Man a Wasp: Quantumantia, WandaVision nebo Edge of Tomorow (Na hraně zítřka) s Tomem Cruisem v hlavní roli.

A pak „to“ přišlo! Christophe Beck se ujal role dirigenta. Stalo se to při prezentaci hudby k dramatu We Are Marshall (Návrat na vrchol) z prostředí univerzitního amerického fotbalu, ve kterém si hlavní roli střihl Matthew McConaughey. Ne, že by skladatel nikdy nedirigoval, ale rozhodně se do toho nežene. V Praze se uvolil dirigovat dvě skladby, a to po deseti letech! Před tím stál naposledy před orchestrem ve Španělsku, po této pauze tedy u nás. Velká čest pro české publikum. Beckova dirigentská gesta jsou úsporná a přesná. Hráči se jimi, myslím, mohli s přehledem řídit.

Tím ale překvapení neskončila. U další kompozice (hudba z animovaného filmu Nimona) zůstal u Beck dirigentského pultu. Pozdravil publikum, poděkoval spolupracovníkům, pochválil organizátory Summitu, a uvedl na pódium svoji manželku, zpěvačku Merritt Lear, nasadil si do ucha odposlech, a dal pokyn orchestru. Začala se odvíjet zřejmě nejsilnější chvíle koncertu. Hudební téma hlavní postavy snímku, Nimony, je krásně vystavěné, plné něhy, skladba byla decentně zinstrumentovaná, a Merritt ji ozdobila nádherným sametovým hlasem a brilantním pěveckým výkonem. Její projev si nepomáhal exhibicionistickými gesty, byl umírněný, ale přesvědčivý, zpěvačka nikterak nevyčnívala, nestrhávala na sebe pozornost. Sloužila dojemné skladbě svého muže. Merritt Lear a Christophe Beck jsou opravdu dvojice k pohledání.

Vrcholy večera upozadil závěrečný ceremoniál

Nimona v jejich podání mohla být vrcholem večera. Po společném manželském vystoupení přišel ale ještě jeden. Orchestr přednesl hudbu k oscarovému krátkému filmu Paperman (Papíry) režiséra Johna Kahrse. Není divu, že tento film získal Oscara, je skvěle animovaný a má hřejivý příběh. Navíc trvá sympatických pět minut. Ve Veletržním paláci se díky velkorysosti Studia Walta Disneye promítal celý, i s ruchy, jen bez hudební stopy. Muziku totiž naživo přednesl Český národní symfonický orchestr. Stejně něžně, jako je něžný zmíněný snímek.

Ale ani to ještě nebyla tečka za pestrým programem. Tu obstarala nápaditá, vtipná hudba z mysteriózního seriálu Agatha All Along (Za vším hledej Agathu). Dobře, říkal jsem si, skončili jsme vesele. To má taky něco do sebe, i když už to byl vlastně třetí vrchol.

A chystal jsem se naservírovaný příval hudby vstřebat, zažít, uložit si ho v mysli. Vybavit si nejsilnější melodie i vizuální zážitky. Ocenit tradičně dobrý výkon Českého národního symfonického orchestru a sboru, a dirigenta Bernharda Philippa Edera. A vtisknout si do paměti, aspoň do příští návštěvy, krásné prostředí Velké dvorany funkcionalistického Veletržního paláce v Praze.

Jenže to se nestalo.

Po poslední kompozici následovala velká děkovačka, pódium zaplnil dav autorů, účinkujících i týmu Composers Summitu Prague a zase se děkovalo. Na můj vkus dlouho. Zážitek z hudby tím byl do jisté míry rozmělněný. Škoda téhle režijní neobratnosti.

Celkový příjemný dojem z oslavy filmové, seriálové a herní hudby ale v duši zůstal. Shrňme – hudba a film (seriál, počítačová hra) k sobě neodmyslitelně patří. Už v dobách němé kinematografie provázely projekce hudební produkce. A pokud je dnes muzikální složce audiovizuálního díla věnována maximální péče, dílo se vydaří. Alespoň dost často. Věřme, že v tomhle ohledu budou vyvrtávat díry do světa stále více i čeští tvůrci, skladatelé, sounddesignéři, zvukoví inženýři. I tohle je ostatně jeden z chvályhodných cílů Composers Summitu Prague. Jeho čtvrtý ročník je mrtev. Ať žije pátý ročník!

Hudba spojuje: Benefiční koncert Hollywoodských skladatelů
22. duben 2025, 19:30 hodin
Veletržní palác, Praha

Účinkující
Jeff Danna – kytara
Merritt Lear – zpěv

Český národní symfonický orchestr
Christophe Beck – dirigent
Bernhard Philipp Eder – dirigent
Mychael Danna – dirigent
Harry Gregson-Williams – dirigent
Rupert Gregson-Williams – dirigent